Nadstandardy ve zdravotnictví jsou pokusem legalizovat zcela běžné a ve společnosti léta zavedené soukromé platby lékařům a přinést jejich „zviditelnění“ a kontrolovatelnost.
Nemyslím, že by právě tyto skutečnosti měly zásadní vliv na pocity nad nebo podřazenosti lidí, ty jsou společensky kódovány tak jako tak: vzdělání, práce, výdělky, dovolené, soukromé statky apod.
Navíc jsme si za předchozí léta zvykli s vlastním zdravím dosti hazardovat proto, že to automaticky někdo zadarmo a z povinnosti spraví.
Zdraví je vyčíslitelná hodnota, potud si myslím, že možnosti nadstandardů mohou někoho přimět k tomu, že si začne svého zdraví více vážit.
Navíc: vždycky si budeme závidět a ti méně zdatní a schopní budou ty úspěšnější podezírat a obviňovat z podvodů a nepravostí.
Nemyslím, že by toto zavedení mělo dělit společnost; setkal jsem se na vlastní kůži, například ve Spojených státech nebo v Německu jako obyčejný pacient s velmi dobrou péčí lékařů a totéž si myslím o drtivé většině našich lékařů. Z mého pohledu je to jen zástupný problém.
Autor je docentem psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové