Glaukom je multifaktoriální onemocnění, které vzniká primárně, nebo sekundárně jako důsledek jiného onemocnění.
Nejčastějším typem je tzv. chronický glaukom (glaukom s otevřeným komorovým úhlem). Chronický glaukom je onemocnění bez nápadných příznaků – pacient nemá bolesti a vidění zůstává velmi dlouho bez výrazného zhoršení.
Přitom dochází k postupnému odumírání gangliových buněk sítnice a vláken zrakového nervu. Teprve při poškození asi 30 procent nervových vláken se projevují první funkční změny. Časná diagnóza glaukomu je klíčová. Jejím cílem je nález glaukomových změn na disku zrakového nervu a abnormalit ve vrstvě nervových vláken v takovém stadiu, kdy ještě nejsou přítomny změny funkční. Z rizikových faktorů se na rozvoji onemocnění nejvýznamněji uplatňuje zvýšený nitrooční tlak. Pokud není tento tlak pod kontrolou, glaukom vede k nevratným změnám v zorném poli a slepotě.
Terapie glaukomu
Primární glaukom je nevyléčitelná choroba, pomocí vhodných léčebných modalit lze však zmírnit její průběh. Cílem terapie je snížit progresi onemocnění a udržet zrakové funkce pacienta na úrovni jako v okamžiku stanovení diagnózy.
V léčbě glaukomu se uplatňují tři hlavní směry: medikamentózní, laserová a chirurgická léčba. Cílem terapie je zabránit progresi poškození zrakového nervu, snížit nitrooční tlak na hodnotu „cílového tlaku“ a minimalizovat vedlejší účinky a komplikace léčby. Vzhledem k současnému pohledu na toto onemocnění se pokládají za nejvhodnější přípravky, které účinně snižují nitrooční tlak, zlepšují pulsní a retinální průtok krve a mají neuroprotektivní charakter. Ideální lék by měl být bezpečný, mít minimální vedlejší účinky, snižovat nitrooční tlak na hodnoty dostatečně bezpečné pro oko, zlepšovat průtok krve terčem zrakového nervu i hemodynamické parametry a zabraňovat glutamátem indukovanému poškození buněk. Důležitým aspektem konzervativní léčby glaukomu je také kvalita života pacienta.
Snížení nitroočního tlaku
Nejdůležitějším, avšak ovlivnitelným rizikovým faktorem pro rozvoj glaukomové neuropatie optiku je zvýšený nitrooční tlak. Konzervativní léčba se proto zaměřuje zejména na tento problém. Využívají se přitom: 1. látky snižující tvorbu nitrooční tekutiny, 2. látky podporující odtok nitrooční tekutiny, 3. látky působící osmoticky – hyperosmotika.
Přehled nejčastěji užívaných preparátů ukazuje tabulka.
Nejpoužívanější léčebnou formou jsou oční kapky. Trendem je pak uplatnění fixních kombinací. V budoucnu by se mohly uplatnit další léky, například ze skupiny inhibitorů Rho kinázy – nyní ve fázi klinického testování. K dalším možnostem konzervativní léčby patří aplikace očních implantátů do spojivkového vaku, slzných cest či intrakamerálně.
U nedostatečně kompenzovananého glaukomu se využívají moderní operační postupy jako miniinvazivní glaukomová chirurgie (MIGS), která ponechává intaktní spojivku a skléru. Zlatým standardem léčby zůstává laserová trabekulektomie, která přes možné riziko komplikací má výrazný efekt na snížení nitroočního tlaku. Příslibem do vzdálenější budoucnosti jsou nové směry terapie, jako jsou neuroprotekce, neuroregenerace, uplatnění kmenových buněk či genová terapie.
Závěr
Glaukomy představují jeden z nejzávažnějších problémů oftalmologie a patří na čelní místo mezi příčinami slepoty. Důležité je včasné rozpoznání onemocnění, prevence včetně pravidelných kontrol pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou a kontrola terče zrakového nervu – zejména u pacientů starších 40 let, přicházejících k oftalmologovi z různých důvodů.
Oftalmolog nesmí podceňovat subjektivní stesky pacienta, jako je tlak v očích a za očima, a měl by vždy pátrat po jeho příčinách v úzké mezioborové spolupráci s praktickým lékařem, neurologem, otolaryngologem a dalšími specialisty. Léčba zaměřená na snížení nitroočního tlaku může zastavit progresi choroby a uchránit tak pacienta před nevratným důsledkem onemocnění – slepotou.
Tab. Přehled nejčastěji užívaných
látek v léčbě glaukomu
Látky snižující tvorbu nitrooční
tekutiny
Betablokátory
timolol maleát, levobunolol
hydrochlorid, metipranol, betaxolol
Sympatomimetika
epinefrin, dipiverfrin hydrochlorid,
klonidin, brimonidin
Inhibitory karboanhydrázy
acetazolamid, diklofenamid,
dorzolamid, brinzolamid
Látky ovlivňující odtok nitrooční
tekutiny
Cholinergika
pilokarpin, karbachol, epinefrin,
brimonidin
Analogy prostaglandinů
latanoprost, unoproston