Leoš Heger si chce do seznamu prosazených změn ve zdravotnictví udělat další fajfku. Ve vládě získal podporu pro věcný záměr zákona o univerzitních nemocnicích. Jestliže se záměr podaří dotáhnout do konce, připíše si ministr další reformní úspěch, který si jeho předchůdci hlásící se k podobným reformám připsat nedokázali.
Liga výjimečných
V případě univerzitních nemocnic se tak ovšem stane velmi hegerovskou cestou. Z návrhu na první pohled čiší potřeba nikde si to nerozházet, která ještě vystoupí do popředí, když si vzpomeneme na debaty, jež kolem návrhu zákona o univerzitních nemocnicích musel absolvovat bývalý ministr za ODS Tomáš Julínek. Ten narážel na tvrdý odpor především proto, že chtěl, aby univerzitní nemocnice přijaly právní formu akciových společností.
Jeho protivníkům z řad levice a lékařské komory se ovšem podařilo vzbudit dojem, že přechod na právní formu akciové společnosti je totéž jako příprava k nevyhnutelné privatizaci – a ministr Julínek měl utrum. Nakonec nenašel podporu ani ve vlastní koalici, ani v akademické obci a zákon putoval k ledu.
Leoš Heger nyní přichází s návrhem, který červený hadr v podobě akciových společností neobsahuje. Zato navrhuje, aby univerzitní nemocnice dostaly zcela svébytnou, dosud nevídanou a novou právní formu – univerzitních nemocnic. Takový nápad ale na sto honů nevoní.
Na jedné straně se ministr zcela správně snaží narovnat prostředí zdravotního pojištění a dostat všechny zdravotní pojišťovny – včetně privilegované VZP – pod jednu legislativní střechu, na straně druhé ovšem bude zákonem taxativně vyčleňovat několik českých nemocnic, které dostanou zvláštní právní formu, o níž dosud nikdo nikdy neslyšel?
Proti pravicovému kánonu
Fakultní nemocnice odvádějí v českém zdravotnictví vesměs skvělou práci a skutečně se jim daří být alespoň českými „centry excelence“. A je svatá pravda, že jejich současná právní úprava není dostatečná a je z velké části postavená na zvycích a nepsaných pravidlech.
Jsou ale fakultky skutečně něčím tak výjimečným a jedinečným, že za žádnou cenu není možné jejich novou, ukotvenější podobu vměstnat do některé z existujících právních forem, jež současné české právo nabízí (a že jich je)? Leoš Heger zjevně podlehl přesvědčení akademiků, že je tomu přesně tak. Ostatně jako bývalý ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové pravděpodobně podlehl rád. Zpronevěřil se tím ovšem kánonu, který by měl být pravicovému ministrovi vlastní – kánonu přehlednosti a jednoduchosti systému.
Univerzitní nemocnice by s klidem mohly být akciovými společnostmi (s povinností ukládat případný zisk do fondů na péči, vzdělávání a výzkum, jak chtěl Tomáš Julínek), stejně jako příspěvkovými organizacemi (jejichž fungování může ministerstvo nastavit prakticky dle libosti). Neziskový charakter firmy, který k fakultní nemocnici asi skutečně patří, lze tak či onak zajistit v různých právních formách. Podlehnutí pocitu výjimečnosti o ničem dobrém nesvědčí.