Jaké možnosti výběru lékařského ošetření budou mít obyvatelé rozšířené Evropské unie? Jak se bude taková péče hradit? Přispěje na rozvoj zdravotnictví i Unie ze svých fondů?
Na tyto otázky se teď snaží najít odpověď Evropská komise a na příští rok připravuje souhrn doporučení. Diskutovali o nich v pondělí v Bruselu i ministři zdravotnictví 25 členů EU s eurokomisařem pro zdraví a ochranu spotřebitelů Davidem Byrnem.
Zdravotnictví je sice oblastí, v níž dosud každá členská země EU uplatňovala vlastní předpisy, ale s růstem počtu členů na 25 se ukazuje potřeba zavést společná pravidla. Urgentní ošetření občana jednoho státu v jiném se nyní řeší bilaterálními smlouvami. Ale s rozvojem volného pohybu bude těchto případů přibývat, stejně jako žádostí o chirurgické zákroky v jiném státě v oblastech, pro něž doma nejsou pracoviště dobře vybavená. Ve smlouvě o rozšíření se na to nepamatovalo a teď je třeba to dohnat.
„Zdravotní systémy v EU jsou stále více propojovány a pacienti jsou stále mobilnější. Tento vývoj a také nedávná rozhodnutí Evropského soudního dvora o právu pacientů, aby jejich národní zdravotnictví hradilo léčbu, kterou dostali v jiném členském státě, vyžadují politickou odpověď,“ zdůraznil Byrne.
Hlavní doporučení
Úvahy Bruselu se ubírají k vytvoření systému celoevropské spolupráce ve využití existujících zdrojů výzkumných pracovišť, nemocnic a zařízení. Komise si představuje vznik informačního systému o použitelných kapacitách v té které zemi. Předpokládá i větší informovanost pacientů a zdravotníků o možnostech léčby na celoevropské úrovni, zjednodušení přeshraničního přístupu k lékařské péči a sladění zdravotní politiky členů. Řešit se ale bude muset i to, jak na vše zajistit finance včetně podílu z unijních fondů.
„Každá země chce, aby její pacient byl léčen co nejkvalitněji - a doma,“ řekla k jednání ministryně Marie Součková s tím, že teprve kdyby se pacientovi nedostávalo potřebné péče doma, mohl by žádat o léčbu v zahraničí. Členové EU se totiž nejvíc obávají finančních dopadů z případné dražší léčby svých občanů v zahraničí. Podle Součkové jsou v Česku náklady na léčbu v průměru osmkrát nižší než v SRN a sedmkrát než Rakousku a české zdravotnictví je prakticky soběstačné co do množství a vybavení zdravotnických zařízení.
Helena Landovská, Právo, 11.12.2003