Od té doby ministerstvo zdravotnictví hledá vhodnou formu další spolupráce, která by byla co nejefektivnější pro obě strany - českou i americkou. Zatím se nepodařilo dojít ke konsenzu.
Spolupráce české medicíny s UPMC neustále pokračuje, ale pořád zůstává prostor k tomu, aby byla lepší.
„Ztrácíme čas. A to je škoda, protože na spojení obou nemocnic může vydělat především český pacient. Získali bychom novou kvalitu medicínské péče. Nové poznatky vědy, které jsou skutečně ojedinělé a unikátní,“ říká prezident České lékařské komory David Rath.
Ředitel Nemocnice Na Homolce Oldřich Šubrt dodává, že pokud spolupráce bude mít nějakou právní formu, to znamená, že vznikne společný podnik atd., Česká republika by získala podíl na výsledcích vývoje takových postupů, které pittsburské centrum realizuje díky tomu, že z federálních zdrojů dostává každoročně stovky miliónů dolarů. Jen loni to bylo 326 miliónů dolarů.
„Jsou to obrovské peníze, z nichž se realizuje výzkum, na který si Česká republika může jen pomyslet, protože na to nemá peníze. A výsledky tohoto výzkumu bychom získali takříkajíc z první ruky,“ říká Oldřich Šubrt.
Nové technologie pro pacienty
Ředitel Šubrt soudí, že bychom získali špičkové technologie a zkušenosti v celé řadě oborů. Šlo by zejména o vývoj systému dočasné a trvalé umělé srdeční podpory a náhrady, dále robotizaci v chirurgii, unikátní metody neurochirurgické léčby mozku a obrovská spolupráce by se rýsovala v léčbě onkologických pacientů a v genové terapii.
„Už jsme s pittsburskou stranou jednali a věřím, že spolupráce bude,“ říká profesor Pavel Klener, předseda České onkologické společnosti.
O spolupráci má zájem i děkan I. lékařské fakulty Štěpán Svačina.“Spolupracovat bychom mohli ve vědě. Máme i americkou akreditaci, a to umožňuje, aby na naší fakultě studovali i američtí studenti a rozvíjela se i pedagogická spolupráce,“ říká Svačina.
David Rath soudí, že český pacient by na takové spolupráci vydělal dokonce dvakrát. „Za prvé tím, že bychom se dostali k výzkumným programům, které se zatím dělají pouze v USA, zejména pokud se týče mikrochirurgických procesů. Za druhé tím, že pokud by vznikl společný podnik, Američané by do České republiky přenesli i technologie a přístroje a umístili je na pracovišti, které by moderní léčbu provádělo. Šlo by o technologie, které nejsou dostupné v Evropě. To by přece bylo unikátní,“ uvedl Rath.
„Byli bychom první ze zemí bývalého východního bloku, kam by se dostal špičkový výzkum i špičková medicína přímo z Ameriky bez přestupní stanice v některém ze západoevropských států. I okolní státy, například Rakousko a Německo, by se k nám jezdily učit nové metody léčby. Takovou šanci si přece nemůžeme nechat ujít. To bychom byli hloupí,“ soudí Rath. Jak ale vytvořit společný podnik? Nad tím si politici lámou hlavu.
Centrum excelence
„Vše budeme řešit v rámci budoucího centra excelence, které chceme vytvořit ve Fakultní nemocnici Motol. Předpokládáme pracovní fúzi Motola a Homolky a toto centrum, s nímž by spolupracovala i Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí, by pak spolupracovalo s Pittsburghem,“ tvrdí ministryně zdravotnictví Marie Součková a dodává, že Homolka by i nadále zůstala samostatnou nemocnicí. To se líbí i Josefu Janečkovi, poslanci za KDU-ČSL: „Podporuji každý projekt, který bude znamenat, že v nějaké nemocnici vznikne centrum excelence. Musíme se vydávat cestou spolupráce špičkových nemocnic, a nikoli cestou jejich konkurence,“ řekl Janeček. Naopak předsedkyně zdravotního a sociálního výboru parlamentu Milada Emmerová (ČSSD) je k celému projektu rezervovaná.
„Nějak se mi to nezdá. Nejdříve dokončeme transformaci zdravotnictví, přesněji nemocnic, kolem kterých pořád přešlapujeme, a pak budujme centra excelence,“ uvedla. Podle ní není možné nechat to tak, že nemocnice v Plané u Mariánských Lázní zanikne a nic se neudělá pro organizaci zdravotní péče v tomto regionu, a přitom v Praze budeme budovat taková centra. „Až vyřešíme toto, pak teprve stavme hrady a zámky,“ soudí Emmerová.
Stínový ministr zdravotnictví za ODS Milan Julínek si nemyslí, že ke spolupráci se zahraničím je třeba organizovat nějaká centra. „To je zbytečné. Měla by se nemocnicím umožnit jakákoliv spolupráce se zahraničním partnerem,“ uvedl Julínek. Ani prezidentu ČLK Rathovi se takový projekt příliš nezamlouvá. „Snad kdyby se centrum excelence vytvořilo jen z některých klinik Motola a dalších pracovišť Homolky a Všeobecné fakultní. Motol jako celek ale k centru excelence podle mne vhodný není,“ soudí Rath.
Přešlapování nepomáhá
Lékaři, s nimiž jsem mluvil a kteří již v Pittsburghu byli na zkušené, si posteskli, že politici přešlapují na místě a nevědí, jak se ke spolupráci s americkou stranou postavit. Tím ztrácíme čas a vůbec není vyloučeno, že když se nerozhoupeme rychleji, Američané své poznatky mohou nabídnout některé jiné evropské nemocnici. „Byla by to škoda,“ uzavřel ředitel Šubrt.
Václav Pergl, Právo, 14.07.2003