Neurologové Vanderbiltovy univerzity našli neuronové centrum v mozku, kde se s největší pravděpodobností odehrávají vyhodnocovací procesy myšlení, potažmo jed nání. Centrum by se dalo označit za supervizora nad myšlením. Z psychologického hlediska jde i o regulaci, resp. filtr svobodné vůle, ale i chyb, které z myšlenkových procesů v mozku mo hou vyplynout. Je možné, že se poruchy tohoto centra mo hou podílet na různých obsesivních, schizofrenních aj. psy chopatologických onemoc něních. Vědci prováděli experimenty s makaky sedícími před monitorem a sledovali, na co se oči opiček zaměřují. Jednoduchými změ nami po zic objektů na monitoru nutili makaky, aby se na ně zaměřo vali – při správném zaměření dostali pochoutku. Makaky rovněž mátli, např. zdvojením objektu – opičky pak nevěděly, na který se zaměřit. Věd ci vyhodnocovali signály v moz ku opiček (škoda, že ne i své vlastní). Vše probíhalo podle dlouho známých předpokladů – až na jeden „detail“. Během snah o orientaci ma kaků bylo v určitých momentech výrazně aktivní i centrum, o kterém se dosud nikdo nikde nezmínil. Tato vyhodnocovací oblast mozku se skládá ze tří typů neuronů. Jeden typ je aktivní, když opička sezná, že se trefila do černého a dostane odměnu. Druhý typ je aktivní při chybovém jednání (nebude odměna). Vědci nazvali toto centrum „Oops“ (citoslovce při sez nání omylu). Třetí typ se aktivuje při obdržení dvou či více podnětů, které jsou ve vzájemném konfliktu. Věd ci z dalších univerzit ověřují uvedená zjištění na lidech sledováním signálů EEG. Tak např. zjistili, že schizofrenici mají problémy s řízením, resp. zaměřováním pohledu. Podobně jsou na tom hyperaktivní děti (s nimi se podnikaly pokusy, při kterých se střídaly požadavky na spuštění a zastavení činností). Je možné, že centrum Oops, resp. všechny tři uvedené typy supervizních neuronů, se mohou podílet i na vyhodnocování správnosti konformního (samozřejmě i nekonformního) chování. Odtud je už jen krůček k programovanému jednání. Jinak řečeno, lze v budoucnosti očekávat, že všechny „izmy“ budou léčitelné i „léčitelné“? Poněkud silné vize…
Science Daily
Británie varuje před poškozením zdraví při použití mobilů
Do věčného sporu o míře nebezpečnosti radiofrekvenčního vyzařování mobilních telefonů především do mozku zasáhla britská vláda novými opatřeními. Každý prodaný mobil musí být opatřen textovým upozorněním, v němž se doporučuje používat mobil jen krátce. Děti do 16 let by neměly mobily používat vůbec, kromě situací, kdy potřebují přivolat, resp. požádat o pomoc či radu. Vláda rovněž upozorňuje na rizika spojená s bydlením poblíž vysílačů rádiových vln, včetně BTS. Všechno to připomíná akce, které vedly k uvádění varovných nápisů na krabičkách s cigaretami. Na druhou stranu se budou výrobci mobilů snažit o dosažení co nejnižších hodnot vy zařování, které lidské buň ky pohlcují. Vláda na tyto hodno ty upozorňuje a doporučuje dát přednost mobilům s níz kým SAR (specific absorption rate). Roz hodnutí britské vlá dy předcházel průzkum mi nisterstva zdravotnictví. V něm se posuzovaly všechny dosavadní výzkumy o pů sobení mobilů na zdraví. Re zultátem je zjištění, že k menším změnám v buňkách mozku do cházet může. Odtud omezení vůči dětem, jejichž vyvíjející se mozek by se měl vyvarovat i nejmenších změn. Dosavadní výzkumy jsou velmi odlišné. Jdou od zjištění, že nic nehrozí, až po výstražné zprávy o možnosti vzniku mozkových ná dorů a dopadů na celkový zdravotní stav (po ruchy spánku, ztráty paměti atd.). Do konce ani samostatné sluchátko, připojené k mo bilu delším vodičem, prý nic neřeší, ba dokonce může mít ještě horší důsledky. Výrobci mobilů a provozovatelé infrastruktury se samozřejmě brání všemu, co jim nehraje do karet. Všichni však víme, že všechno možné škodí zdraví, ale děláme, jako by ne. Na konec, dožít se ve zdraví zhloupnutí způsobeného mo bilem je v lecčems lepší než ztvrdlá játra, ne?
BBC
Nový mechanizmus řízení imunitního systému
Jedněmi z bojovníků proti bakteriálním a virovým infekcím jsou lymfocyty. K nim náležejí T buňky a B buňky. Na imunitě se podílejí i další buňky. Předmětem této informace je řízení počtu tvorby T buněk při napadení organizmu vetřelcem, kterého imunitní systém rozezná, a snížení jejich počtu po uzdravení na úroveň, která umožňuje zachování paměti imunitního systému o podobě poraženého vetřelce. Tato paměť se využívá při očkování (oslabené nebo mrtvé buňky/viry vakcíny vyvolají reakci systému a uloží ji do své paměti). Zá kladem této paměti jsou re ceptory T a B buněk se schop ností rozeznat vetřelce. Každá z nich jich má 100 000.
Receptory (antigeny) na sebe vážou vetřelce (antibodies), jejichž stavbu rozeznají. Všech 100 000 receptorů jedné buňky je určeno pro rozeznání jednoho specifického ve třelce. Tyto receptory nejsou zdaleka jediným chytákem/ rozeznávačem imunitních bu něk. Komplexnost systému doplňuje složitost vzájemné komunikace (např. spuštění imunitní reakce při nemoci je podmíněno několika vzájemnými signály mezi různými buňkami). Např. když B buň ka dostane patřičné signály poté, co svými receptory uvězní vetřelce, spustí klonování plazmatických (krevních) bojovníků a zápas mezi množícími se vetřelci a klonujícími se bo jovníky může vypuknout (mj. dostanete horečku). T buň ky mají několik jiných funkcí než B buňky. Jednou z nich je informační, resp. signalizační podpora ostatních, proto se jim říká rovněž T helpers – pomocníci (právě signál od T buněk směrem k B buňkám se podílí na spuštění zmíněného plazmatického klonování). Podmínkou úspěšného útoku proti rozeznanému útočníkovi je i generování velkého množství T buněk. Do sud vědci hodnotili schopnost odezvy imunitního sys tému hlavně podle množství vygenerovaných antibodies, resp. plazmatických klonů B buněk. V po sledních letech se zaměřují i na expanzivní tvorbu T bu něk při napadení organizmu. Její měření upřesňuje zjištění o imunitní reakci sys tému. Nevyřešenou otázkou ovšem bylo, co spouš tí množení těchto buněk a co snižuje jejich množství po odeznění infekce. Skupina z Uni versity of Iowa objevila, že expanzivní generování T buněk řídí látka zvaná perforin. Snížení jejich množství po nemoci na cca 10 % řídí interferon gama. Ten se ale podílí i na rozhodování, zda a kdy spustit tvorbu T bu něk s re ceptory zaměřenými na určitého vetřelce. Snížení počtu T buněk po nemoci (tím i likvidace cca 90 % vygenerovaných T buněk) je důležité pro zachování paměti imunitního systému o specifickém antigenu. Jakmile se objeví kdykoli příště, imunitní buňky ho v po hodě zlikvidují a ne moc nepropukne. Imunitní sys tém je geniální záležitost. Co mě ale na všem nepřestane udivovat, je nezachytitelná podstata (či příčina) existence neustálého zápasu, který v nás i mimo nás probíhá. Poeticky převedeno – proč se to všechno tak strašně nemá rádo a zabíjí se to ostošest? Byla by možná evoluce i bez destrukce? Resp. mohl by existovat vesmír, kde by probíhající procesy byly vůči sobě vzájemně nedestruktivní? Na tuhle otázku asi nikdo nikdy nedokáže odpovědět.
Science Daily
Domácí nástrahy nejsou hlavním viníkem pádu u seniorů
Jak ukazují nové nálezy, ne jsou, navzdory vše obec nému přesvědčení, ná strahy jako kluzká vana či sprcha primární příčinou pádů starších lidí. Více pravděpodobným vysvětlením pádu jsou člověku vlastní rizikové faktory zahrnující svalovou slabost, poruchy rovnováhy, nevhodnou obuv, špatný zrak a užívání mnoha různých léků,“ řekl vedoucí autor studie dr. Thomas M. Gill z Yale University School of Medicine.
Gill a jeho kolegové se snažili zhodnotit závažnost ná strah vnějšího prostředí při pádech starších osob. Jednalo se o nesynkopální pády doma a bylo zhodnoceno kolem 1100 mužů a žen starších 72 let v oblasti amerického New Haven, Connecticut.
Podle výsledků téměř všechny osoby jednou či vícekrát při třinácti život neohrožujících pá dech uklouzly ve své kuchyni, obývacím pokoji, halách, ložnicích a koupelnách. Potenciálním viníkem byl pohozený ručník, shrnutý koberec, špinavá podlaha v hale nebo kluzká podlaha v koupelně.
Méně než polovina účastníků (46 %) udávala během tříletého sledování jeden nebo více pádů a téměř jedna třetina upadla v nějaké z vyjmenovaných místností, udávají autoři v prosincovém čísle Medical Care.
Většina pádů (383) se objevila venku, 206 osob upadlo v obýváku a 199 osob v ložnici.
Po zhodnocení faktorů jako rovnováha, kvalita chůze, stav vědomí a kvalita zraku výzkumníci zjistili, že neexistuje žádná významná spojitost mezi zaznamenanými pády a tendencí k pádu, což naznačuje že většina pádů není způsobena domácími nástrahami. Navíc, na základě výsledků studie, „…obecná domácí bezpečnostní opatření nejsou zvlášť efektivní cestou k zamezení pádů.“
„…jako představitelé zdravotní politiky uzavíráme, že limitované možnosti prevence pádů seniorů by měly být spíše směřovány k modifikaci osobního rizika, jako jsou svalová slabost, zhoršení zraku, špatná rovnováha nebo užívání některých léků.“
Gill také dodal, že nálezy „…by neměly být použity k zlehčování úklidu domácího nepořádku nebo k maření chvályhodného úsilí zvýšit bezpečnost domácího prostředí“.
Medical Care 2000; 38: 1174-1183
Rakovina nutí ženy jíst zdravěji
V přístupu ke zdravým stravovacím návykům přijímá mnoho žen za svou teorii „lépe později než nikdy“. Podle zprávy v European Journal of Clinical Nutrition mnoho žen, kterým byl diagnostikován karcinom prsu, omezilo přísun živočišných tuků, cukrů a červeného masa, jí více ovoce a zeleniny a užívají i různé potravinové doplňky.
Zatímco pouze 9 % ze 123 Finek věří, že jim jejich nezdravá strava přispěla k onemocnění, téměř 32 % po stanovení diagnózy změnilo stravovací návyky. Větší pravděpodobnost se zdravěji stravovat mají mladší ženy a ženy s vyšší mírou vzdělání, naznačuje studie.
Vedoucí autorka studie, dr. Hanna Lagstrom z finské Univerzity v Turku, vysvětluje, že diagnóza karcinomu prsu přinutí ženu změnit životní styl:
„…zdraví se stává mnohem důležitější a pacienti si sami hledají cestu, jak si pomoci, nezávisle na doktorech“.
„V té době nejsou neobvyklé extravagantní diety nebo různé alternativní postupy.“
Studie vyzdvihuje potřebu kvalitních dietních informací. Méně než 20 % žen dostává informace o vhodné stravě od svého lékaře a sestry a pouze 11 % mohlo využít služby dietního specialisty. Jedna třetina žen hledala pomoc ve sdělovacích prostředcích.
„Znalosti zdravé diety a současných doporučení jsou základním předpokladem pacientovy důvěry a spolupráce, přičemž konzultace s dietními specialisty může přispět k přínosné změně dietních návyků.“
European Journal of Clinical Nutrition 2000; 54: 844-848
Efektivní podání aspirinu při akutní migréně
Podle zprávy německých vědců Aspirin v dávce 1000 mg efektivně mírní příznaky akutní migrény u mnoha pacientů. „Překvapivě, na vzdory běžnému užívání ky seliny acetylsalicylové v léč bě akutních migrenózních záchvatů, odborná literatura stran adekvátní a dobře kontrolované studie účinnosti mo noterapie acetylsalicylové kyseliny mlčí,“ řekl dr. R. Lan ge z Bayer AG v Leverkusen v posledním čísle časopisu Cephalalgia.
Spolu s kolegy zkoumali účinek podání volně prodejného léku u 343 pacientů s akutní migrénou.
Náhodně pacientům podali buď placebo, nebo 1000 mg kyseliny salicylové v rozpustné tabletě. Odpověď byla zhodnocena po 2 hodinách. Příznivý účinek aspirinu byl zaznamenán u 55 % a příznivý účinek placeba u 36,8 % pacientů. Dvacet devět procent pacientů na aktivní terapii bylo za dvě hodiny po podání bezpříznakových, z dru hé skupiny pouze 16,7 % pacientů. Po 24 ho dinách bylo 84,6 % pacientů na aspirinu a 85,1 % pacientů na placebu bez bolesti hlavy. Aspirin a placebo měly také podobný výsledek při zmírnění pocitu na zvracení a při zvracení. V obou skupinách byly nežádoucí účinky mírné nebo snesitelné.
Na základě výsledků dr. Lange a jeho kolegové věří, že „…rozpustná tableta acetylsalicylové kyseliny v dávce 1000 mg je jistě bezpečnou a efektivní cestou pro pacienty, kteří se snaží zvládnout záchvat migrény svépomocí“.
Cephalalgia 2000; 20: 663-667