Recidivující urolitiáza je častým onemocněním, jehož etiologie není zcela jasná. Urologové z Kalifornské univerzity se zabývali otázkou, jaký vliv má poloha těla ve spánku. Do prospektivní studie bylo zařazeno 110 osob s rekurentní unilaterální nefrolitiázou, které vyplnily dotazník zaznamenávající jejich běžnou polohu ve spánku. Výsledky studie byly zpracovány pomocí c2–testu. Ze všech zúčastněných osob spalo 93 stále na jedné straně těla a u 76 % z nich se konkrement vytvářel stále na téže straně těla (p =0,008). Pozitivní prediktivní hodnota spánku na pravé a levé straně těla pro tvorbu ipsilaterálního konkrementu byla 82 %, resp. 70 %. Tyto výsledky naznačují, že poloha těla ve spánku může ovlivnit renální hemodynamiku a podporovat tvorbu močových konkrementů. Journal of Urology 2001;165:1085–1087
Srovnání úspěchů bypassových operací a invazívní kardiologie
invazívní kardiologie s aplikací stentů do ateroskleroticky zúžených koronárních artérií konkuruje svými výsledky kardiochirurgické bypassové operaci. Intervenční kardiologové z Erasmovy univerzity v Rotterdamu provedli rozsáhlou studii porovnávající tyto dvě léčebné metody. Randomizované studie se zúčastnilo 1205 osob s aterosklerotickým postižením koronárních artérií. U všech nemocných se shodl kardiochirurg s invazívním kardiologem, že oběma me todami je možné dosáhnout srovnatelné revaskularizace. Bě hem jednoho roku po zákroku nenastal mezi oběma skupinami signifikantní rozdíl ve výskytu úmrtí a mozkového nebo srdečního infarktu. Rok bez recidivy obtíží žilo 73,8 % osob se stenty a 87,8 % osob s bypassem. K opakování zákroku se muselo přikročit u 16,8 % osob se stenty, u osob po kardiochirurgické zá kroku to bylo pouze 3,5 %. Byl také zhodnocen rozdíl finančních nákladů. Za jeden rok stálo ošetření invazívně kardiologické včetně opakování zákroku o 2973 amerických dolarů méně než kar diochirurgická operace. Z těchto výsledků vyplývá, že aplikace koronárních stentů je výrazně levnější než bypassová operace a poskytuje stejnou míru ochrany před úmrtím, mozkovým i srdečním infarktem. Častěji je však nutno zákrok opakovat.
N Engl J Med 2001;344: 1117–1124
Srdeční sval má schopnost regenerace
Doposud se všeobecně předpokládalo, že kardiomyocyty se nemohou dělit, a tudíž nedochází po akutním infarktu myokardu (AIM) k žádné regeneraci, pouze ke tvorbě jizvy ve svalu. Nyní se však díky spolupráci New York Medical College a univerzity v italském Terstu přišlo na to, že kardiomyocyty se po AIM dělit mohou. K důkazu bylo po užito vzorků srdečního svalu ze 13 osob, které zemřely 4 až 12 dní po AIM. Myocyty v mitóze byly detekovány znázorněním jaderného antigenu Ki-67, který je asociován s mitózou, a byl stanoven mitotický index (poměr jader v mitóze k jádrům v klidovém stavu, MI). Ve vzorcích myo kardu těsně přiléhajícího k infarktu byla nalezena 4 procenta jader myocytů v mitóze (MI=0,08%), ve vzorcích vzdálenějších od nekrózy to bylo 1 % (MI=0,03%). Dále byly mikroskopicky zachyceny děje typické pro buněčné dělení: tvorba mitotických vřetének, kontraktilních prstenců, karyokineze a cytokineze. Tato studie tedy vyvrací stávající dogma, že dospělé srdce je postmitotický orgán.
N Engl J Med 2001;344:
1750–1757
Náhlá srdeční zástava: vazopresin, nebo adrenalin?
Mezinárodní skupina intenzivistů, epidemiologů a pediatrů se zabývala otázkou, jaké výsledky má při náhlé srdeční zástavě u hospitalizovaného pacienta podání vazopresinu místo adrenalinu. V předchozí studii zabývající se tímtéž u případů srdeční zástavy v terénu vyšel vazopresin jako vhodnější. Trojitě slepá, randomizovaná studie proběhla ve třech kanadských fakultních nemocnicích. 104 nemocných bylo léčeno vazopresinem (40 IU) a 96 adrenalinem (1 mg). Přežití do propuštění z nemocnice se u obou skupin téměř nelišilo (12 % vs. 13 %), přežití jednu hodinu po resuscitaci bylo 39 % vs. 35 %. Dosažené skóre v testu mini-mental state bylo téměř shodné (36 bodů vs. 35 bodů). Z uvedených údajů vyplývá, že podání vazopresinu při srdeční zástavě nepřináší žádnou výhodu oproti podání adrenalinu. Autoři nedoporučují rutinní užívání vazopresinu v terapii srdeční zástavy u hospitalizovaných pacientů, a nesouhlasí tak s léčebnými postupy American Heart Association.
The Lancet 2001; 358:105–109
Zplodiny cigaretového kouře ničí oocyty v ovariích
Kouření snižuje fertilitu žen a navozuje u kuřaček o několik let časnější menopauzu. Před několika lety zjistil tým molekulárních biologů z Bostonu, že příčinou je předčasný zánik oocytů i s folikly. To vede ke snížení sekrece reprodukčních hormonů. Další studie zjistila, že za zánik oocytů jsou odpovědné polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), obsažené v cigaretovém kouři. Nejnovější výzkum této problematiky (publikovaný Tillyho týmem v Nature Genetics v červenci 2001) dokazuje, že PAH působí jako aktivátory apoptózy. Všechny buňky těla obsahují dvě sekvence DNA, jež vážou PAH a nastartují sérii pochodů vedoucích k apoptóze. Oocyty jsou však k PAH zvláště senzitivní. Jedná se tak o první stanovení molekulárního mechanismu, jakým zmíněný receptor vyvolává apoptózu.
Science on line, Week in Rewiew, 16. 7. 2001
Kdy začít hormonální substituční terapii u žen?
Hormonální substituční terapie (HRT) je poskytována postmenopauzálním ženám k potlačení symptomů menopauzy a k ochraně kostního a kardiovaskulárního systému. C. Cure-cure z Kolumbie se zajímal o to, jaký vliv má počet porodů na kostní denzitu a riziko fraktur u žen v různých věkových skupinách. Studie se zúčastnilo 1875 hispánských žen přes 50 let věku. Byly zaznamenány fraktury kostí v anamnéze. Kostní minerální denzita byla stanovena v celém těle, ve femuru nebo v lumbální páteři. Ve skupině žen mezi 50 a 59 lety měly ženy, které ł 2krát rodily, vyšší kostní minerální denzitu (p
První úspěchy v genové terapii hemofilie A
Kolektiv vědců z Harvardu přinesl novou naději trpícím těžkou hemofilií A. Podařilo se jim přenést gen pro faktor VIII do kultivovaných fibroblastů nemocných. Použili k tomu plazmid neinfekční pro savčí buňky, který elektrošokem vpravili do cytoplazmy fibroblastů z kožní biopsie. Klonované a namnožené geneticky modifikované fibroblasty byly poté implantovány do omenta ne mocných. Studie se zúčastnilo šest osob trpících těžkou formou hemofilie A. U čtyř z nich stoupla plazmatická hladina faktoru VIII nad hladinu měřenou před zákrokem. Současně klesl počet krvácivých příhod, byly redukovány dávky exogenního faktoru VIII, nebo obojí. Nemocnému s nejvyšší dosaženou hladinou faktoru VIII vydrželo klinické zlepšení stavu po dobu 10 měsíců. Zákrok s sebou nepřinesl žádné závažné komplikace ani nežádoucí účinky. Zatím je brzy tvořit závěry o efektivitě léčby touto formou genové terapie, ale zajisté se zde otevírá nová cesta.
N Engl J Med 2001;344:1
735–74
Retrovirová RNA prokázána v centrálním nervovém systému schizofreniků
Tým H. Karlssona z oddělení neurodegenerativních po ruch z Karolinska Institut prokázal retrovirové nukleotidové sekvence v mozkomíšním mo ku u 10 ze 35 nemocných akutní schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou. Dále byly na- lezeny retrovirové sekvence u jednoho z 20 nemocných chronickou schizofrenií. Naproti tomu nebyly tyto sekvence prokázány u nikoho z 22 osob s nezánětlivou neurologickou chorobou a u nikoho ze 30 zdra vých jedinců (c2 =19,25; p
Endogenní kannabinoidy a jaterní cirhóza
Generalizovaná vazodila tace při pokročilé jaterní cirhóze je pravděpodobně způsobena nadprodukcí anand amidu. Tento endogenní kannabinoid se váže na CB1 receptor v jaterních cévách. G. Kunos z National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism v Bethesdě v USA uvádí, že lék, který by zabránil účinku anandamidu, by potlačil mezenteriální vazodilataci a snížil portální tlak krve. U nemocných s pokročilou jaterní cirhózou by tak bylo možno zabránit vzniku ascitu a akutního krvácení z varixů. Vědci vyzkoušeli antagonistu CB1 na krysách s jaterní cirhózou. U první skupiny krys byla cirhóza vyvolána aplikací CCl4, u druhé skupiny podvázáním biliárního duktu. Po léčbě antagonistou CB1 došlo u obou skupin k vymizení hypotenze a u první skupiny i ke snížení vysokého krevního průtoku me zenteriálním řečištěm a ke snížení portálního tlaku. Monocyty cirhotických krys i monocyty pacientů s cirhózou obsahovaly zvýšené množství anandamidu. Monocyty cirhotických krys vy volávaly hypotenzi u krys zdravých, která byla zvrácena působením antagonisty CB1. Díky těmto nadějným výsledkům byl již vyvinut i protokol pro studii účinků perorálně podávaného antagonisty CB1 nemocným s pokročilou jaterní cirhózou.
Nature Medicine 2001;7:827–83
Mírná spotřeba analgetik u mužů neovlivňuje renální funkce
Několik dřívějších studií dá valo do vztahu konzumaci analgetik a zvýšeného rizika vzniku chronického renálního onemocnění. K. Rexrode a ko lektiv znovu zkoumali tento možný vztah. Do kohortové prospektivní studie v letech 1982 až 1995 bylo zařazeno 11 032 zdravých mužských do brovolníků, kteří hlásili množství konzumovaných analgetik (acetaminofen, aspirin a další nesteroidní antiflogistika) a pravidělně jim byl odebírán vzorek krve. Ve vyhodnocení byla stanovena zvýšená hladina kreatininu jako >133 mmol/a snížená clearance endogenního kreatininu jako
Invazivita streptokoků skupiny A rezistentních na makrolidy
Mikrobiologové z italské Ancony přicházejí se zá važnými údaji. Našli vztah mezi rezistencí streptokoků skupiny A na erytromycin a jejich tkáňovou invazivitou. Streptokoky skupiny A byly dlouho považovány za extracelulární patogeny. Nyní je však známo, že mohou být internalizovány do buněk lidského respiračního traktu a přežívat v něm. Pro tento děj je nutný proteinový produkt genu prtF1, který obsahují především erytromycin-rezistentní kmeny streptokoka. Tyto kmeny byly prokázány jako mnohem invazívnější než erytromycin-senzitivní. Italští mikrobiologové dospěli k uvedeným závěrům po analýze případů dětské faryngitidy způsobené u 74 nemocných erytromycin- -rezistentními a 52 erytromycin- -senzitivními kmeny strepto -koka A. Nebezpečí invazívních rezistentních streptokoků spočívá v jejich schopnosti uniknout ß-laktamovým antibiotikům tak, že se internalizují do buněk respiračního traktu. Zároveň jsou však rezistentní na makrolidy, které působí intracelulár ně. A právě takových kmenů v některých evropských zemích přibývá.
The Lancet 2001;358:30–33
Překlad Eliška Horáková