monitor

12. 2. 2002 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce

Nesteroidní antiflogistika proti Alzeimerově chorobě




Proti Alzheimerově chorobě stále nebyl nalezen vhodný lék. Podle výsledků posledních studií však možná není potřeba hledat nové léčivo, stačí, když se naučíme správně používat známá nesteroidní antiflogistika (NSAID). Epidemiologové z Rotterdamu ve spolupráci s National Institute of Health v Bethesdě provedli studii, které se zúčastnilo 6989 osob starších 55 let bez diagnózy demence. Relativní riziko RR vzniku Alzheimerovy choroby (AD) ve vztahu k užívání NSAID bylo stanoveno na podkladě farmakologických zá znamů. Byly definovány čtyři skupiny osob podle spotřeby NSAID: osoby s nulovou spotřebou, s krátkodobou spotřebou (N Engl J Med 2001; 345:1515–1521

Mechanismus účinku NSAID v patogenezi Alzheimerovy choroby

Výše jste se mohli dočíst o hitu podzimních stránek vědeckých časopisů – o tom, že dlouhodobé užívání nesteroidních antiflogistik (NSAID) možná chrání před vznikem Alzheimerovy choroby (AD). Časopis Nature nezůstává pozadu. Tým vědců ze San Diega, Mayo kliniky v Jacksonville, Kalifornie a New Yorku se zabýval mechanismem tohoto efektu. Dosud bylo navrhováno, že NSAID působí snižováním neurotoxické zánětlivé odpovědi v mozku s AD. V této studii je však dokázáno, že antiflogistika ibuprofen, indometacin a sulindak sulfid preferenčně snižují tvorbu vysoce amyloidogenního peptidu A beta 42, který je považován za klíč v patogenezi AD. Tento účinek nebyl pozorován u všech NSAID a pravděpodobně není způsoben inhibicí cyklooxygenázy (COX), jež je hlavním mechanismem známých efektů NSAID. V této studii byl ibuprofen podáván myším, které produkovaly mutantní beta-amyloid prekurzorový protein (APP). Došlo u nich ke snížení hladiny peptidu A beta 42. Nesteroidní anti flogistika mají tedy přímý účinek v patogenezi Alzheimerovy choroby, který je nezávislý na aktivitě COX a který by mohl být vy užit v její terapii.

Nature 2001;414:212–213

První klonovaná lidská embrya {IMG{imagespm20025727.jpg}IMG}

Nedávno byla v novém, poměrně neznámém on-line časopise The Journal of Regenerative Medicine (www.liebertpub.com/ebi) publikována první studie zabývající se klonováním lidských embryí. Vyvolala celospolečenskou diskusi v USA a uspíšila schválení zákona zakazujícího reproduktivní klonování lidských buněk ve Velké Británii. Prezident USA George Bush spolu s organizacemi proti potratům odsoudil tuto studii jako nemorální. V USA dosud chybí zákon zabývající se klonováním lidských buněk, ačkoli se již delší dobu chystá. Zástupci malé biotechnologické firmy Advanced Cell Technology, která kontroverzní výzkum provádí, se brání zdůrazňováním užitečnosti výzkumu embryonálních kmenových buněk. Jejich získání a množení také bylo cílem studie, který se podařilo naplnit jen částečně. Klonované buňky rostly pouze několik dnů a nerozmnožovaly se. Výroba embryonálních kmenových bu něk spadá pod tzv. klonování terapeutické. Tyto buňky jsou omnipotentní, čili mohou se diferencovat v kterýkoli buněčný typ a nahradit tak poškozenou tkáň či chybějící orgán. Zároveň mají stejný genom jako organismus příjemce, a proto by nedocházelo k odhojovací imunologické reakci.

V této studii byly použity tři způsoby klonování lidských buněk. Při jaderném přenosu somatických buněk je z přijímající buňky odstraněna jaderná DNA a nahrazena jádrem fibroblastu nepříbuzného dár ce. Při druhém způsobu byly injikovány celé buňky z cumulus oophorus do enukleovaného oocytu. Třetí způsob se nazývá parthenogenesis. Vy chází z toho, že vyvíjející se lidské oocyty rozdvojují svůj genetický obsah v pozdní fázi maturace. Pokud jsou získány a aktivovány před tímto stadiem, zachovají si celou sadu chromosomů nacházenou v so matických buňkách. Tento postup by mohl umožnit ženě získat omnipotentní kmenové buňky ze svých vlastních oocytů. Podobně by pak probíhala mužská androgeneze.

The Journal of Regenerative Medicine 2001;Nov 26:25–31

Warfarin a aspirin v prevenci rekurentního iktu

Navzdory rozšířenému po dávání aspirinu nemocným po iktu dochází u nich často k re kurencím. Tým odborníků z několika států USA se zabýval tím, zda má warfarin lepší efekt v prevenci rekurentního iktu než aspirin. Warfarin je již upřednostňován v prevenci kardio gen ní embolie. Do multi centric ké, dvojitě slepé, ran do mi zované studie byli zahrnuti nemocní s anamnézou nekar dio genního ischemického iktu. Byli rozděleni na skupinu 1103 osob, kterým byl podáván warfarin (v dávce INR = 1,4–2,8), a na skupinu 1103 osob léčených aspirinem (325 mg den ně). Během dvou let sledování došlo v první skupině k rekurentnímu iktu nebo smrti u 196 ne mocných (17,8 %), v druhé skupině u 176 (16 %). Četnost závažného krvácení by la v obou skupinách nízká. Uvedená studie nenašla statisticky signifikantní rozdíl mezi warfarinem a aspirinem v prevenci re ku rentního iktu, smrti z jiných příčin a v četnosti závažného krvácení. Oba přípravky jsou tedy vhodné k léčbě. N Engl J Med 2001;345:1444–1451

Tamoxifen v prevenci karcinomu prsu

Karcinom prsu stojí na předním místě mezi formami rakoviny u žen. Predispozicí k němu jsou dvě dědičné mutace BRCA 1 a BRCA 2. Nositelky jedné nebo obou mutací mají vysokou pravděpodobnost vzniku karcinomu prsu během života. Rozsáhlá studie Breast Cancer Prevention Trial se zabývala mezi jiným tím, zda má tamoxifen preventivní účinek proti vzniku karcinomu prsu u těchto geneticky zatížených žen. O tamoxifenu je již známo, že snižuje incidenci karcinomu prsu pozitivního na estrogenové receptory (ER). Do studie vstoupily mezi roky 1992 až 1999 zdravé ženy starší 35 let. U 288 z nich se vyvinul karcinom prsu a následně byla provedena genetická analýza na mutace BRCA 1 a BRCA 2. Z těchto 288 nemocných zdědilo jednu z mutací 19 žen (6,6 %). U žen s mutací BRCA 1, u níž vzniká karcinom ER-negativní, nesnížil tamoxifen riziko vzniku karcinomu. Naproti tomu u žen s mutací BRCA 2, u níž vzniká karcinom ER-pozitivní, snížilo podávání tamoxifenu relativní riziko oproti placebu na 0,38 %. Ze studie plyne, že preventivní podávání tamoxifenu zdravým nosičkám mutace BRCA 2 výrazně snižuje riziko vzniku karcinomu prsu (o 62 %), což je podobný efekt jako u ER-pozitivních karcinomů prsu. Naproti tomu tamoxifen neměl efekt v prevenci u nosiček mutace BRCA 1.

JAMA 2001;286:2251–2256

Neurotoxický efekt MDMA (extáze)

MDMA (3,4-metynlendioxymetamfetamin) čili extáze je běžná rekreační droga, jež je používána velkou částí mládeže na diskotékách k navození patřičné nálady. V taneční společnosti je považována za bezpečnou drogu. Studie na zvířatech však prokázaly neurotoxicitu MDMA zvláště vůči serotoninergním neuronům v moz ku. U lidí způsobuje nerovnováha serotoninu depresívní poruchy, úzkost, panické ataky a poruchy impulzívní kontroly. Odborníci z Leidenu v Holandsku se soustředili na účinek mírné a zá važné konzumace MDMA na serotoninergní neurony u lidí. Studie se zúčastnili dobrovolníci z Amsterdamu ve věku 18–45 let. 15 z nich byli umírnění konzumenti MDMA (mé ně než 50 tablet za život), 23 osob bylo závažnými konzumenty (více než padesát tablet za život), 16 osob přestalo s užíváním MDMA před více než rokem. Patnáct kontrolních osob uvedlo, že nikdy v životě MDMA nepožilo. Efekt drogy na serotoninergní neurony byl stanoven pomocí nukleární medicíny. Byl použit radioligand (123 I) – b-CIT, který se váže s vysokou afinitou na serotoninergní receptory. Získané údaje byly zpracovány metodou SPECT (single-photon-emission- -computed tomography). Uživatelé MDMA měli celkově sníženou vazbu radioligandu na serotoninergní neurony, což svědčilo o jejich poškození. Nejvíce to bylo vyjádřeno u žen se těžkou konzumací drogy (p The Lancet 2001;358:1864–69

Natsal 2001: časné sexuální chování v Británii

Ve stejném čísle Lancetu vychází i druhá část výsledků studie Natsal, zabývající se sexuálním životem britských občanů. Tento článek se zabývá aspekty časného pohlavního života. Třicet procent mužů a 26 % žen starších 16–19 let uvedlo, že měli první sexuální styk před 16. rokem věku. Byl zaznamenán soustavný nárůst používání kondomů a snižování počtu mladých lidí, kteří při prvním pohlavním styku nepoužili žádnou antikoncepční metodu. Mezi osobami 16–24letými nepoužívali žádnou antikoncepci hlavně ti, kteří začali s pohlavním životem ve věku 13–14 let (18 % mužů a 22 % žen). Nízký věk při začátku pohlavního života přímo souvisel s počtem těhotenství dospívajících, stejně jako nízká úroveň vzdělání. Autoři studie poukazují na možnost preventivní intervence u mladých lidí.

The Lancet 2001; 358:1843–50

Vakcína proti malárii

RTS,S/AS02 je první pre-erytrotická vakcína proti Plasmodium falciparum, která signifikantně chrání před malárií. Byla vyvinuta koncernem GlaxoSmithKline a jejím základem je povrchový protein circumsporozoita P. falciparum, který je fúzován s Hbs-antigenem. Kolektiv vědců z Anglie a Spojených států provedl randomizovanou studii v Gambii. Gambijští dobrovolníci obdrželi před sezónou přenosu malárie tři dávky této vakcíny nebo kontrolní vakcíny proti vzteklině. Před třetí dávkou dostali dávku sulfadoxinu/pyrimetaminu. 250 mu žů bylo dále sledováno po dobu 15 týdnů, kdy jim byla v týdenních intervalech nebo při symptomech malárie odebrána krev a proveden krevní nátěr. Muži z kontrolní skupiny byli infikováni P. falciparum signifikantně dříve než muži vakcinovaní RTS,S/AS02 (p = 0,018). Efektivita vakcíny byla 34 %. Ochrana proti malárii se snižovala s narůstající dobou po aplikaci. Během prvních 9 týdnů byla její efektivita 71 %, ale v posledních 6 týdnech byla 0 %. Vakcinace byla bezpečná a dobře snášena. Vyvolala silnou protilátkovou odpověď na povrchový protein circumsporozoita a také silnou odpověď T-lymfocytů. 158 mu žů obdrželo další dávku rok poté a bylo sledováno 9 týdnů. Během této doby byla efektivita vakcíny 47 %. Z výsledků tedy vyplývá, že vakcína RTS,S/AS02 je bezpečná, imunogenní a první pre-erytrocytární vakcína signifikantně chránící proti infekci P. falciparum.

The Lancet 2001;358:1927–34

MUDr. Eliška Horáková

Lze změřit

mužskou infertilitu?

Analýza mužského spermatu je prováděna rutinně za účelem stanovení fertility muže v neplodném páru. Dosud však nebyla jednoznačně definována kritéria rozlišující mezi fertilními a infertilními muži. Rozsáhlý kolektiv odborníků z devíti předních pracovišť Spojených států provedl studii 765 neplodných a 696 plodných párů za účelem tato kritéria stanovit. Všechny zúčastněné ženy měly normální výsledky ve vyšetření plodnosti. Vzorky spermat jejich mužů byly analyzovány co se týče koncentrace a motility spermií, nátěry byly mikroskopicky vy šetřeny pod přísnými kritérii morfologických znaků spermií. Ke stanovení prahových hodnot pro subfertilitu a fertilitu byla použita klasifikační a regresní analýza. Z výsledků vyplynulo, že subfertilita může být definována jako koncentrace spermií menší než 13,5 miliónu v 1 ml, množství pohyblivých spermií menší než 32 % a množství morfologicky normálních spermií menší než 9 %. Hranice fertility byla stanovena jako více než 48 miliónů spermií v 1 ml, více než 63 % pohyblivých spermií a více než 12 % spermií s normálními morfologickými znaky. Hodnoty mezi uvedenými rozmezími byly nazvány neurčitou fertilitou. Důležitý je poznatek, že mezi fertilními a infertilními muži došlo k rozsáhlému překrývání hodnot v subfertilní i fertilní oblasti ve všech třech kritériích. Největší výpovědní hod notu mělo množství morfologicky nor málních spermií. Je tedy zřejmé, že zatímco můžeme stanovit mužskou fertilitu a subfertilitu, kritéria pro infertilitu nám stále unikají. N Engl J Med

2001;345:1388–1393

Menstruační cyklus a diabetes

Oligomenorea byla již v minulosti dávána do spojitosti s rezistencí vůči inzulínu a s glukózovou intolerancí. Caren Solomonová s kolegy uskutečnila prospektivní observační studii, ve které se zaměřila na souvislost oligomenorey s diabetem (DM) II. typu. Studie se zúčastnilo 101 073 žen, které byly v roce 1989 18–22 let staré. Do roku 1997 byly sledovány a zaznamenány případy DM II. typu. Na začátku studie účastnice vyplnily dotazník týkající se délky menstruačního cyklu a podle něj byly rozděleny do 5 kategorií. Jako referenční kategorie byl zvolen normální menstruační cyklus o délce 26–31 den. Během studie se vyvinul DM II. typu u 507 žen. Ženy, které měly na začátku studie cyklus delší než 40 dní nebo natolik nepravidelný, že ho nebylo možno posoudit, měly 2,08krát vyšší relativní riziko DM než ženy v referenční kategorii. Toto relativní riziko (RR) bylo vyšší nejen u žen s oligomenoreou, které byly obézní, ale i u těch s normální hmotností. Ženy s oligomenorou s body mass indexem BMI 30kg/m2 měly RR = 3,86. Autoři studie tedy docházejí k závěru, že ženy s dlouhým nebo velmi nepravidelným menstruačním cyklem mají signifikantně zvýšené riziko diabetu II. typu, které není zapříčiněno pouze obezitou.

JAMA 2001;286:2421-2426

Inzulín snižuje mortalitu kriticky nemocných

U kriticky nemocných dochází často k hyperglykémii a inzulínové rezistenci, ačkoli předtím neměli diabetes mellitus. Kolektiv lékařů z Leuvenské katolické univerzity v Belgii se zaměřil ve své studii na to, zda normalizace glykémie intenzívní inzulínovou terapií zlepšuje prognózu kriticky nemocných. Studie se během 12 měsíců zúčastnilo 1548 nemocných na chirurgické jednotce intenzivní péče, kteří vyžadovali umělou plicní ventilaci. Při příjmu na oddělení byli náhodně rozděleni na ty, kteří byli léčeni konvenční terapií (infúze inzulínu pouze při glykémii > 215 mg/dl), a na ty, kterým byla glykémie udržována v rozmezí 80–110 mg/dl. Po roce trvání studie bylo zřejmé, že intenzívní inzulínová terapie snížila celkovou mortalitu nemocných z 8 % na 4,6 % (p N Engl J Med 2001;345:1359–1367

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?