Tento zásadní úkol však tato organizace přímo řízená ministerstvem zdravotnictví neplní.
První revize nabyly právní moci až počátkem roku 2010 a celý proces zákonem stanovený pro rok 2008 má být dokončen až napřesrok, tedy s tříletým zpožděním! Našemu zdravotnictví tímto porušením zákona vznikla ztráta, kterou lze odhadnout minimálně na 10 miliard korun.
Není bez zajímavosti, že dohled nad SÚKL až dosud vykonávala náměstkyně Hellerová, jejíž odvolání pana poslance Marka Šnajdra, bývalého 1. náměstka ministra zdravotnictví, tak rozčílilo.
Pokud by vedle zpackaného vzdělávání lékařů snad někomu toto nestačilo jako dostatečný důvod pro její odvolání, pak mu doporučuji prostudovat si návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, která byla připravena ještě pod vedením bývalého náměstka Šnajdra a jejíž urychlené schválení vší silou prosazovala právě odvolaná paní náměstkyně.
Podle této novely by již revize cen a úhrad léků neměly probíhat „každoročně“, ale pouze „jednou za 4 roky“. Tedy další miliardy zbytečně zaplacené ze zdravotního pojištění.
Druhým návrhem je změna pravidel pro vstup levnějších generických léků, tedy kopií drahých originálních léků, na náš trh. Novela sice deklaruje zrychlení jejich přístupu do používání, ale současně záměnou dvou slovíček „účinná látka“ v dosavadním znění zákona za slůvka „referenční skupina“ by způsobila další miliardové ztráty.
Kvůli této nenápadné změně by totiž i po registraci třetího, čtvrtého levnějšího generika muselo české zdravotnictví minimálně několik let, a možná i navždy, platit za dříve registrované léky obdobného složení stále ty původní, tedy podstatně vyšší ceny. Odborník žasne, laik se diví.
A do třetice všeho špatného. I tato kvapem prosazovaná novela ponechává v platnosti dosavadní způsob stanovení maximální ceny léků, který umožňuje, aby cena v ČR byla druhá nejvyšší v EU. Stejně tak nic nemění na skutečnosti, že se z našeho zdravotního pojištění hradí i takové léky, které nejsou hrazeny v žádném jiném státě EU.
Místopředseda zdravotního výboru Šnajdr se zkrátka mýlil, když na stránkách Práva tvrdil, že „až snížíme dluhy…, budeme mít na nezpochybnitelné priority, jako je právě zdravotnictví“. Jako dlouholetý náměstek postupně tří ministrů musí nejlépe vědět, že ve skutečnosti „na zdravotnictví budeme mít, až se přestane krást“.
Nejenom megalomanské stavby, nákupy přístrojů za ceny vyšší než v sousedním Německu, předražené léky, ale dokonce i parazitování soukromé firmy na administrativě vzdělávání mladých lékařů Takové dědictví čekalo na ministerstvu zdravotnictví.
A pokud dnes docent Heger začíná dělat pořádek, pak je ho třeba podpořit. Vždyť pouhé tři miliardy, tedy jedno procento zdravotnického rozpočtu, stačí na požadované zvýšení platů lékařů, aby se naše nemocnice příští rok kvůli jejich nedostatku nemusely zavřít.
Autor je prezident České lékařské komory