První operaci před 15 lety provedl tehdejší přednosta třetí chirurgické kliniky profesor Pavel Pafko, celkem jich má na kontě sto. Po něm v programu pokračuje jeho žák a nynější přednosta kliniky profesor Robert Lischke. Na tiskovou konferenci pozvali své pacienty, kterým se viditelně daří dobře. Pafko jim poděkoval za odvahu, že do toho šli. Připomněl, že když program začínal, bylo zkušeností málo. Poděkoval jim i Lischke za to, že vše zvládli.
Pafko ČTK řekl, že první transplantace byla po tříletém učení ve Vídni u profesora Waltra Klepetka a byla za dramatických okolností. „Profesor slíbil, že přiletí, byl připraven speciál, ale bylo špatné počasí, tak přistál v Brně. Přijel, když už jsme končili, přivezl láhev šampaňského. Ač je to v Motole zakázané, tak jsme si připili - byli jsme úspěšní a měli jsme radost,“ zavzpomínal.
Prvním pacientem byl muž, po transplantaci žil šest let, zemřel na infekci. Bez transplantace by do roka zemřel. Podle Pafka si žil dobře, hrál na klarinet a jeho myšlenka byla, že když se v noci vzbudí, ani si neuvědomuje, že dýchá. Na čekací listině jsou lidé, kteří jsou v takovém stavu, že dýchat je pro ně velmi obtížné.
Pacientkou profesora Pafka je také Hana Procházková z Liberce, která letos v srpnu podstoupila opakovanou transplantaci. Pafko jí před 14 lety voperoval levou plíci, nyní dostala plíci pravou. „Takže ona má teď dvě plíce, každou od jiného dárce,“ shrnul profesor.
„Před operací to bylo strašné, neudělala jsem dva, tři kroky bez kyslíku, měla jsem ho 24 hodin denně. Teď je to úplně v pohodě, nedusím se, dýchám,“ řekla pacientka ČTK. První operace se bála, nevěděla, co ji čeká. Druhé už se nebála, doktorům věřila. Dřív se o ni staral manžel a děti, teď už domácnost zvládá sama a o všechny se stará.
Profesor Lischke novinářům řekl, že pro transplantaci je potřeba jen shoda v krevní skupině dárce a příjemce a podobná velikost plic. Problémem je nedostatek orgánů. Plíce jsou velmi křehký orgán, rychle při vynětí z těla ztrácejí funkci. Centrum transplantuje kolem 20 plic ročně, v roce 2009 dostalo nové plíce 22 lidí, dalších 24 na čekací listině ale zemřelo, nebyly pro ně plíce.
Nyní je použitelná nanejvýš pětina dárcovských plic. Nová metoda označovaná jako Ex vivo perfúze a rekondice plic tyto počty zvýší. Lischke popsal, že plíce se vyjmou z těla dárce, napojí na mimotělní krevní oběh a ventilátor, takže dýchají. Udržují se v plastové schránce v teplotě 37 stupňů Celsia. Promývají se speciálním roztokem, což jejich stav zlepší. Plíce se vyšetří pohmatem, zrentgenují. Když jsou v pořádku, dají se naplněné vzduchem do vaku a ledu a přesunou na sál k transplantaci.
Sama transplantace stojí kolem půl milionu korun, spolu s potřebnou léčbou a další péčí vyjde první rok na dva miliony, hradí je zdravotní pojišťovny.
Co je HTA? HTA (health technology assessment) je definováno jako systematické hodnocení vlastností a účinků zdravotnických technologií. Zabývá se jak přímými účinky těchto technologií, tak i jejich nepřímými a nezamýšlenými důsledky, přičemž cílem je získání informací pro rozhodování o zdravotnických technologiích
Co je „zdravotnická technologie“?
Pod pojmem zdravotnické technologie jsou myšleny intervence, které mohou být využity při prevenci a podpoře zdraví, diagnostice a léčbě akutních a chronických onemocnění či při rehabilitaci. Mezi zdravotnické technologie se řadí: léky, lékařské přístroje, diagnostické a terapeutické metody, ale také systémy organizace zdravotnictví.