Pirk: měl by vzniknout samostatný transplantační fond, z něhož by se operace hradily
„Jestliže v roce 1977 jsme jich za rok udělali 65, tak v posledních letech je to zhruba 35. Čekatelů ale naopak stále přibývá. Jsou to lidé, kteří se díky zlepšené akutní kardiologické péči dostávají do chronického srdečního selhávání a těm pomůže většinou jen transplantace srdíčka,“ vysvětluje profesor Pirk, který patří k předním českým i evropským transplantérům srdce.
„V současné době máme na umělém srdci připojeno pět pacientů, z toho dva už 90 dní,“ uvedl profesor a dodal, že mnozí pacienti, kteří jsou na čekací listině na srdíčko, se ho nedočkají a zemřou.
Malá motivace nemocnic
Profesor Pirk nechce „nikomu sahat do svědomí,“ ale domnívá se, že za nedostatkem dárců mohou být i ekonomické důvody. „Nemocnice nejsou za péči o dárce honorovány mimo paušální platbu, kterou dostávají od zdravotních pojišťoven. Protože péče o dárce je pro ně velmi nákladná, většinou ji neuskuteční,“ řekl Pirk.
Po smrti mozku pacienta se anestetickými prostředky dá tělo zemřelého udržet několik hodin v takovém stavu, aby orgány mohly být odebrány a pomohly tak nemocným pacientům.
Pirk se domnívá, že by měl vzniknout samostatný transplantační fond, z něhož by se tyto nákladné operace hradily a byl tvořen více finančními zdroji. Tedy jak ze zdravotního pojištění, tak ze státního rozpočtu, ale i od dárců. Pak by nemocnice, které by z tohoto fondu dostávaly peníze, byly více motivovány k odběru orgánů od zemřelých a počet transplantací a zachráněných lidí by byl větší.
„Snížily by se i ekonomické náklady. Vždyť jeden pacient na umělém srdci stojí zhruba dva až tři milióny korun. A tyto náklady by zcela odpadly, pokud by byl dostatek dárců,“ soudí Pirk. Přimlouvá se proto za to, aby byly vytvořeny větší celospolečenské podmínky pro rozvoj transplantační medicíny.
Předpokládaný souhlas
V České republice je ze zákona předpokládaný souhlas s odběrem orgánů, pokud se zemřelý za svého života nevyjádří jinak. Existuje centrální registr osob, které odmítají darovat orgány. Do něho se může přihlásit každý, kdo nechce, aby při případné náhlé smrti mu byly z těla orgány odebrány. Lékaři pak mají povinnost do tohoto centrálního registru nahlédnout a respektovat přání zemřelého.
Pan Beneš se dočkal
Pan Jan Beneš z pražských Modřan byl loni v pražském IKEM napojen na umělé srdce 73 dní. Transplantace srdce se nakonec dočkal a dnes se mu daří dobře. Jeho operace, napojení na umělé srdce i léčba stála 2,6 miliónu korun. Pan Beneš nyní shání sponzory, aby IKEM pomohl a část peněz vrátil. „Beru to jako svou povinnost.“
Je až k neuvěření, že na počátku jeho příběhu bylo zdánlivě banální onemocnění - chřipka, kterou přechodil. Právě chřipková onemocnění jsou nyní častá a pan Beneš nikomu nedoporučuje je podceňovat.
Václav Pergl,
Právo