Příčiny výpadku ve výrobě mohou být podle náměstka různé, od technických problémů, přesunu výroby do jiného závodu, problémy s dodávkami surovin až po finanční nevýhodnost. "Když si firma vyhodnotí, že pro ni není dostatečně obchodně zajímavé ho vyrábět, nemá žádný stát páku, jak ji k tomu donutit," uvedl.
Dostupnost nevyráběného léku může stát zajistit podobně jako v případě léku na srdce digoxin, který měl výpadek na přelomu roku, dovozem stejného léku ze zahraničí, případně povolit dovoz přípravku se stejnou účinnou látkou, který v Česku není registrovaný.
Kvůli volnému evropskému trhu se také stává, že jsou léky dodané výrobcem do ČR odvezeny za hranice. "Pokud se stane, že nám dnes zavolá farmaceutická firma, že léky příští týden nedoveze, tak současná legislativa nemá řešení, jak tomu zabránit preventivně," řekl Vrubel. Ministerstvo může reexport léků zakázat, trvá to ale řádově týdny. Řešením by podle náměstka bylo to, aby lék, který je jen na lékařský předpis a je hrazený z veřejného zdravotního pojištění, tudíž je jeho cena regulovaná, mohl vyvézt jen výrobce nebo jím pověřený distributor.
Problémy na úrovni distribuce od výrobce do lékáren by měl řešit připravovaný takzvaný emergentní systém pro objednávání léčiv v mimořádných případech, kdy lék nebude v běžné distribuci dostupný. Prakticky půjde o vyčlenění určité části skladové zásoby. "Jestliže není lékárna schopná získat lék od distributorů, bude mít možnost se obrátit přímo na výrobce, který bude mít povinnost do dvou pracovních dní lékárně lék dodat," vysvětlil Vrubel.
Zkušenosti ze Slovenska, kde se Česko inspirovalo, ukazují, že farmaceutické firmy nejčastěji pro distribuci léků v emergentním systému uzavřely smlouvy se běžnými velkodistributory, kteří pro ně dodávky zajišťovali. Odhaduje se, že v ČR půjde asi o 4000 až 5000 objednávek měsíčně, což je podle náměstka méně než jedno procento všech dodávaných léků, kterých je v Česku obchodováno kolem 6000.