V národní ústav by se mělo přeměnit psychiatrické centrum Praha, které vzniklo před 50 lety. Leží v areálu bohnické léčebny. Věnuje se výzkumu duševních obtíží a mozku, výuce budoucích lékařů i léčbě pacientů. Nyní má několik pracovišť na různých místech hlavního města. Sjednotit by se měla právě v klecanském areálu.
„Harmonogram (stavby) má skoro dva roky zpoždění, a to vinou politických a personálních změn na ministerstvu školství. Začnete s někým jednat a než vejdete do dveří, je tam jiný ministr. Také ministři zdravotnictví mají poločas rozpadu asi deset měsíců,“ řekl Höschl. Podle něj by vyrozumění o financování projektu mělo dorazit v polovině října. Pokud padne kladné rozhodnutí, ústav by měl fungovat od roku 2015. „Je čas na to, aby si taková země jako Česká republika mohla dovolit kvalitní neuropsychiatrický výzkum srovnatelný se světem,“ uvedl šéf psychiatrického centra.
Na nový ústav je možné získat 50 milionů eur (1,25 miliardy korun) od Evropské unie. Když se projekt začal připravovat, bylo to v přepočtu asi 1,5 miliardy. Posilování koruny ale hodnotu snížilo, nyní je suma zhruba o čtvrt miliardy nižší. Ze získaných peněz by se měla platit nejen výstavba plánovaného institutu, ale i rozjezd jeho činnosti. Postupně se pak budou hledat další zdroje, dodal šéf psychiatrického centra.
Podle něj by výstavu mohla teď zastavit „snad jenom katastrofa“. Nyní se jedná o detailech a o konečné hodnotě projektu. „Dostáváme se do situace, jako kdybyste stavěli rodinný domek, všechno vám schválili, ale řekli vám, abyste si škrtli záchod a kuchyň, protože jsou nepodstatné. Pod určitou hranicí vybavenosti by projekt ztrácel smysl,“ dodal Höschl.
Odborníci si stěžují na to, že psychiatrie dlouhodobě ve srovnání s jinými obory medicíny trpí nedostatkem financí. I přes přibývání pacientů s duševními obtížemi, depresemi či Alzheimerovou chorobou stále zůstává na okraji zájmu. „Jakkoliv se tu ve vědě plýtvá penězi, tento výzkum si nějakou finanční injekci zaslouží. Každý čtvrtý obyvatel přijde za život do styku s psychiatrií. Léčba představuje velkou společenskou zátěž. Stojí za to do oboru investovat,“ míní Höschl.