Porodní dům U čápa vyhrál spor s Ministerstvem zdravotnictví
Dne 19.3.2009 proběhla médii zpráva, že Městský soud v Praze rozhodl, že Ministerstvo zdravotnictví ČR postupovalo protiprávně, když v lednu 2007 vydalo rozhodnutí, kterým se potvrzuje rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 21.8.2006 zamítnout souhlas s věcným a personálním vybavením nestátního zdravotnického zařízení provozovaném společností Porodní dům u čápa, o.p.s.
Předsedkyně soudu poukázala na to, že rozhodnutí MZČR bylo protiprávní, protože se neopíralo o prameny práva, ale o domněnky či individuální názory, byť lékařů – porodníků. Předsedkyně soudu nakázala Ministerstvu zdravotnictví, že musí vytvořit takovou vyhlášku, která jasně stanoví, jaké vybavení musí mít zařízení typu porodního domu proto, aby mohlo poskytovat zdravým rodícím ženám bezpečnou odbornou péči. Vyslovila také otázku, zda v současné době platná vyhláška skutečně povoluje porodním asistentkám pracovat samostatně bez odborného dozoru a nakázala Ministerstvu zdravotnictví, aby se zabýval také touto vyhláškou tak, aby byla jednoznačná.
Ministerstvo zdravotnictví podalo proti rozsudku kasační stížnost.
Pro Porodní dům U čápa, o.p.s., porodní asistentky České republiky, ale především pro nastávající maminky žijící v České republice se do vyřízení kasační stížnosti nic nemění. Lze předpokládat, že než dojde k projednání případu, uplyne několik let.
Nesmyslný boj
Ministerstvo zdravotnictví a některé lékařské společnosti (např. gynekologicko-porodnická, perinatologická, neonatologická, akutní medicíny) již několik let vedou boj tak zvaně proti domácím porodům. Své úsilí zakrývají rouškou zájmu o bezpečí matek a dětí a straší národ vyjádřeními, že porod mimo porodnici je hazard, během něho se kdykoli cokoli může přihodit. Ale proč?
Světová zdravotnická organizace došla na základě mnohočetných vědeckých studií k závěru, že pro zdravou ženu je porod asistovaný školeným odborníkem v prostředí mimo porodnici stejně bezpečný, jako porod v porodnici, s tím rozdílem, že v prostředí mimo porodnici dochází k menšímu počtu zásahů do průběhu porodu.
Jestliže vysoce vzdělaní odborníci porodníci sami zdůrazňují, že jsou povinni poskytovat péči tzv. lege artis, tedy podle dostupných výsledků výzkumů v daném oboru, proč odmítají vzít v úvahu fakt, který byl mnoha rozsáhlými studiemi opakovaně potvrzen, tj. že porod mimo nemocnici – porodnici, za dodržení určitých kriterií (zdravá žena, normální průběh porodu, přítomný vyškolený odborník), není hazard, ale bezpečná možnost volby.
Odborníci v České republice zatím neprovedli solidní vědeckou studii v oblasti porodů plánovaně probíhajících mimo porodnici. Neexistují tedy důkazy o nebezpečnosti plánovaných porodů mimo porodnici z místního prostředí. Přesto lékaři straší národ a poskytují Ministerstvu zdravotnictví zavádějící odborné posudky. Avšak kde je dobrá vůle, najde se i cesta. Proč nevyužívají naši odborníci zahraničních zkušeností a výsledků výzkumů, dokud nezískají vlastní?
Dopady nesmyslného boje
V České republice nikdo doopravdy neví, kolik plánovaných porodů mimo porodnici skutečně probíhá. Nikdo také neví, kolik porodů proběhne plánovaně doma, ale bez porodní asistentky, protože nastávající rodiče prostě porodní asistentku nesehnali. Nesehnali ji především proto, že v současné době mají porodní asistentky tak obtížné podmínky pro výkon samostatné praxe, že jen málokterá má odvahu se do samostatné praxe pustit. Stejně tak jen málo porodních asistentek je natolik silných, aby byly připravené čelit výpadům úřadů či lékařů.
Snad ještě horší, než sehnat porodní asistentku k porodu doma, je sehnat lékaře, který by do 24 hodin po porodu převzal novorozené děťátko do své péče. Člověka až mrazí, když se od žen, které se o to pokusily a v okolí svého bydliště neuspěly, dozvídá, že pediatr odmítá převzít novorozence do své péče proto, že mu to nedoporučila (někteří říkají zakázala) jeho profesní společnost.
Ministerstvo zdravotnictví dostalo za úkol vytvořit patřičnou legislativu, která bude upravovat poskytování péče samostatnými porodními asistentkami nebo v zařízeních typu porodního domu (tedy vedených jen porodními asistentkami). Pokud se MZČR touto cestou pokusí činnost porodních asistentek omezit nebo zabránit vzniku zařízení typu porodního domu, může to mít pro kvalitu a bezpečnost porodnické péče katastrofální následky.
Ženy, které budou chtít zůstat během porodu doma, tam také zůstanou. Avšak bez porodní asistentky, která by blížící se nepravidelnost či komplikaci odhalila a ženu včas dopravila do porodnice. To bude mít za následek riziko rozvinutí velmi závažných komplikací, kterých se lékaři tak obávají, a které by byly zvládnutelné, kdyby byly odhaleny včas. Výrazně by se zvýšilo riziko vzrůstu mateřské i novorozenecké morbidity a mortality.
Naše tak zvaně vysoce kvalitní porodnická péče funguje v současné době na principu „Ber, co dáváme, máš-li výhrady, nedostaneš nic!“ A tak ženám, které nechtějí nadužívat technologii během svého porodu, které si přejí prostě normálně porodit, stát raději neposkytne péči žádnou.
Kdo stanoví kritéria kvality péče v porodnictví?
V současné době, alespoň podle toho, jak je to veřejně lékaři a MZČR prezentováno, existuje v porodnictví pouze jediné kritérium hodnocení kvality porodnické péče. Tím kritériem je perinatální novorozenecká úmrtnost. Nakolik ale toto kritérium objektivně vypovídá o kvalitě porodnické péče a co si pod pojmem kvalitní péče představujeme?
Navrhuji následující body k úvaze:
1. Všeobecná dostupnost péče během těhotenství, porodu a doby poporodní
V ČR v podstatě splněno.
2. Poskytování péče založené na důkazech, tzv. evidence-based care.
V ČR nesplněno. Mnoho (možná většina) porodnic v České republice běžně používá při péči o rodící ženy zásahy, které se prostřednictvím výzkumů ukázaly jako škodlivé (např. umělé protržení vaku blan, zvláště v počáteční fázi porodu, indukce porodu při nepřipraveném hrdle děložním nebo oddělení matky a dítěte v raném poporodním období).
3. Možnost volby optimálního typu péče pro těhotné a rodící ženy a ženy v době poporodní.
V ČR nesplněno. Ačkoli mají ze zákona č. 20/1966 Sb. ženy možnost vybrat si zdravotnické zařízení a podle Mezinárodní úmluvy o biomedicíně také možnost výběru místa porodu a poskytovatele péče, v praxi je tomu jinak. V Praze si ženy nemohou vybrat ani tu porodnici. A pokud ano, pak jedině hned na počátku těhotenství, tedy v době kdy ani netuší, zda jejich těhotenství dospěje až k porodu, a v době, kdy si teprve začínají hledat o způsobech porodu informace, a začínají si tvořit názor na to, co by si přály ony samy. O možnosti výběru optimální péče si mohou zdravé ženy v současné době nechat jen zdát. A je smutné, že se v České republice stalo normou to, že je i se zdravými těhotnými a rodícími ženami zacházeno jako by byly primárně nemocné. Zdravá těhotná či rodící žena také nepotřebuje lékaře, pokud jsou těhotenství a porod zdravé. Lékař by měl vstoupit do hry teprve v době, kdy se začnou ukazovat nepravidelnosti či komplikace.
4. Hrazení základní porodnické péče z veřejného zdravotního pojištění
V ČR splněno jen částečně. Z veřejného zdravotního pojištění je hrazena pouze péče poskytovaná v nemocnicích. Systém tedy nutí zdravé ženy chodit do nemocnice a přijmout péči, která tam byla navržena pro nemocné ženy nebo nepravidelné či přímo patologické stavy během těhotenství, porodu či doby poporodní. Péče poskytovaná samostatnými, na lékařích nezávislými porodními asistentkami z veřejného zdravotního pojištění hrazena není. Ženy tedy za to, že od státního zdravotnického systému v podstatě nic nechtějí, musí platit.
5. Ekonomická efektivita systému poskytování porodnické péče
V ČR nesplněno. Porodnická péče v České republice je po stránce ekonomické velmi neefektivní. Důvodem je nadužívání technologie a nadměrné zasahování do běhu porodu, jež si následně vyžádá řešení v podobě dalších zásahů. Důkazem nadbytečného počtu zásahů je mimo jiné stále stoupající počet císařských řezů.
Na druhou stranu jen velmi malý počet porodnic skutečně podporuje (nikoli jen umožňuje) normální, neintervenovaný porod, po kterém volá stále větší počet žen. Je více než zřejmé, že pokud nejsou prováděny žádné zásahy, jsou spotřebovávány jen minimální finanční prostředky. Jak již bylo výše řečeno, každý další (přístrojový či farmaceutický) zásah si finanční prostředky vyžádá.
6. Bezpečnost systému
V ČR splněno jen částečně. Pokud v tomto ohledu bereme v úvahu hledisko dostupnosti – máme splněno. Pokud se týká bezpečnosti péče, stále existují výrazné rezervy, které by měl systém porodnické péče v ČR vyplnit (např. záměna dětí, rostoucí počet úmrtí matek při porodech v porodnici – to jsou jen informace, které proběhly médii). Samostatným faktem zůstává to, že systém jako takový zcela opomíjí zdravé těhotné a rodící ženy, které vnímají své těhotenství jako zdravý životní proces, a které by chtěly, dokud bude tento proces stále zdravý, využít jiného poskytovatele péče než lékaře, a chtěly by porodit jinde než v porodnici. Na tyto ženy systém ohled vůbec nebere a těmto ženám zcela upírá odpovídající péči.
7. Péče o ženy prožívající patologické těhotenství a porod a novorozence vyžadující specializovanou péči
V ČR zcela splněno prostřednictvím perinatologických center.
Evropský rozměr problému
Ve většině států Evropské Unie je péče poskytovaná porodními asistentkami (bez ohledu na to, kde je tato péče poskytovaná, zda v domácím prostředí, komunitních centrech nebo v porodnicích) běžnou součástí zdravotnických systémů a je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Podobné problémy jako Česká republika řeší jen postkomunistické státy.
V Evropské Unii reguluje profesi porodní asistence směrnice č. 36/2005 EC (která nahradila předcházející 80/154 EEC a 80/155 EEC). Podle této směrnice je porodní asistentka chápána jako samostatný odborník poskytující poradenství a péči ženám v těhotenství, během porodu a v době poporodní. Členské státy EU jsou povinny nejen upravit svou legislativu v písemné podobě tak, aby byla v souladu se zmiňovanou směrnicí, ale také zajistit, aby tato směrnice byla v praxi naplňována.
Tím, že Česká republika omezuje praktickou činnost porodních asistentek podle výše zmíněné směrnice, omezuje také možnost volného pohybu osob a služeb, protože každá porodní asistentka z jiné členské země EU, která by chtěla nabízet své služby na území ČR, bude v praktické činnosti limitována zatím dosud uplatňovanou snahou administrativních orgánů zamezit činnosti samostatných porodních asistentek.
Lze jen doufat, že při tvoření úprav legislativy regulující profesi porodní asistence v ČR vezme Ministerstvo zdravotnictví uvedená fakta v úvahu.
Zuzana Štromerová, BSc.
porodní asistentka,
ředitelka společnosti
Porodní dům U čápa