Návštěvní hodiny lékařky Barbary Peters-Steinwachsové začínají v 19.00 a končí o půlnoci. Její čekárnou je ulice, píše pasovský deník PNP.
MUDr. Steinwachsová je doktorkou bezdomovců v Mnichově. Od roku 1997 projíždí třikrát týdně se svou mobilní ordinací odlehlými částmi města, kde se pohybují lidé bez přístřeší.
Ošetřuje jich až dvacet za noc, zpravidla otevřené rány na nohou od dlouhého stání a chození. V zimě se přidávají chřipkové infekce. „U třiapadesátileté lékařky ale lidé nenajdou jen ošetření a léky, ale i čisté prádlo a teplé ponožky,“ píše PNP. Náklady provozu mobilní praxe, 50 000 eur, hradí spolek pomoci katolických mužů a nemocnice Milosrdných bratří, která také zajišťuje ošetřovatele.
„V Mnichově je zhruba 600 bezdomovců, dalších více než 2500 lidí žije v
nouzových ubytovnách a přístřeších,“ pokračuje pasovský list. Peters-Steinwachsová pracuje dopoledne v městském útulku, ale ví, že to nestačí.
„Nepřinese nic, když se posadím za stůl a budu čekat, že bezdomovci přijdou za mnou,“ říká. Podle ní v tom lidem bez přístřeší brání stud - a také to, že jsou pro ně důležitější jiné věci, například hledání přístřeší nebo alkoholu. „Tady venku je ale jedno, jak kdo vypadá nebo jak zapáchá . . .“
Některé pacienty mobilní ordinace sama vyhledává, jako 70letého pana Karla ve Schwabingu, který tu už deset let žije v parku - na větrací šachtě, vypouštějící teplý vzduch z metra. Dr. Steinwachsová mu ošetřuje otevřené nohy. „Když se někdo ,ma placce', jak bezdomovci svůj život nazývají, dočká takového věku, je to vzácnost,“ poznamenává PNP. Tentokrát se pan Karel na volání ošetřovatele neozývá.
„Mobilní ordinace projíždí kolem malých pahorků ze spacáků a krabic, které leží jako vyplavení vorvani na břehu. ,Nechcete se pomalu nastěhovat do ubytovny, v tomhle počasí?' ptá se lékařka dalšího známého, a ten zpod spacáku říká, že ne, ať mu dají pokoj,“ pokračuje reportáž PNP.
„Statisticky nahlédnuto, čtyři z pěti bezdomovců jsou psychicky nemocní, bez dostatečné péče se mnozí nedokáží vrátit do normálního života,“ končí PNP a cituje dr. Steinwachsovou, která připouští, že ji tato práce občas taky frustruje. Když se po půlnoci vrací k neónům bavorského hlavního města, říká: „Na mnoho věcí jsem získala nový pohled. Poznala jsem, jak rychle se může život zhroutit, a jak moc je potom člověk odkázán na pomoc . . .“
Českobudějovické listy, 6.1. 2003