OTÁZKA: U nás není tradicí, aby byla nemocnice v držení soukromé osoby. Jak k tomu došlo?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Po studiích medicíny si mladý MUDr. Antonín Pírek otevřel v roce 1930 soukromou porodnickogynekologickou praxi v Mladé Boleslavi, jezdil operovat do Prahy a snil o vlastním lůžkovém zařízení v tomto městě. O takovém, jaké bývalo za první republiky běžné - o moderním soukromém sanatoriu s tím, že by ke svému oboru přidal ještě chirurgii, internu, kardiologii a ORL. Nejprve se spojil s uznávaným architektem Walenfelsem, s nímž se shodl na vytvoření hezkého prostředí plného světla a optimismu, kde by se pacienti cítili dobře. Nechal proto vybudovat moderní ústav podle svých představ, který byl slavnostně otevřen v říjnu 1934 a poté následovalo několik šťastných a úspěšných let. Do budovy byla nainstalována velká okna s nízkým parapetem, která umožňovala v kombinaci s vyššími lůžky výhled do zahrady i ležícím pacientům. Byly zde korkové podlahy, jež působily nejen teple, ale i tlumily zvuky. Místnosti byly vybaveny tehdy a vlastně i dnes moderním jednoduchým trubkovým nábytkem. Operační trakt s aseptickým sálem vznikl podle návrhu holandské společnosti Philips s reflekční klenbou přes dvě patra. Ještě jsem stihl za své praxe zažít dobu s proskleným stropem a obrovskými výbojkami. Pamětníci z nedalekých Kosmonos vždy věděli, kterou noc se v sanatoriu operovalo, protože se nad Boleslaví linula po obloze zdaleka viditelná bílá záře. Při přerušení dodávky proudu se nic nestalo, neboť již tehdy mělo sanatorium vlastní zdroj pro nouzové osvětlení. Místo řádových sester, které tehdy působily ve všech nemocnicích, sehnal dr. Pírek mladé civilní ošetřovatelky s výbornou kvalifikací z Čech, a dokonce i ze Slovenska. Pacienty si brzy získaly svým vystupováním, obětavostí a také měkce znějící „slovenčinou“.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: A pak přišla válka...
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Po obsazení republiky Němci byl dr. Pírek zatčen a poslán do koncentračního tábora. Vedení sanatoria převzala paní Pírková, ale ústav byl brzy přeměněn na vojenský lazaret. Naštěstí dr. Pírek válku přežil, ale jen válka skončila a sanatorium se vzpamatovalo, přišel Vítězný únor a nový režim mu sanatorium opět sebral. Do důchodu odcházel v roce 1956 jako primář porodnicko-gynekologického oddělení Tanvaldské nemocnice. V poválečném období dostudoval medicínu i jeho syn a po ukončení univerzity záměrně dostal umístěnku (pro údajný nedostatek lékařů) na gynekologickoporodnické oddělení v bývalém sanatoriu své rodiny. Potom se s mladým lékařem postrkovalo z místa na místo, až skončil na malém porodnickém oddělení v Jablonném v Podještědí. To už byl ženatý se středoškolskou učitelkou francouzštiny a němčiny, která pocházela z Moravy. Její otec za války podporoval britskou odbojovou skupinu Clay, ale někdo ho udal a později byl popraven.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Jak se dostala rodina do Švýcarska?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Po okupaci v roce 1968. Ono léto odjela paní Pírková se skupinou dětí do Francie na výměnný pobyt. Při cestě zpět se dozvěděla, co se u nás v republice stalo, a tak se zastavila u přátel ve Švýcarsku, kteří ji přemlouvali, ať se do vlasti nevrací, že tam jejich rodinu nic dobrého nečeká. Rozhodla se tedy pro emigraci. Manželé Pírkovi měli tehdy už tři děti studující střední školy. Jeden ze synů, současný majitel, byl na výměnném pobytu někde v Německu, další děti byly někde na prázdninách, ale ona svou rodinu sehnala dohromady a všichni odcestovali do Švýcarska ještě v době, kdy byly otevřené hranice. A tam začali žít. Manželovi byla zpočátku umožněna lékařská praxe v malé, nevýznamné nemocnici a paní Pírková živila rodinu díky své znalosti jazyků. Po pár letech se situace otočila a MUDr. Pírek se stal úspěšným lékařem. Jejich děti mohly vystudovat - jeden syn medicínu, druhý architekturu a dcera je sestrou. Jejich emigrace tedy neměla ekonomický důvod, chtěli už „jen“ konečně žít normálně.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Co se mezitím stalo se sanatoriem?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Převzal ho Okresní ústav národního zdraví a různými stavebními úpravami byla zvýšena jeho kapacita na dvojnásobek. Do dvoulůžkových pokojů byla vtěsnána lůžka čtyři, a mnohá byla umístěna dokonce i na chodbách. Byly zrušeny krásné koupelny, odstraněny korkové podlahy, zazděny prosklené haly a odpojena i ta velká operační světla. Stěny byly všude natřeny latexem. Jako anesteziolog jsem do bývalého sanatoria chodil v rámci služeb uspávat pacienty a musím říct, že to bylo příšerné prostředí. Když se prováděly malé gynekologické výkony, tak se při neustálém vyvařování zrcadel a dalších nástrojů všude srážela pára, voda stékala po zdech a lidem kapala ze stropu na hlavu. Budova postupně úplně zchátrala, nijak se do ní neinvestovalo, okolní park zpustl, a když OÚNZ postavil novou porodnici v areálu nemocnice, byl konec.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: A v tomto stavu se areál restituoval?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Pírkovi získali starou, zchátralou a provozu neschopnou budovu, přerostlý park, a to vše uzavřené rezavým řetězem na vratech. I restituce sama o sobě byla komplikovaná. Manželé Pírkovi, o nichž jsem hovořil, byli hlavní vlastníci, ale rodina byla širší. Přibližně před třemi roky tito restituenti, kteří sem léta jezdili, zemřeli. Celé ty roky neměli ze svého majetku v Čechách ani jednu korunu zisku. Obnovu sanatoria realizovali na památku svých otců. Říkali: „Nic nechceme. Jestli jednou z toho někdy něco budeme mít, tak to bude dobře, ale není to důvodem pro opětovné vytvoření sanatoria dr. Pírka.“ Zpočátku jsme všichni byli velmi optimističtí, ale postupně člověk začne propadat beznaději, neboť se realizace naplánované rekonstrukce neposouvala tak rychle, jak jsme očekávali. Jednalo se ale o záležitost celospolečenskou. Kdo před čtyřiadvaceti lety čekal, že za pět let bude všechno jinak, rychle pochopil, že lidé se tak rychle nezmění.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Do oprav rodina vložila vlastní peníze?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Musela si vzít úvěr, který ale nebyl neomezený a samozřejmě se musel splácet. Bohužel toto zařízení nedostalo nikdy žádnou dotaci. Kdyby patřilo pod ministerstvo zdravotnictví, mohlo čerpat z jeho fondů. Pokud by bylo krajské, financoval by ho kraj. Jakmile by patřilo městu, dalo by peníze město. „Vy jste soukromí, vy si musíte pomoct sami,“ říkali nám úředníci. Provedla se tedy základní rekonstrukce, aby se mohl zahájit provoz a zařízení si vydělalo na další opravy. Vize postupné obnovy vycházela z pohledu dobrého hospodáře. Udělejme co nejkvalitněji to, na co máme prostředky. Na co je nemáme, to dělat nemůžeme. Vydělané peníze rodina ihned investovala do dalších změn, aby se vše mohlo posunout kousíček dál. Současným majitelem je zástupce třetí generace od zakladatele dr. Pírka, ten, který ve Švýcarsku vystudoval medicínu. Jeho syn už ji dostudoval také a oba působí v Ženevě jako gynekologové. Ani jednoho člena rodiny však toto dědictví neživí. Pracují od rána do večera v ambulanci a chodí operovat. Stává se, že potřebuji urgentně něco vyřídit a ve sluchátku od dr. Pírka slyším: „Teď rodím, teď nemůžu.“
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Od začátku bylo jasné, že klinika bude vypadat takto?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Majitelé původně přišli s myšlenkou švýcarského modelu. Vše obnovit a nasmlouvat nejschopnější odborníky, kteří by na klinice poskytovali péči tak, aby bylo obnovené zdravotnické zařízení schopno postarat se o pacienty v jakémkoli oboru. V soukromých západních nemocnicích je takový model možný. U nás toto možné není. Musíme mít nasmlouvaný konkrétní druh péče a pro ni mít zajištěný stálý odborný tým pracovníků. Takže se postupně vybraly pouze dva obory - ortopedie a všeobecná chirurgie -jako nosné a k tomu ambulantně gastroenterologie a plastická chirurgie, kterou zde několik let realizoval docent Měšťák. Od počátku tady byl jako odborný poradce profesor Oldřich Čech, který měl mimo jiné osobní zkušenosti z působení ve Švýcarsku. Stál také u realizace celé koncepce operačních sálů.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Proč MUDr. Pírek na kliniku neumístil i svůj obor?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Zkraje rodina uvažovala o gynekologické činnosti v rámci chirurgických výkonů, ale je nutné ctít legislativní záležitosti - registrace oboru, smlouva s pojišťovnou a na to navazující péče. Zpočátku tady působil profesor Bauer, gynekolog a šéf kliniky na Karlově náměstí v Praze, nesmírně zkušený odborník. Praxe ale ukázala, že není možné, aby střední zdravotnický personál ovládal péči o pacienty ze všech medicínských oblastí. Nelze předpokládat, že sestřičky, které dobře pečují o ortopedického pacienta, budou zároveň skvěle pečovat i o ženu po gynekologické operaci.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Vy působíte na klinice od samého začátku?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Když se začalo s obnovou zdravotnického zařízení, byl jsem přizvaný, abych zastřešil anestezii. To dělám doposud. Po čase odešel člověk, který byl pověřený řízením, a majitelé mě delegovali na ředitele. Mimochodem... všimla jste si, že spousta anesteziologů vykonává v rámci své kariéry různé manažerské funkce? Ten obor je úžasný v mnoha ohledech. Dominuje mu mimo jiné také matematika a fyzika, a jakmile umí člověk „trochu“ počítat, nemá ani daleko k ekonomice. Důležitým hlediskem také je, že anesteziolog chodí na operační sály a vidí, jak operuje chirurg, jak ortoped, jak gynekolog, vidí do všech oborů. Nerozumí jim, ale má možnost nechtěně sledovat, co se na jednotlivých odděleních děje. Získá tak postupně i personální přehled a sleduje, jak je kdo šikovný, jak svědomitý.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Proč jste si v mládí zvolil právě anestezii?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
V dětství mě zajímala fyzika a biologie a říkal jsem si, že anes tezie je hezký obor, ve kterém se pracuje s mnoha přístroji. Proto anestezie. Bavila mě. Na škole jsem praktikoval na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí u jednoho ze zakladatelů oboru, doc. Hodra. Sleduji ale, jak úžasně letí vývoj nejen této disciplíny, ale celé medicíny. Nejsem zase až tak starý, ale když jsem studoval, neexistovala třeba vůbec invazivní kardiologie. Kardiologie tehdy znamenala jenom digoxin. Ať mi lidé neříkají, že za minulého režimu to bylo v medicínských oborech a zdravotnictví lepší. Není po čem si stýskat. Pokrok v medicíně, u nás spíše skok, je obrovský. A nejen v oblasti léčení. Kdyby dnes přišel člověk na nějaký výkon do prostor, jaké tu bývaly před třiceti lety a které tehdy byly standardem, tak by ani nevkročil dovnitř.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Po promoci jste byl už jenom v Mladé Boleslavi?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Měl jsem nastoupit v Praze, ale před podepsáním smlouvy jsem nabídku odmítl. Vysvětlil jsem docentu Hodrovi, že chci působit v okresní nemocnici proto, abych se dostal co nejdříve ke všem pracovním možnostem, získal zkušenosti a slíbil jsem mu, že se potom vrátím. Už jsem se ale nevrátil. Celou dobu jsem pracoval v mladoboleslavské nemocnici na ARO. Když vznikala Klinika Dr. Pírka a majitelé mě oslovili, abych přešel k nim, přijal jsem. Pořád chodím uspávat pacienty, ale povinností kolem vedení zařízení přibývá a na operační sál se dostávám méně a méně.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Stýská se vám?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Klidně bych vedení kliniky předal někomu jinému, ale je v tom problém. Okolí mě žertem přirovnává k převozníkovi z pohádky O třech zlatých vlasech děda Vševěda. Rád bych předal pádla, ale nikdo nepřichází. Mzdové podmínky jsou totiž skromné, spíše anesteziologické než manažerské.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Na druhou stranu vás musí těšit, že je za vámi vidět pořádný kus práce...
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Současná rekonstrukce probíhala s vizí, aby zařízení fungovalo bez zásahů minimálně dalších dvacet let. Vše se řídilo tvrdými německými normami, např. nové sterilizační centrum. A do toho patří i nové technologie -vzduchotechnika, medicinální plyny, máme tady samostatnou přípravnu kyslíku, tak jak se to ve světě nyní dělá. Pro krajské a jiné nemocnice byly k dispozici evropské dotace, ale nám přiděleny nebyly, přestože jsme o ně také požádali. Na druhou stranu máme obrovskou výhodu v tom, že se nemusíme nikomu zpovídat. Kromě vlastní valné hromady. Nezodpovídáme se v tom politickém směru. Nijak nás neovlivní, pokud se vymění ministr nebo hejtman. A ten pocit svobody za to stojí. Interiéry jsme řešili v duchu původních představ - to znamená velká okna, nízké parapety. Oslovil jsem také holandskou společnost Philips, která nabízí program osvětlení veřejných budov, a instalovali jsme v pooperačních pokojích nové systémy osvětlení, díky nimž si pacienti užívají různých barevných tónů osvětlení podle vlastní nálady a pocitů. V jiných světelných blocích jsou luminační látky. Nabízíme tak něco hravého a příjemného na odreagování. I když se k nám přicházejí lidé samozřejmě hlavně léčit, není nutné, aby sledovali jen různé negativní zprávy z našich médií. S majiteli jsme se totiž shodli na tom, aby se pro pacienty vytvořilo i designově zajímavé a přátelské prostředí. Takové přístupy jsou běžné třeba v Beneluxu nebo v Dánsku, kde žije dcera MUDr. Pírka. Její manžel je lékař, její syn je také lékař a znají zdravotnická zařízení, v nichž se část investice poskytne třeba na designové vybavení prostor s využitím a zapojením umělecké činnosti regionálních i jiných umělců. Aplikace tohoto hlediska přitom nemusí být nedílně spjatá s navýšením rozpočtu stavby, pouze stačí využít aktuálních možností. Při rekonstrukci byla dána příležitost našim i zahraničním umělcům. Nemocniční prostředí je jimi chápáno jako velká šance vytvořit trvale přístupné galerie s prezentací jejich činnosti. Umělcům se zde nejedná o peníze, ale o možnost ukázat svoje schopnosti. Takto jsme instalovali v zahradě kliniky četná sochařská díla a kovové skulptury. V interiérech byly umístěny grafiky českých výtvarníků nebo plastiky uměleckých kovářů. Evropskou novinkou jsou luminační plochy na stěnách. Po dohodě se společností Philips byl vytvořen společný projekt s cílem nabídnout nadějným studentům vysokých uměleckých škol nejmodernější designové technologie v realizaci jejich představ. Byla vyhlášena umělecká soutěž a díky zájmu a podpoře osobností českého designu, jako je např. architekt Bořek Šípek, a pedagogů uměleckoprůmyslové školy, dostali studenti možnost realizovat svoje semestrální práce. Klinika není ale žádnou galerií. Toto je pouze cesta ke spolupráci mezi lidmi různých profesí s cílem vytvářet společenské, přátelské prostředí s optimistickým výhledem do budoucnosti. Design a kulturní prostředí je důležité, ale z hlediska činnosti zdravotnického zařízení je okrajovou záležitostí. Zásadní pro chod kliniky je zdravotní provoz. Nejdůležitější jsou pro ni zaměstnanci - zkušený tým odborníků. Za posledních dvacet let se zde vytvořil stálý profesionální tým lékařů a sester. Klinika má nyní více než sto dvacet zaměstnanců. Při rekonstrukci bylo hlavním cílem vytvořit moderní provoz operačních sálů a sterilizace.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Jaká je vytíženost kliniky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Kapacita zařízení by asi mohla být větší, pacienti k nám přicházejí i zdaleka, ale limitují nás smlouvy s pojišťovnami. Všechna zdravotnická zařízení mají stanovený limit na úhradu za poskytovanou péči a všechna jsou na tom v takto nastaveném systému stejně. O něco větší jistotu na přežití mají fakultní nemocnice, protože by jejich pád nezodpověděl žádný ministr a žádná vláda. Krajské nemocnice mají pozici už trochu těžší, neboť je musí umět zafinancovat kraj, stejně tak jako nemocnice oblastní. Náš soukromý majitel, který navíc ještě sám pracuje a bohužel nemá ve Švýcarsku třeba továrnu na kloubní náhrady, to má horší. V minulosti se stalo, že se začaly významně zpožďovat platby pojišťoven, a tak paní Pírková vyzvedla v bance ze svého soukromého účtu úspory a poslala je do Čech na výplaty. Nám pak trvalo dva roky, než jsme jí půjčenou částku vrátili. Byla už v důchodu a nebála se. Jen jednou se lekla: „Tak nám to zase znárodní.“ Viděl jsem tu hrůzu v jejích očích, když jsme se objevili na seznamu neziskových zařízení v příloze zákona o neziskových zdravotnických zařízeních. Přestože Pírkovi vždy zisk využili zcela k dalšímu rozvoji kliniky, status neziskové nemocnice byl tvrdým připomenutím února 1948.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Určitě máte dobrou reklamu, když k vám rádi přijedou i pacienti z daleka...
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Důležité je nic nepokazit, protože v případě nezdaru dnes obvykle hledá pacient viníka, který jeho stav mohl zavinit. Nemocnice může mít sto spokojených pacientů, avšak jediný nespokojený dokáže úplně poškodit její jinak dobrou pověst. V médiích se někdy objevují žebříčky kvality zdravotnických zařízení. Nevím, podle jakých kritérií jsou sestavovány, ale četl jsem hodnocení na základě šesti zodpovězených otázek, které otiskla sobotní příloha jistého deníku. Redaktory vůbec nenapadlo, jak takové sdělení laiky mate a stresuje. Upnou se na nemocnice na horních příčkách a neuvědomují si, že chirurg v malé nemocnici v jejich bydlišti, který od rána do večera operuje slepé střevo, bude pro tento zákrok mnohem vhodnější než docent ve fakultní nemocnici, který se k takovému výkonu ani nedostane, protože se věnuje tomu, co by naopak ten regionální chirurg nebyl vůbec schopen zvládnout.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Taková hodnocení jsou opravdu zavádějící.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Často se nás redaktoři ptají, jestli si konkurujeme s oblastní nemocnicí. V průběhu rekonstrukce jsem se byl podívat ve Švýcarsku. Navštívil jsem snad všechny nemocnice v oblasti Ženevy, viděl jsem různé modely zdravotnických zařízení, ale v žádném jsem si nevšiml, že si jedno druhému konkuruje. Konkurence ve smyslu rivality může existovat pouze v případě, že se nemocnice „přetahují“ o pacienty. Tam má ale lékař svou privátní ambulanci a nasmlouvaných asi pět nemocnic, se kterými spolupracuje. Konkurence se tedy projevuje jenom v kvalitě, aby vše fungovalo a bylo pro pacienty dobré a aby byli spokojeni. Ani u nás si nemusíme konkurovat. Mezi námi a oblastní nemocnicí funguje naprosto jasná spolupráce, ať už na úrovni primářů oddělení nebo vedení nemocnic. Samozřejmě, že jsou kolegové, s nimiž si skvěle rozumíme a řešíme společně problémy v rámci péče o pacienta, kterou my nemůžeme zajistit, a že jsou i kolegové, kteří nám podsouvají, že si vybíráte jenom „to nejlepší“. Což vůbec není pravda. U nás se postaráme stejně tak o paní, která bydlí na vesnici, a stejně tak o majitele továrny na letadla. A to naprosto identicky! Dostanou stejnou kloubní náhradu a nechceme po nich žádné sponzorské dary, ani vajíčka, ani letadlo.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: V čem se vlastně odlišujete?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Zaměstnancům se snažíme vysvětlit a vštípit význam rodinné tradice. I proto je na vchodu do kliniky uvedený citát dr. Pírka z roku 1934, který zní: „Jsme si dobře vědomi toho, že pracujeme v soukromém ústavě a existence naše jest závislá na dobrém jeho jméně.“ Aby si zaměstnanci cestou do práce uvědomili, že pracují v soukromém zařízení a že opravdu záleží na našem dobrém jméně. Aby nejenom ten, kdo kliniku vlastní a jehož jméno nese, na něj mohl být hrdý. Je třeba, aby tu hrdost pociťoval i ten, kdo tady v jeho jménu pracuje. Velmi záleží na chování personálu, který má také vliv na to, jestli se k nám lidé rádi vrátí, pokud budou naši pomoc potřebovat. Toto je moje naivní představa, ale i cíl, který dává smysl naší práci.
24.9.2014 11:35:06
OTÁZKA: Dostanete se při vaší pracovní vytíženosti ještě k nějakým svým zájmům?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Stanislav Najman
Času zůstává málo. Moje funkce je obrovská mravenčí práce, a přestože například rád cestuji, mnohdy to nevyjde ani o dovolené. Mám rád umění, protože si myslím, že posouvá vývoj společnosti kupředu. Zajímá mě design, divadlo. Ke spolupráci jsem pozval Petra Hladkého z Galerie „H“, sochaře z Vejprt, kterému po revoluci vadilo, že se u nás z pískovce dělaly jenom hlavy státníků, a tak s panem Pecháčkem ze Svobodné Evropy a pod patronací amerického kongresu zrealizoval projekt pravidelných sochařských sympozií. Kámen, který se těží v Hořicích u Jičína, byl poskytnut pozvaným sochařům z celého světa, kteří během čtrnácti dní vytvořili skulptury, jež se předaly vybraným zdravotnickým zařízením u nás a v Německu. Rozhodli jsme se totiž hned zpočátku otevřít celý prostor areálu a nechat ničím neomezený volný vstup a průchod do zahrady. Pokud vypadá venkovní prostředí hezky a všude je pořádek, bývá pořádek i uvnitř, a dokonce i „uvnitř“ pacientů. Také mám rád divadlo. Na konci roku pořádáme pro zaměstnance i pro naše partnery divadelní představení. V roce 2012 jsme například uvedli „Ucpanej systém“ v podání souboru Dejvického divadla. Velmi náročné představení, ale také velmi pravdivé. Věřím, že si čím dál tím víc lidí začíná uvědomovat, jak je naše nemocniční zařízení v mnohém ojedinělé a zajímavé. Nejen vybavením, ale i pohledem na svět. Celým svým modelem. Stále se s rodinou Pírkových snažíme prezentovat, že se jedná o zařízení, které má jméno a hmatatelného vlastníka.
24.9.2014 11:35:06