Mluví i o skupině Agel oceláře Tomáše Chrenka, která vlastní zdravotní pojišťovnu i nemocnice: „Nejsem úplně šťastný, že k propojování dochází už teď, kdy na to zákony vůbec nemyslí.“
Byl jste už letos u doktora?
Já ne, děti ano.
Cítil jste změnu? Připadal jste si díky poplatkům jako klient?
To nemůžu říct. Moji příbuzní jsou lékaři, takže v nemocnici se k nám vždycky chovali trochu jinak, aniž jsme o to usilovali. Samy poplatky pochopitelně přes noc nezmění vztah lékaře a pacienta. Je to první krok na dlouhé cestě.
Není ale iluzí, že by pacient mohl být rovnocenný partner? Jste lékař, máte Harvard - ale kdybyste měl podezření na plicní nádor, půjdete na tolik vyšetření, kolik vám specialista určí.
Jasně, jde o něco jiného. Existuje část lidí, která partnerem lékaře nebude nikdy, protože nechce. Při nemoci se chtějí odevzdat do rukou toho, komu věří a kdo se o ně postará - a je to tak v pořádku. Existuje ale i nemalá část obyvatele, která se chce ptát. Samozřejmě nebudou rozhodovat, jestli rentgen bude přední anebo boční projekce, ale zajímají je alternativní postupy a možná rizika. Do té míry mohou být lékaři partnerem.
Propojení pojišťoven a nemocnic není od ďábla
Pro spoustu lidí je předobrazem vaší reformy skupina Agel oceláře Chrenka. Skupuje nemocnice, zakládá zdravotní pojišťovnu, lékař Marek Potysz spojený s Agelem vytváří síť praktiků „Moje ambulance“. Líbí se vám Agel, nebo vás zneklidňuje?
Praktické lékaře bych k nim neřadil, podle mých informací má „Moje ambulance“ jiné majitele než nemocniční síť Agel.
Nejpřesnější výraz by asi byl: Nejsem úplně šťastný, že k propojování dochází už teď, kdy na to zákony vůbec nemyslí. Jen se v nich říká, že sama pojišťovna nesmí vlastnit zdravotní zařízení a poskytovat zdravotnické služby.
Takové propojení není samo o sobě od ďábla. Existuje v zahraničí, fungovalo za první republiky.
Ale převažují výhody, nebo ne?
Možná výhoda může být v tom, že pojišťovna dokáže lépe propojit péči. Může systém vyladit tak, že když člověk odejde z nemocnice, budou na to navazovat kontroly u ambulantního lékaře. Může to vést k pohodlí pro pacienta, vyšší kvalitě a nižším nákladům.
Na druhé straně nemá cenu zavírat oči: lze to i zneužít. Proto se mi nelíbí, že se propojují už teď.
Vidí dnes stát do hospodaření Agelu? Skutečně jen zavírá neefektivní oddělení, omezuje plýtvání, dostává množstevní slevy? Anebo šetří na něčem, co by pacienti měli vědět?
Když byl Agel před dvěma lety napadán ministrem Rathem, dal na internet své smlouvy s VZP. Byli jedni z prvních, kdo začal publikovat objemy poskytované péče a určité, byť rámcové, ukazatele kvality. Potíž je v tom, že je nemůžeme srovnávat, protože ve zbytku země se zveřejňování teprve rozjíždí.
Nicméně: když se šli lékaři podívat do nemocnic Agelu, jejich dojmy byly většinou velmi dobré. Zavádí se tam řada věcí, které se jinde rozbíhají výrazně pomaleji: jednodenní chirurgie, specializace nemocnic… Když vlastníte nemocnice ve čtyřech okresech vedle sebe, pak kyčelní klouby dávají jen v jedné z nich. Mají pak mnohem větší zkušenosti, tím pádem i vyšší kvalitu, a to vede k úsporám.
Co v chystaných změnách může zlepšit postavení pacienta?
Možnost většího výběru a konkurence mezi zdravotnickými zařízeními i pojišťovnami. Pro zdravotnické zařízení i pro pojišťovnu musí být dobře, když k nim přijde pacient, který se chce léčit. Práce má pro ně znamenat výdělek.
Jako pacienti budeme mít na výběr mezi různými zdravotními plány pojišťoven. Měly by se lišit v tom, jak zajistí předepsaný rozsah péče, jaké nabídnou služby a jak velká bude u pacientů - když se pro to rozhodnou - spoluúčast.
Pojišťovny budou mít možnost úspor (vnitřní rezervy systému se odhadují na 20 - 40 miliard) a tvorby zisku. Pokud vznikne, 85 procent musí vyplatit svým klientům. To považujeme za největší motor konkurence a přetahování klientů.
Jak jste přišli na 85 procent?
Inspirací byly penzijní fondy, tam je to nastaveno stejně.
Zkusme to probrat: jakými službami se mají pojišťovny lišit?
Zdravotní pojišťovna se třeba rozhodne, že zřídí call-centrum. Nejen abyste se mohli ptát na pojištění, když jedete pracovat do Ameriky, ale abyste mohli zavolat třeba s tím, že vás bolí hlava, máte teplotu 37,5 - je lepší volat pohotovost, nebo se vyležet a zítra jít k praktikovi? To jsou věci příjemné pro klienty a mohou pojišťovnám ušetřit docela dost peněz.
Jak má vypadat spoluúčast?
Jeden pojistný plán bude velmi podobný tomu, co známe dnes. Když budete chtít, můžete si vybrat plán se spoluúčastí. V něm pojišťovna asi 30 procent z toho, co dostane na vás jako na klienta, vloží na váš osobní zdravotní účet.
V zákoně bude přesně napsáno, jakým způsobem se budete podílet na úhradě zdravotních služeb. Třeba: 50 procent ceny ambulantních služeb až do výše 500 korun, 500 korun za den hospitalizace, spoluúčast u léků… Pojišťovna dostane účet od nemocnice a spoluúčast si pak strhne z vašeho účtu.
Co když špatně odhadnu své nemoci a skončím ve schodku?
Když na účtu bude na konci roku přebytek, ty peníze jsou vaše - ale jsou vázány na útratu ve zdravotnictví. Budete-li mít na konci roku schodek, musíte ho doplatit. Ale bude tam ochranný limit.
Když jsme to propočítávali na průměrného pojištěnce, dostával by na osobní účet asi 5000 korun. Případný schodek by hradil maximálně do výšky 10 000 korun, takže maximálně pět tisíc.
Pět reformních kroků: akciovka neznamená tunel
Koalice se hádá o převod pojišťoven a fakultních nemocnic na akciové společnosti. Z toho, co jste říkal, ale taková změna není bezpodmínečně nutná podmínka?
Reformních kroků je pět. První je posílení role zdravotních pojišťoven. Tady nevidím problém.
Druhým je možnost výběru pro pojištěnce, včetně plánů se spoluúčastní. Ty jsou mírně kontroverzní, ale není to zas tak vážné.
Třetím krokem je silnější role pojišťoven vůči poskytovatelům zdravotní péče. I na tom se shodneme, je to trend všude v Evropě.
Čtvrtým je zřízení Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami. I to je uvnitř koalice nekontroverzní. A pátým transformace zdravotních pojišťoven.
Což je kámen úrazu. Proč tady trváte zrovna na akciovkách?
Spousta lidí má v hlavě zkratku „akciová společnost = tunel“. Nevidí, že akciová společnost je nejvyzkoušenější, nejprověřenější právní forma, kterou máme.
Nevytváří si váš reformní tým kvůli drobným kauzám zbytečně mnoho nepřátel? Prodej Úrazové nemocnice v Brně, sloučení Ústavu krevní hematologie a transfuze, odvolání profesora Klenera…
U Ústavu hematologie a krevní transfuze jsme postupovali správně, jen jsme měli lépe komunikovat. Dnes se blížíme k řešení, které je ekonomicky výhodné, uchovává akreditace ústavu a jsou s ním spokojeni i jeho zaměstnanci. Detaily ale teprve zveřejníme.
U Úrazové nemocnice to je daň, kterou zaplatíte vždy, když se chystáte přesunout péči z nějaké nemocnice - nikdy se to nelíbí lékařům a hned se z toho stane místní politická otázka. Ten případ je ale jasný: poskytovat špičkovou traumatologickou péči ve dvou činžácích v centru Brna, kde nemůže přistát vrtulník a kde nemáte dostupného neurochirurga, to nedává smysl. Zvlášť když máte patnáct kilometrů vedle kompletně vybavené fakultní nemocnice.
Poslední otázka: Co vás naučili na Harvardu?
Že každý zdravotní systém je trochu jiný a že musíte najít řešení, které odpovídá historickým zkušenostem, vztahům, situaci… Ale když se země dostane na určitou ekonomickou úroveň, pak jsou zásadní problémy stejné. Proto řešení v Česku, Nizozemsku, Švýcarsku míří stejným směrem: decentralizace, využití regulovaného trhu, větší zapojení pacientů.
A co vás na Harvardu nenaučí?
Že reforma zdravotnictví je především politická záležitost. Až v druhé řadě technická a odborná. Ale to jsem zjistil hned poté, co jsem se vrátil z Harvardu, ještě plný nadšení a elánu.
Pavel Hroboň
Narodil se 18. května 1968. Vystudoval medicínu na UK a řízení zdravotnictví studoval také na Harvardu. Po návratu ze zámoří postupně přednášel na své alma mater, pracoval v poradenské firmě McKinsey&Co a ve Všeobecné zdravotní pojišťovně.
Je zakladatelem občanského sdružení Reforma zdravotnictví - forum.cz, v němž spolupracoval s Tomášem Julínkem. Když se Julínek stal ministrem, Hroboň nastoupil jako jeho náměstek pro zdravotní pojištění. P. Hroboň pochází ze starého rodu evangelických farářů. Je ženatý, má dvě děti.
Celý článek si můžete přečíst na serveru Hospodářských novin iHNED.cz nebo ZDE.
Lenka Zlámalová, Hospodářské noviny
