Přestože dostupnost a kvalita intervenční kardiologie u nás patří k nejlépe hodnoceným v rámci celé Evropy (ročně je v ČR provedeno 652 primárních angioplastik, například ve Švýcarsku jen 157), stále pokračují snahy o zkracování času, který hraje při vzniku akutního infarktu myokardu (IM) rozhodující roli.
V prvních minutách jde především o obnovení vitálních funkcí, v následujících pak o záchranu mozku. Tradovaným omylem zůstává, že prvotní je v akutním stavu převézt pacienta s IM do nejbližší nemocnice, z níž pak obvykle bývá dále transportován do katetrizační laboratoře specializovaného PCI centra (v současné době je jich v ČR 22, pokrytí zatím není optimální pouze na karlovarsku a v kraji Vysočina). Tím se prodlužuje čas pro provedení primární angioplastiky a šance nemocného výrazně klesají.
Další možnosti jak urychlit rozhodování a převoz pacientů nabízí nová komunikační technika - pomocí datového přenosu je možno ihned z místa zásahu záchranné služby natočit 12ti svodové EKG a křivku odeslat digitálně přes mobilní telekomunikační sítě do počítačové sítě IKEM (expertní systém MUSE je zatím v rámci republiky ojedinělý) nebo na přenosný počítač. Interpretaci EKG křivky pak provádí specialista IKEM, který se případně může opřít i o předchozí záznamy pacienta, pokud jsou už v systému k dispozici. Veškerá další komunikace mezi týmem záchranné služby a specializovaným pracovištěm (PCI centra mají nepřetržitou pohotovost) probíhá během transportu nemocného k nejbližší angioplastice.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
| V léčbě infarktupatří ČR k nejlepšímna světě |
Problémem zůstává otálení lidí s jasnými klinickými příznaky IM, kteří volají záchrannou službu nezřídka až po 60 a více minutách od počátečních příznamů IM. Často bývá veřejností neprávem kritizován i dojezd „sanitek bez lékaře“, tj. rychlé zdravotnické (nikoli lékařské) pomoci. Je třeba přijmout fakt, že při současném nedostatku lékařů budou stále častěji jezdit posádky paramediků, proškolených v poskytnutí první pomoci a schopných pracovat s moderní komunikační technikou.
Současně by měly být v budoucnu ve velkých nákupních centrech, na letištích a dalších místech s velkou koncentrací lidí dosažitelné externí přenosné defibrilátory, otázkou ale zůstává proškolení jejich obsluhy a finanční pokrytí jejich koupě. Podobně odborná veřejnost opakovaně apeluje na edukaci všech občanů, kteří by se spíše než na pasivním „kolečku smrti“ měli podílet na aktivním oživování - naučit se zvládat prostou masáž srdce a obnovení dýchání.
Jaroslava Sladká, www.Zdravi.Euro.cz, 23.2.2004