Na bohatý orloj českých ministrů zdravotnictví přibyla další figura. Martin Holcát usedá do kanceláře na pražském Palackého náměstí jako ministr prezidentské vlády, která vznikla v prostoru, jejž jí na mlžné hranici české ústavy neomaleně vydupal Miloš Zeman.
Přesto se může stát, že v čele českého zdravotnictví posedí nějaký ten pátek. Vše záleží na zcela nečitelné situaci v rozložené poslanecké sněmovně, kde Brownův pohyb zájmů a momentálních preferencí prakticky znemožňuje jakékoli odhady. Pro jistotu tedy neuškodí pohlédnout na plány, které s sebou nový ministr nese.
Z eráru krev neteče
Není jich mnoho. Z jeho dosavadních vyjádření si lze udělat celkem snadný obrázek o tom, co Martin Holcát chce. Především se zalíbit a nikoho moc nenaštvat. A dovolíme-li si novému ministru něco trochu podsunout, tak v ideálním případě i sesbírat pár politických bodů, s nimiž bude možno do budoucna pracovat.
Kandidátní listiny zemanovců budou na osobnosti chudé, strana je na vzestupu a každá známá tvář s nějakým kloudným heslem bude vítaná. Tak to alespoň působí. Nový ministr se sice tváří, že chce vcelku plynule navázat na Leoše Hegera, ale jeho hlavním heslem je podfinancované zdravotnictví. A peníze se mají přilévat z eráru, jaképak vymýšlení. Přesně tak, jak jeho předchůdce po většinu svého působení nechtěl. Někdy, pravda, taky nemohl.
A tak Martin Holcát hned slibuje novou úhradovou vyhlášku. Každý mezi řádky přečte, že bude štědřejší než ta současná. Úhrady stoupnou, proč by se také „úřednický“ ministr měl pouštět do nějakých konfliktů s lékaři a nemocnicemi. Peníze budou, stát by měl podle nového ministra zvýšit platbu za státní pojištěnce.
To je krok, pro nějž má dobré argumenty. Platba je vzhledem ke svému významu v systému nízká a už 5 let se nehnula, zatímco země hledá své ekonomické i demografické dno a státních pojištěnců z řad nezaměstnaných i důchodců přibývá. Tyto platby chtěl ve druhé půlce svého mandátu zvýšit i Leoš Heger, ale jemu stál za zády stranický nadřízený a přísný strážce státní kasy Miroslav Kalousek. Martinu Holcátovi se jistě dostane více sluchu a pochopení.
Cesta na předvolební plakáty
Plán číslo dvě – oddlužení VZP. Největší pojišťovně sice valem ubývá klientů, ale nikoli dluhů, a tak je čas po 7 letech zase ve velkém sanovat ze státního, protože „druhé přerozdělení“, tedy znárodnění přebytků na účtech lépe hospodařících pojišťoven, je sice podobně férová, ale politicky mnohem více ošemetná záležitost.
Aby alespoň v něčem skutečně navázal na svého předchůdce, slibuje Martin Holcát vyřešit situaci kolem nadstandardů, kterou svým verdiktem zkomplikoval Ústavní soud. To je však spíš rétorické cvičení než skutečný záměr. Přepsat seznam nadstandardů z vyhlášky do zákona sice zní jednoduše, ale je to nesmysl.
Vznikl by systém tak rigidní, až by ztratil smysl, protože by nedokázal reagovat na vývoj v technologiích péče. Než by se skrze všechny lobbistické tlaky novelizoval zákon, stal by se potenciální nadstandard standardem nebo zastaralou metodou.
Podaří-li se Martinu Holcátovi prosadit plány na zvýšení plateb za státní pojištěnce a oddlužení VZP, může začít směle vystupovat jako někdo, kdo (byť i jen zdánlivě) stabilizoval české zdravotnictví. Uznejte, že to je na předvolební plakáty škoda nevyužít. David Rath ze „svého“ oddlužení VZP politicky žil ještě několik let.