Čím se v současné době Česká asociace dodavatelů zdravotnických prostředků zabývá?
Co se týká zdravotnických prostředků, tak i zdravotnictví jako celku, snažíme se podpořit diskusi zabývající se hodnotou poskytovaných zdravotnických služeb a výrobků. Jak se zdá, s tímto chápáním věcí nejsme sami – valuebased healthcare byla například tématem letošní mezinárodní konference ICHOM v Londýně. Dnes rozšířený způsob uvažování o zdravotnických výkonech a k nim potřebných materiálech se odehrává v rovině finanční – tedy za kolik nakoupíme tento objem služeb anebo materiálu. Což je z pohledu hospodáře zdánlivě správné, nicméně nám zde schází účel veškerého snažení, a tím je zlepšení zdravotního stavu pacienta. To se (chybně) rozumí jakoby samo sebou. Poměrně jednoduchá ekonomická poučka však říká, že to, co se měří, se děje, a to, co se platí, se děje opakovaně a spolehlivě. Zjednodušeně řečeno, úhrada služeb, výkonů a materiálu se nemá odvíjet od toho, kolik jsme naplánovali výkonů či zřídili kapacit, ale od toho, co přináší měřitelný výsledek u konkrétního pacienta, případně velkých pacientských skupin, které jsou stiženy rozšířenými a zejména chronickými nemocemi. Správné či nesprávné léčení právě těchto skupin představuje klíčový moment, od kterého se odvíjí i to, jak vysoké budou současné i budoucí výdaje ve zdravotnictví při stárnoucí populaci a expanzi chronických nemocí. Je to ale zatím úplně jiný pohled na zdravotnictví, než na jaký jsme zvyklí.
Státní ústav pro kontrolu léčiv před časem spustil registr zdravotnických prostředků. Je již plně funkční? V čem českému prostředí registr ZP prospěje?
Registr je funkční, mírnil bych přívlastek „plně“. Má svoje dětské nemoci, na kterých se postupně pracuje. Čím prospěje? Tím, že nahradí číselník VZP, kterému se také někdy říká „úhradový katalog“, který je z právního hlediska významně „na vodě“ a praxe zařazování výrobků do něj je opakovaně odbornou veřejností kritizována.
Zákon o zdravotnických prostředcích i jeho prováděcí předpisy již byly uvedeny v platnost. Zůstávají v problematice zdravotnických prostředků oblasti, které nefungují?
Nejsem si v tuto chvíli vědom nějakého zásadního zádrhelu.
V ČR se v poslední době objevují tendence regionálních nemocnic vypisovat na nákupy tendry s vidinou úspor při centrálních nákupech. Jak takový přístup ovlivňuje český trh se zdravotnickými prostředky?
Centrální nákupy u zdravotnických prostředků jsou asi tak vhodným nástrojem racionálního nakupování jako zednické kladivo na opravu budíku. Pokud máte respektovat specifika různých pracovišť, potřeby jejich pacientů a složité souvislosti provozu, tak nekoupíte centrálně pomalu ani papír do tiskárny. Novela zákona o veřejných zakázkách, která je transpozicí směrnice Evropské unie o veřejných zakázkách z roku 2014, umožňuje přesnou specifikaci i různých souvislostí nakupovaného zboží a služeb. Zajímavý pohled do budoucna představoval workshop organizovaný Americkou obchodní komorou a asociací CzechMed právě o aplikaci nového zákona o veřejných zakázkách. Výsledkem „cvičného nakupování“ bylo, že při využití flexibility zákona nakoupily různé pracovní týmy na workshopu určitě ne identicky, ale podobně. Lze také říct, že podobně dobře.