Monitor

8. 10. 2002 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Baktérie a exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci: Nová studie z New Yorku přichází s tím, že za ex acerbacemi chronické ob strukční plicní nemoci (CHOPN) stojí nové bakteriální kmeny. Starší studie sice prokázaly, že se bakteriální flóra sputa nemocných s CHOPN ve stabilních obdobích a při exacerbacích neliší, avšak tyto studie nerozlišovaly...


Baktérie a exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci

Nová studie z New Yorku přichází s tím, že za ex acerbacemi chronické ob strukční plicní nemoci (CHOPN) stojí nové bakteriální kmeny. Starší studie sice prokázaly, že se bakteriální flóra sputa nemocných s CHOPN ve stabilních obdobích a při exacerbacích neliší, avšak tyto studie nerozlišovaly mezi jednotlivými kmeny bakteriálních druhů. Newyorské studie se zúčastnil 81 ambulantní nemocný s CHOPN, sledovaný po dobu 56 měsíců. U nemocných došlo průměrně k 2,1 exacerbacím za rok. Pomocí analýzy genomu baktérií byly při exacerbacích ze sputa izolovány nové kmeny H. influenzae, M. catarrhalis a S. pneumoniae. Studie tak podporuje teorii, že baktérie hrají kauzální roli v patogenezi exacerbací CHOPN.

New Engl J Med, 2002, 347,

p. 465-471

===== Výhody laparoskopické kolektomie =====
Chirurgové z Barcelony prokázali, že v léčbě adenokarcinomu tlustého střeva je laparoskopická kolektomie efektivnější než kolektomie otevřená. Mezi lety 1993 a 1998 operovali 219 pacientů pro nemetastatický adenokarcinom tlustého střeva. U poloviny z nich provedli klasickou otevřenou kolektomii a u poloviny kolektomii laparoskopickou. Operovaní v laparoskopické skupině se uzdravili rychleji než operovaní klasicky, po operaci se u nich dříve objevila peristaltika a dříve začali jíst (u všeho p = 0,001) a měli kratší dobu hospitalizace (p= 0,005). Morbidita byla také nižší v laparoskopické skupině (p = 0,001), ačkoli perioperativní mortalita nebyla ovlivněna. U operovaných laparoskopicky bylo také sníženo riziko relapsu karcinomu, riziko úmrtí na jakoukoli příčinu a úmrtí na karcinom (relativní rizika 0,39; 0,48; 0,38).

The Lancet, 2002, 359, p. 2224-2229

Akarbóza v prevenci diabetu II. typu

Mezinárodní tým odborníků provedl studii STOP-NIDDM, dokazující preventivní efekt podávání akarbózy nemocným se zhoršenou glukózovou tolerancí proti vzniku diabetes mellitus II. typu. 714 nemocných se zhoršenou glukózovou tolerancí bralo třikrát denně 100 mg akarbózy a 715 nemocných bralo placebo. Za rok byl proveden orální glukózový toleranční test a ukázalo se, že ve skupině s akarbózou se diabetes II. typu vyvinul u 32 % osob, zatímco ve skupině s placebem to bylo u 42% osob (relativní riziko osob s akarbózou 0,75; p = 0,0015). Akarbóza také významně pomohla změně patologické glukózové tolerance v normální glukózovou toleranci (p

===== Botulotoxin v léčbě spasticity po iktu =====
Nemocným se spasticitou zápěstí a prstů po iktu se rýsuje naděje na léčbu. Tým amerických expertů prokázal, že intramuskulární injekce botulotoxinu redukují spasticitu rukou a zmírňují stupeň postižení nemocných. Studie se zúčastnilo 126 nemocných. Polovině z nich byl intramuskulárně podán botulotoxin A (200-240 jednotek) a polovině placebo. Po šesti týdnech byl změřen tonus flexorů a pomocí čtyřbodového dotazníku byla zhodnocena změna bolesti a funkčnosti rukou v osobní hygieně a při oblékání. Ve skupině léčených botulotoxinem se výrazně snížil tonus flexorů oproti skupině s placebem (p

Obezita a srdeční selhání

Další výsledky Framinghamské studie ukazují, že riziko srdečního selhání přímo souvisí s mírou obezity. 5881 Američan byl sledován po průměrnou dobu 14 let. Během této doby se vyvinulo srdeční selhání u 258 žen a 238 mužů. Statistická analýza dospěla k závěru, že na každou jednotku body mass indexu (BMI) nad normu připadalo zvýšení rizika srdečního selhání o 5 % u mužů a 7 % u žen. Obézní osoby měly dvojnásobné riziko srdečního selhání než jedinci s normální hmotností. Pro upřesnění: BMI se počítá jako hmotnost (kg) vydělená druhou mocninou výšky (m). Normální hmotnost je 18,5 - 24,9 kg/m2; nadváha 25-29,9 kg/m2, obezita > 30 kg/m2.

N Engl J Med, 2002, 347, p. 305-313

===== Objeven nový hormon zastavující hlad =====
Mezinárodní tým vědců objevil hormon PYY3-36 produkovaný ve střevě, který vyvolává pocit sytosti a zastavuje příjem potravy. Hormon blokuje sekreci neuropeptidu Y v nucleus arcuatus v hypotalamu. Neuropeptid Y je známým stimulátorem chuti k jídlu. Krysy, kterým byl tento hormon injikován, konzumovaly výrazně méně potravy než krysy kontrolní. Dokonce i u lidských dobrovolníků klesl příjem kalorií za 24 h o třetinu v porovnání s osobami kontrolními. Hormon PYY3-36 snižoval apetit již ve fyziologických koncentracích v plazmě. Rychlost jeho účinku byla mezi rychle působícím cholecystokininem a pomalu působícím leptinem. Odborníci již spekulují o možném využití PYY3-36 v léčbě obezity.

Nature, 2002, 418, p. 650-654

Kmenové buňky a choroby sítnice

Kmenové buňky kostní dřeně skrývají netušené možnosti pro medicínu. Americká studie prokázala na myším modelu, že nehematopoetické kmenové buňky specificky účinkují na astrocyty v oční sítnici a podporují normální tvorbu cév. Pomocí injekce preparátu nehematopoetických kmenových buněk obohacených o prekurzory endotelu se vědcům podařilo navodit normální retinální angio genezi a zvrátit tak dědičnou degeneraci sítnice u novorozených myší, které byly homozygotní pro gen retinální degenerace. Naopak normální angiogeneze byla zastavena injekcí geneticky modifikovaných buněk nesoucích angio statický protein. Autoři studie doufají, že tyto objevy povedou k léčbě dosud neléčitelných lidských očních chorob.

Nature Medicine online,

29 July, 2002

Terapeutická angiogeneze u ischémie končetin

Japonští specialisté se zaměřili na léčbu ischemické choroby dolních končetin (ICHDK) pomocí autologní implantace mononukleárních buněk kostní dřeně do dolních končetin. Mezi těmito buňkami jsou endoteliální progenitorové buňky, které spolu s angiogenními faktory z kostní dřeně podporují angiogenezi a neovaskularizaci. 47 nemocným s ICHDK byly buňky kostní dřeně injikovány do musculus gastrocnemius postižených končetin. Po čtyřech týdnech bylo zaznamenáno významné zlepšení krevního tlaku a trans kutánního tlaku kyslíku v postižených končetinách, zmírnila se bolest v končetinách a prodloužil se klaudikační interval, tedy vzdálenost, kterou nemocní ušli bez bolesti. Tato zlepšení zůstala zachována i po 24 týdnech po přenosu buněk. Autologní implantace mononukleárních buněk kostní dřeně by se podle uvedené studie mohla stát bezpečnou a efektivní léčbou ICHDK.

The Lancet, 2002, 360,

p. 427-435

===== Aspirin snižuje riziko vzniku karcinomu pankreatu =====
Je známo, že aspirin snižuje riziko kolorektálního karcinomu. Nyní je prokázáno, že aspirin také příznivě ovlivňuje incidenci karcinomu pankreatu. Americké studie se zúčastnilo 28 000 žen ve věku 55 až 69 let. Během sedmileté doby sledování se ukázalo, že ženy, které užívaly aspirin či preparáty obsahující kyselinu acetylsalicylovou, měly celkově o 43 % nižší riziko vzniku karcinomu pankreatu než ženy, které aspirin neužívaly vůbec. Pokud ženy braly aspirin 2-5x týdně, byla incidence karcinomu pankreatu o 53 % nižší, a pokud ho braly více než 6x týdně, byla incidence o 60 % nižší než u žen neužívajících aspirin. Platilo tedy, že čím více aspirinu, tím méně karcinomu pankreatu. Jiné nesteroidní protizánětlivé látky, jako je ibuprofen, incidenci karcinomu pankreatu neovlivňovaly vůbec. Autoři studie se domnívají, že mechanismus tohoto účinku aspirinu souvisí s inhibicí cyklooxygenázy 2.

Journal of the National Cancer Institute, 2002, 94, p. 1168-1171

Která dezinfekce rukou je lepší?

Pařížští specialisté prokázali, že vtírání dezinfekčního prostředku na bázi alkoholu do kůže rukou je výrazně účinnější dekontaminační prostředek než mytí rukou antiseptickým mýdlem. Studie se zúčastnilo 23 zdravotnických pracovníků ve třech jednotkách intenzívní péče ve francouzských fakultních nemocnicích. Účastníkům studie byly odebírány a mikrobiologicky kultivovány otisky prstů dominantní ruky poté, co si vydezinfikovali ruce jedním z uvedených postupů, a to před a po vyšetřování nemocných. Dezinfekce rukou trvala průměrně 30 s. Vtírání alkoholického dezinfekčního prostředku do kůže rukou docílilo redukci počtu baktérií na kůži o 83 %, zatímco mytí rukou antiseptickým mýdlem snížilo počet baktérií pouze o 58 % (p = 0,012).

BMJ, 2002, 325, p. 362-365

MUDr. Eliška Horáková

**

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?