Monitor

Optimizmus a dlouhověkost

Jedním z klíčů k dlouhému věku může být optimistický názor na svět. K tomuto závěru dospěla studie provedená na Mayo Clinic, jež ukazuje, že optimisté žijí déle a těší se lepšímu zdraví než pesimisté. Studie, publikovaná v Mayo Clinic Proceedings, byla založena na výsledcích dotazníků, na které odpovídali jednak pacienti a jednak více než 800 obyvatel amerického státu Minnesota. Akce proběhla v letech 1962 až 1965. Následně vyplňované dotazníky pak ukázaly, že bez ohledu na věk a pohlaví zkoumaných osob platilo, že pesimističtější účastníci studie umírali dříve než optimističtější. Jak udává Associated Press, přírůstek o každých 10 bodů na „pesimistické škále“ odpovídal 19procentnímu nárůstu předčasných úmrtí.

Autoři studie tvrdí, že „stav mysli“ může výrazně ovlivňovat tělo, třebaže dosud nedokáží upřesnit, jakým způsobem tento mechanizmus přesně funguje. Dále tvrdí, že pesimizmus sám o sobě lze ve světle těchto výsledků považovat za rizikový faktor předčasného úmrtí, jenž se svou závažností řadí bok po boku takovým zdravotním potížím, jako jsou vysoká hladina cholesterolu či obezita.

Andro a hormony

Hormonální doplňky výživy pro sportovce, jejichž popularitu v USA šířil Mark McGwire, slavný hráč baseballu z týmu St. Louis, pověstný tvrdým úderem, mohou nadělat ve skutečnosti pěkný zmatek jak v hormonech, tak v celkovém zdravotním stavu.

Studie, jejíž výsledky byly publikovány v Journal of the American Medical Association (JAMA), tvrdí, že androstendion neboli zkráceně andro, jenž je odvozen ze steroidového prekurzoru, který je využíván k produkci testosteronu, může zvýšit hladinu testosteronu a v některých případech i estrogenu v organizmu natolik, že se jeho aplikace může stát hazardem.

Ve studii na Harvardské univerzitě sledovali 42 mužů věku 20 až 40 let. Tuto skupinu rozdělili do tří podskupin, z nichž první nedostávala vůbec žádný androstendion, druhá dostávala 300 mg a třetí 100 mg denně, vše po dobu jednoho dne. Bylo zjištěno, že členům skupiny, která užívala dávku 300 mg denně, stoupla na sedmý den pokusu hladina testosteronu v organizmu o 34 %, ačkoliv následujícího dne se vrátila k normálu. U těchto mužů došlo rovněž ke zvýšení hladiny estrogenu. Mužům, kteří užívali pouze 100 mg androstendionu denně, se sice hladina testosteronu v organizmu statisticky významně nezvýšila, ale zvýšila se jim hladina estrogenu. Zvýšená hladina testosteronu může způsobovat akné, u mužů typické plešatění a navíc pokles hladiny HDL-cholesterolu v organizmu, což ve svých důsledcích může vést i ke kardiovaskulárnímu onemocnění.

Dřívější studie, která se rovněž zabývala androstendionem, sice po aplikaci této látky nezjistila žádný vzestup hladiny testosteronu. Tehdy se však pokusným osobám podávalo 300 mg ve třech denních dávkách po 100 mg a ne celá denní dávka najednou, jak tomu bylo v nynější harvardské studii. Navíc 300 mg je nižší dávka, než jakou běžně užívají američtí atleti, a tudíž mohou být negativní účinky androstendionu ještě výraznější. Studie byla financována americkou baseballovou ligou.

Dieta a kojení

Dieta a kojení se nemusejí vzájemně vylučovat. K to-muto výsledku dospěla studie publikovaná v New England Journal of Medicine, v níž se tvrdí, že matky s nadváhou mohou držet dietu a cvičit, aniž by si musely dělat starosti, že ohrozí své děti.

Autoři z University of North Carolina z Greensboro zkoumali 40 matek s nadváhou, které své děti kojily. Ženy rozdělili do dvou skupin, z nichž první měla i za dané situace držet vyváženou dietu zaměřenou na úbytek tělesné hmotnosti a k tomu cvičit, zatímco druhá si ponechala svou obvyklou skladbu stravy s jen minimálním cvičením, celkem po dobu 10 týdnů.

Na konci tohoto období ženy, které držely dietu a cvičily, ubyly na hmotnosti zhruba půl kilogramu týdně, zatímco jejich děti za totéž období přibraly zhruba 2 kg a vyrostly asi o 3 palce (7,5 cm). Tento výškový i váhový přírůstek byl zhruba stejný jako u dětí, jejichž matky nedržely dietu a ani necvičily. V této souvislosti někteří odborníci varují, že výsledky studie platí pouze pro ženy s nadváhou, které dodržují vyvážený dietní režim. Ženy s normální tělesnou hmotností by se však raději měly zdržovat diety i obtížných tělesných cvičení, dokud své děti nepřestanou kojit.

Léčba antihypertenzivy - srovnání běžné péče s vlastním měřením krevního tlaku

Ve většině komunit je na vzestupu vlastní měření krevního tlaku, i když jeho význam pro ovlivnění hypertenze je málo chápán. Provedená studie byla navržena pro vyhodnocení postupů praktických lékařů, kteří léčí pacienty s nedostatečně kompenzovanou esenciální hypertenzí a kteří prováděli vlastní měření tlaku. Pacienti, u nichž již většinou byla na doporučení lékaře medikace perindoprilem nebo indapamidem nasazena, byli randomizováni do skupiny s vlastním měřením (SM) pomocí tlakoměru OMRON HEM706, nebo do skupiny, která byla ponechána v běžné péči (UC); vše celkem na dobu 8 týdnů. Jednalo se o observační studii bez specificky stanovených cílů výsledků léčby. Studii ukončilo 60 ze 62 subjektů a obě skupiny se shodovaly ohledně věku, indexu tělesné hmotnosti, pohlaví a hladiny krevního tlaku (BP). Zatímco další perindopril nebo indapamid vyvolaly v průběhu studie významný pokles krevního tlaku v obou skupinách, systolický tlak zůstal významně vyšší ve skupině s prováděným vlastním měřením (SM) (148 +/- 3 proti 142 +/- 3, resp. proti 138 +/- 3 mm Hg P ,

1999, 13, 2: 147-150

Testy po iktu

Na základě provedení jednoduchého kognitivního testu se lékaři budou možná moci rozhodnout, jak by měli optimálně léčit pacienta po iktu. Na lékařské fakultě John Hopkins University tvrdí, že pokud je pacientovi po náhlé mozkové příhodě zadán test, s jehož pomocí se vyhodnotí jeho chápavost v oblastech sluchu a ve čtení, schopnost opakování zadaného, psaní a kvalita zrakových funkcí krátce po příjezdu do nemocnice, může to lékařům pomoci stanovit, zda je daný pacient vhodným kandidátem pro určitý typ farmakoterapie.

Ve studii, jejíž výsledky byly předneseny na sympoziu pořádaném Americkou asociací pro výzkum a léčbu iktu (American Stroke Association) v New Orleans koncem února 2000, vědci korelovali skóre z testů mentálních schopností u 40 pacientů postižených iktem s CT snímky mozku v oblastech postižených cévní příhodou.

CT snímky ukázaly, která část mozkové tkáně je odumřelá a které odumření hrozí v důsledku nedostatečného prokrvení dané oblasti po iktu. Dále zjistili, že testy poskytují dobrý obraz o tom, do jaké míry je postižená mozková tkáň ještě zachranitelná. To může být velmi přínosné zvláště u těch pacientů po mozkové příhodě, kteří mají jen malé množství odumřelé mozkové tkáně - těm mohou nejlépe pomoci trombolytika, jako jsou například tkáňové aktivátory plasminogenu (tissue plasminogen activators, TPAs). Uvedené léky mohou zmenšit rozsah poškození mozku, ale jak uvádí Medical Tribune, je zapotřebí je podat rychle, do tří hodin po vlastní příhodě.

Mnoha pacientům s cévní příhodou se však této léčby nedostane, neboť je buď do nemocnice nepřivezou včas, anebo se dost rychle neurčí, že právě oni jsou vhodnými kandidáty pro tuto terapii. Týká se to zvláště vše-obecných zdravotnických zařízení, která dosud nemají k dispozici nákladné diagnostické přístroje na klinické zobrazování mozku. Autoři rovněž zjistili, že pokud se pomocí TPA či jiných trombolytik obnoví průtok krve zachranitelnými oblastmi moz-ku, zlepší to pacientovi myšlenkové schopnosti.

Některé patogeny v potravinách snižují riziko astmatu

Lidé, kteří jsou vystaveni vlivu kontaminujících mikroorganismů v potravinách, jako jsou například Helicobacter pylori (baktérie vyvolávající vředy), mohou být méně náchylní k onemocnění astmatem či sennou rýmou.

Tento nález je zatím posledním vysvětlením v debatě o „hygienické hypotéze“, v níž se tvrdí, že poměrně nedávný pokles výskytu dětských infekčních nemocí díky vakcinaci a zlepšené hygieně se vztahuje i k vzestupu výskytu alergii příbuzných chorob, jako je například astma.

V této nové studii italští vědci srovnávali 240 leteckých kadetů - alergiků s 240 kadety, kteří žádnou alergií netrpěli.

Zjistili, že u těch mužů, kteří byli výrazně vystaveni působení mikroorganismů, jako jsou H. pylori, virus hepatitidy typu A a Toxo-plasma gondii, se vzácněji vyskytují alergii příbuzná onemocnění dýchacího ústrojí, jako jsou astma či senná rýma. Celkově mělo astma pouze necelé 1 % mužů, kteří byli vystaveni vlivu 2 až 3 těchto mikroorganismů a zhruba 7 % z nich mělo sennou rýmu. Naproti tomu z mužů, kteří nebyli vystaveni působení žádného z výše uvedených mikroorganizmů, mělo astma 5 % a sennou rýmu 16 %.

Jak uvádějí autoři vedení dr. Paolem Matricardim z Divisione Aerea Studi Ricerche e Speri-mentazioni v Římě, tyto nálezy naznačují, že dané mikroby mohou mít nějaký ochranný účinek. Naproti tomu však bylo zjištěno, že pokud se vystavíme kterékoli z šesti vzduchem přenosných dětských infekčních nemocí, jako jsou spalničky, příušnice, zarděnky či plané neštovice, nemá to na rozvoj alergií žádný vliv.

Aby zjistili, zda pokusné osoby v minulosti byly vystaveny některému ze zmíněných patogenních činitelů, testovali krev sledovaných mužů, zda v ní jsou protilátky proti daným bakteriím a virům, jak uvádí článek v British Medical Journal.

Autoři rovněž poznamenávají, že k ověření jejich nálezů bude zapotřebí dalších studií, ale „není nepředstavitelné, že mož-ná budeme brzy užívat určitých mikrobů či jejich molekul k prevenci atopií (alergií), aniž bychom tím vyvolali vlastní infekční onemocnění.“

V prohlášení vydaném spolu s článkem dr. Matricardi dodává: „Musíme zlepšit hygienu, abychom zmírnili dopad infekčních chorob, ale zároveň se musíme učit, jak máme bezpečně trénovat svůj imunitní systém, zvláště v raném dětství, abychom mohli předcházet alergiím.“

British Medical Journal

2000, 320: 4l2-4l7

Hormonální léčba vyvolává více obav

Necelé tři týdny poté, co jedna významná studie zjistila výraznější vzestup rizika rakoviny prsu u postmenopauzálních žen, které užívaly jak estrogen, tak progestin, než u těch, které užívaly pouze samotný estrogen, dospěla jiná významná studie, publikovaná v polovině února, k podobně znepokojujícím závěrům.

Když tyto studie akceptujeme jako celek, může to dramaticky změnit způsob, kterým ženy až dosud bojují s návaly horka a snižují riziko srdečního a cévního onemocnění a osteoporózy v pozdějším věku.

Lékaři už léta vědí, že užívat estrogen bez progestinu jakožto druhého hormonu může až osminásobně zvýšit riziko rakoviny endometria či dělohy. To je také důvodem, proč bývají oba hormony obvykle předepisovány současně.

Nová studie, publikována v Jour-nal of the National Cancer Institute, spolu se studií publikovanou dříve v JAMA, ukazuje, že „se hromadí důkazy o tom, že kombinace estrogenu a progestinu může být, co se případné rakoviny prsu týče, nebezpečnější než samotný estrogen,“ říká dr. Jo Ann Mansonová, přednostka oddělení preventivní medicíny v Brighamu a Ženské nemocnice v Bostonu.

Co s rizikem rakoviny dělohy? Někteří odborníci tvrdí, že progestin se může podávat, i když jen v omezených dávkách, snad několikrát do roka, aby se snížilo riziko rakoviny endometria, ale to nebylo dosud prokázáno.

Studie ukončená v polovině února 2000, jejímiž vedoucími byli dr. Ronald K. Ross a Malcolm Pike spolu s dalšími kolegy z University of Southern California, zkoumala 1897 žen po menopauze, které onemocněly rakovinou prsu, a 1637 žen s podobnými osobními údaji, které však zhoubným nádorem neonemocněly, a pak porovnala užívání postmenopauzálních hormonů v obou skupinách.

Zjistilo se, že za každých pět let, po něž žena užívá samotný estrogen, se jí zvýší riziko rakoviny prsu asi o 6 %. Avšak za každých pět let, po něž žena užívá estrogen spolu s progestinem, což je známo pod názvem kombinovaná terapie, se riziko možného onemocnění rakovinou prsu zvýší až o 24 %.

Existují různé způsoby, jak užívat kombinovanou terapii. Žena může brát oba hormony denně, anebo je může užívat sekvencionálně, čili v určitém pořadí, například estrogen denně a progestin pouze po část měsíce.

Autoři studie dále zjistili, že u žen, které volily užívání po sekvencích, je riziko rakoviny prsu ještě vyšší než u těch, které užívají oba hormony denně. V prvním případě totiž riziko rakoviny prsu vzrostlo za každých 5 let o 38 %, zatímco při „kombinovaném kontinuálním užívání“ pouze o 9 % za každých 5 let. Rozdíl naznačuje, že kombinované kontinuální užívání je bezpečnější; nebylo zde však dosaženo hladiny statistické významnosti.

Údaje ze studie v souhrnu naznačují, že celkový poměr rizika a prospěšnosti je (u kombinované terapie) výrazně méně příznivý než při užívání samotného doplňkového estrogenu (ERT, estrogen replacement therapy). Pokud je hlavním účelem předepisování (kombinované hormonální terapie) uchránit endometrium před karcinogenními účinky estrogenu, pak tato studie argumentuje, že její nežádoucí účinek na prs může převážit její pozitivní vliv na endometrium…

Studie je dosud nejrozsáhlejší z těch, které zkoumají rizika užívání estrogenu a progestinu spojená s rakovinou prsu a obsahuje více dat než současná světová literatura na toto téma. Malcolm Pike, spoluautor studie a renomovaný odborník v oblasti hormonálních mechanizmů skrývajících se pod rakovinou prsu, řekl, že již před dvanácti lety předpovídal, že přidávat progestin k estrogenové terapii může být nebezpečné, co se týče rakoviny prsu. Třebaže progestin zastavuje proliferaci buněk, skrytý mechanizmus rakoviny v děloze, může jej naopak spustit v prsu.

Nově publikované údaje ukazují, že je čas upustit od kombinované hormonální terapie - alespoň v její současné podobě.

Protože však děloha potřebuje ochranu před samostatně užívaným estrogenem, dr. Pike doporučuje podávat ženám progestin třikrát až čtyřikrát do roka, aby se tím spustilo krvácení, které může z dělohy vyplavit prekancerózní buňky.

K dosažení téhož efektu by bylo možné podávat progestin ve formě vaginálních čípků, případně vyrobit speciální nitroděložní tělísko obsahující progestin, které by bylo určeno ženám po menopauze.

Dr. Mansonová z Brighamu k tomu poznamenává, že tato opatření se však neukázala jako prospěšná. „Údaje znamenají, že bychom měli přehodnotit užívání doplňkové hormonální terapie. Ze své vlastní praxe jsem vůči HRT nyní skeptičtější, třebaže některé ženy jsou pro ni stále ještě dobrými kandidátkami.“

Dr. Mansonová shrnuje, že je nezvratně prokázáno, že estrogen skutečně pomáhá při prevenci osteoporózy. Přidání progestinu nezaručuje ani žádnou ochranu organizmu navíc, ani nic neubírá na prospěšnosti estrogenu.

Co se týká cholesterolu, je rovněž jasné, že samotný estrogen je lepší než estrogen plus progestin. Samotný estrogen snižuje hladinu LDL-cholesterolu a naopak zvyšuje hladinu HDL- -cholesterolu. Kombinovaná hormonální terapie je stejně dobrá, co se týče snižování hladiny LDL cholesterolu, jenomže už nezvyšuje formu HDL.

Ohledně kardiovaskulárních chorob se „porota k této otázce ještě nevyjádřila“. Zdá se, že u žen, které nikdy neprodělaly infarkt myokardu, je, co se týče ochrany proti srdečně-cévním chorobám, kombinovaná hormonální terapie stejně dobrá jako samostatně podávaný estrogen. U žen, které již infarkt myokardu prodělaly, kombinovaná hormonální terapie nijak nesnižuje riziko následného srdečního onemocnění.

U Alzheimerovy choroby existují závažné teoretické důvody k domněnce, že estrogen - ať už podávaný samostatně či v kombinaci s progestinem - může zmírnit riziko jejího vypuknutí. Klinické studie v tomto směru ale dosud nepřinesly jednoznačný důkaz.

Nové studie (jako ta z letošního ledna) však obsahují řadu nedostatků, díky kterým jejich výsledky nelze považovat za definitivní. Např. zjevný nárůst počtu případů rakoviny prsu u žen užívajících kombinovanou hormonální terapii mohl vzniknout i proto, že tyto ženy prostě užívaly vyšší dávky estrogenu, a nikoliv kvůli progestinu.

Dr. Mansonová se i ve světle nových údajů domnívá, že krátkodobé užívání hormonů při menopauze nezvyšuje riziko onemocnění rakovinou prsu.

Mnoho žen prostě užívá hormony po tři roky. Tudíž dobrá zpráva je, že tyto ženy můžeme opětovně ujistit, že klíčem k celému problému je minimalizovat dobu užívání a celkovou dávku hormonů.

Alkohol a mozkové buňky

Podle studie o účincích alkoholu na děti může jediný „flám“ s alkoholem pro těhotnou ženu znamenat, že mozek jejího nenarozeného dítěte bude natrvalo poškozen.

Přestože experimenty v této studii byly provedeny „jen“ na krysách, odborníci tvrdí, že nálezy nabízejí vysvětlení, proč děti, které se narodí matkám alkoholičkám, často trpí poruchami učení i dalšími poruchami mozku.

Studie ukazuje, že krysy - a zřejmě i lidé - jsou vůči poškození neuronů alkoholem nejzranitelnější právě v té části prenatálního období, kdy vyvíjející se mozkové buňky vytvářejí v divokém tempu synapse potřebné pro rozvoj paměti, učení a myšlení. U lidí dochází k „růstovému sprintu“ mozkových buněk v šestém měsíci prenatálního života a pokračuje až do dvou let po narození. U krys je tato etapa vývoje završena dva týdny po narození.

Během tohoto období (brain growth spurt period) může jeden jediný prodloužený kontakt s alkoholem trvající čtyři a více hodin zabít obrovské množství mozkových buněk.

Poté, co byl mozek vystaven pů-sobení etanolu, dochází k mo-hutné vlně buněčných sebevražd, říká dr. Olney, vedoucí studie. Buňky odumírají po miliónech.

Během již zmíněné doby, jíž se odborně říká též synaptogeneze, musí mozkové buňky dostávat vyvážený signál od dvou druhů neurotransmiterových chemických látek, a to glutamátu a GABA. V případě, že je tento signál narušen, jsou vyvíjející se mozkové buňky naprogramovány ke „spáchání sebevraždy“. To je způsob, kterým tělo eliminuje nadbytečné buňky.

Při pokusech na krysách vidíme, že alkohol vážně narušuje již zmíněnou rovnováhu glutamátového a GABA-signálu. K „se-bevraždám“ nervových buněk dochází tedy až 15krát častěji, než je normální, dodává dr. Olney.

Během normálního vývoje moz-ku odumírá zhruba 1,5 % celkového množství neuronů. U krysích mláďat vystavených vlivu alkoholu již během prvních dnů po narození se počet odumřelých neuronů pohybuje až od 5 do 30 % z celkového množství. Podle studie k zahájení tohoto jevu stačí pouze jediná intoxikace trvající zhruba čtyři hodiny. Při laboratorním „flámu“, který krysy absolvovaly, se hlodavcům dostalo do organizmu 200 mg alkoholu na 1dl krve. U lidí by stejná hladina alkoholu v krvi dvojnásobně převyšovala povolený limit v mnoha státech USA.

Dr. David Lovinger z lékařské fakulty Vanderbiltovy univerzity k tomu dodal, že studie v sobě nese významné poselství: pít v pokročilém stadiu těhotenství je skutečně nebezpečné pro mozek ještě nenarozeného dítěte.

Studie provedená v roce 1996 americkým Institute of Medicine ukázala, že zhruba 20 % žen, které pijí, nepřestanou ani v těhotenství. Asi každý tisící novorozenec v USA trpí fetálním alkoholickým syndromem (FAS), nemocí, kterou způsobuje alkohol konzumovaný matkou, jehož vlivu je nenarozené dítě vystaveno v dě-loze. Tato nemoc může způsobit opoždění tělesného růstu a kromě toho i problémy s pamětí či učením.

Těhotné ženy, které pily v minulosti a nyní nepijí či pijí velmi střídmě, se nemusejí ničeho obávat.

Je nepravděpodobné, že jedna sklenka vína k večeři by způsobila nějaké poškození, ale že by bylo bezpečné jakékoli další pití alkoholu, to už nelze říci. Nej-uvážlivější zdravotnická politika by měla být: během těhotenství žádný alkohol!

Spojitost mezi odumíráním mozkových buněk a narušením glutamátových - GABA, signálů vy-volává rovněž obavy, jak mohou působit některé běžné léky užívané v pediatrii.

Například většina anestetik, užívaných v dětské chirurgii, narušuje v mozku buď glutamáty, nebo GABA. To znamená, že chirurgický zákrok, při kterém se používají takováto anestetika, by u dětí mladších než 2 roky mohl zvýšit riziko poškození mozku.

Boris Tabakoff z coloradské univerzity souhlasí s tím, že je zapotřebí užívání anestetik u malých dětí přehodnotit. Pokud je studie korektní, bude zapotřebí znovu zvážit bezpečnost těchto léků pro děti, jejichž mozek se ještě vyvíjí.

„Nálety kalcia“ ovlivní přežívání pacientek s rakovinou prsu

Lékaři našli novou metodu, jak diagnostikovat malé rakovinové nádory prsu, a mo-hou nyní spolehlivěji předvídat, zda daná pacientka s chorobou přežije, nebo jí podlehne.

V rozsáhlé studii zabývající se ženami, které trpěly zhoubnými nádory menšími než 14 mm, která byla publikována v The Lancet, autoři zjistili, že ženy, které mají na svých nádorech nálety kalcia, mají pouze 55% šanci, že přežijí dalších 20 let, zatímco u ostatních nádorů byla tato šance 95%.

Onkologové věří, že tato diagnostická metoda změní způsob, jímž jsou dnes tisíce žen léčeny. Tvrdí, že to v budoucnosti zabrání mnoha ženám, aby užívaly léky či se podrobovaly chemoterapii, která není nezbytná, a že se stejně tak tímto způsobem podaří identifikovat ty pacientky, které budou potřebovat agresivnější léčbu.

Ve Velké Británii je rakovina prsu jednou z nejběžnějších forem zhoubných nádorů u žen a je dokonce vůbec nejčastější příčinou smrti u žen starších 35 let. Každá jedenáctá britská žena někdy v průběhu svého života onemocní rakovinou prsu a kaž-dý rok je jen ve Velké Británii diagnostikováno 33 tisíc nových případů.

V současné době jsou ženy, které trpí drobnými zhoubnými nádory v prsou, vesměs léčeny buď medikamenty, nebo chemoterapií, která však mívá závažné nežádoucí účinky.

Dr. Lászlo Tabar z falunské ústřední nemocnice a spoluautor studie volá po přehodnocení způsobu, jímž lékaři diagnostikují časný nástup choroby.

Mnoha ženám hrozí, že budou léčeny příliš intenzivně. Malé zhoubné nádory prsu by se však měly léčit podle kritérií stanovených speciálně pro jejich velikost a kromě toho by se měla brát v úvahu heterogenita různých případů rakoviny prsu.

343 žen, které se zúčastnily studie, bylo rozděleno do podskupin podle velikosti nádoru a počtu kalciových náletů. Téměř každá sedmá žena, která měla nádor menší než 9 mm - 30 % všech žen s diagnózou rakoviny prsu - trpěla nádorem s náletem kalcia. Na tyto ženy připadalo 73 % všech úmrtí.

Prof. Charles Coombes, ředitel Cancer Research Campa-ign`s Laboratories při Hammer-smithově nemocnici Imperial College v Londýně a současně jedna z nejpřednějších britských kapacit na rakovinu prsu, řekl: „Je to velice zajímavý nález, který by mohl změnit způsob terapie žen s rakovinou prsu. Tyto nálezy bude třeba podpořit rozsáhlejší studií, ale mohly by znamenat, že ženy, které mají velice dobrou šanci přežít, které trpí velmi malými nádory bez kalcifikace, jsou léčeny chemoterapií, která u nich není nezbytná. Pacientky, které byly identifikovány jako vysoce rizikové, by měly být léčeny agresivněji, aby se jejich naděje na přežití zvýšila.“

Výsledky publikované v British Medical Journal poprvé ukázaly, že hormonální substituční terapie (HRT) nemá žádný vliv na výsledek léčby rakoviny prsu. Předchozí výzkumy naznačovaly, že ženy léčené HRT mají vyšší šanci na přežití.

Dr. Stannardová z North Glasgow Hospital Trust, která sledovala více než 1100 žen, však zjistila, že HRT nemá na ženy s rakovinou prsu žádný, ani příznivý, ani nepříznivý účinek. Výsledky nepodporují běžně zastávaný názor, že u žen, které užívají hormonální substituční terapii (HRT), se vyvinou nádory s příznivějšími prognostickými rysy. Na druhé straně se ukázalo, že u žen užívajících HRT se nevytvářejí ani nádory s horší prognózou. To je pro lékaře, kteří HRT předepisují, potěšující.

Překlad: PhDr. Jakub Florian