Heger chystal změny postupně, jednorázová změna by prý rozkolísala systém, podle Rögnerové by dokonce způsobila naprostý kolaps.
Podle Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN) se takzvaná individuální sazba pohybuje od 19.700 do 54.700 korun. Seznam sazeb zveřejnily Lidové noviny. Z individuální sazby vycházejí úhrady za konkrétní operace.
Podle mluvčího Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Oldřicha Tichého ale obsahuje zveřejněný seznam nereálná čísla. VZP prý však nemůže zveřejnit detaily smluv s poskytovateli, tedy ani to, kolik jim platí.
„Pro systém zdravotního pojištění by bylo mnohem důležitější srovnat platby různých pojišťoven. Takové srovnání by ukázalo, že VZP je nucena platit nemocnicím za stejné výkony více než ostatní pojišťovny,“ řekl ČTK Tichý. Zdůraznil, že VZP na rozdíl od ostatních pojišťoven dlouhodobě prosazuje, aby v úhradové vyhlášce byla jedna sazba platná pro všechny nemocnice a pojišťovny, což se dosud nepodařilo.
„Platby nejsou spravedlivé ve smyslu, aby se platilo za stejný výkon stejně všem, navíc nejsou průhledné,“ řekl ČTK Heger. V projektu platby za diagnózu začal sjednocovat 25 procent plateb, letos pokračoval u dalších 25 procent a pro příští rok se zvažovalo, zda pokračovat ještě dva roky po 25 procentech, nebo rovnou s 50 procenty. Než bylo rozhodnuto, padla vláda.
Výhodou platby za diagnózu podle Hegera je to, že nejen srovná nerovnosti mezi jednotlivými nemocnicemi, ale i mezi kraji, kde se sazby také různí, a mezi zdravotními pojišťovnami. „Nikdy nebude možné sjednotit platby stoprocentně, vždy bude rozdíl mezi částkami, které pojišťovny budou platit vysoce specializovaným zařízením typu fakultních nemocnic a menším nemocnicím,“ řekla Rögnerová s tím, že i v Německu se od kompletního sjednocení vydali cestou, kdy se platby rozlišují podle jednotlivých skupin zařízení.
Základní sazby vycházejí z historického výkonu nemocnice. Doladění skupin pacientů vyžaduje úpravy v seznamu výkonů, protože v něm jsou nerovnoměrně oceněny. Tuto cenotvorbu chtěl Heger převést na specializovanou kancelář specializovanou pro tarify ve zdravotnictví.
Chtěl také v novele uložit zdravotním pojišťovnám povinnost zveřejňovat všechny smlouvy na internetu, bez toho by neměly platnost. Také podle Rögnerové by zveřejňování smluv situaci velmi zprůhlednilo.
Podle Stanislava Fialy z AČMN je systém vybudován na klientelistických vazbách a o výši příjmu od pojišťovny rozhodují lobbisté a dobré kontakty.
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).