To, čemu se běžně říká „nemocenské“, ve skutečnosti při kratším trvání pracovní neschopnosti bývá náhrada mzdy. Nemocenské totiž náleží zaměstnanci až od 15. dne pracovní neschopnosti. Náhradu mzdy za prvních 14 dní vyplácejí zaměstnavatelé. Zapojení zaměstnavatelů na výplatě nemocenského či náhrady mzdy funguje v mnoha západoevropských zemích řadu let. Důsledkem je nižší nemocnost, respektive méně lidí zůstane doma na neschopenku.
Náhrada mzdy a nemocenského
Zaměstnanec v prvních 14 dnech obdrží od svého zaměstnavatele náhradu mzdy, avšak až od čtvrtého dne pracovní neschopnosti. Z náhrady mzdy se neodvádí daň z příjmu fyzických osob, sociální ani zdravotní pojištění. Náhrada mzdy podle zákoníku práce však pracovníku náleží: • až od 4. pracovního dne, • jen z pojištěného zaměstnání (např. u dohody o provedení práce náhrada mzdy za nemoc nenáleží), • jen za dobu trvání pracovního poměru.
Základ, ze kterého se vypočítává náhrada mzdy, se zjišťuje z hrubých příjmů dosažených zpravidla v předchozím čtvrtletí, a to na jednu odpracovanou hodinu.
Jak dlouho lze pobírat nemocenské?
Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářní den a končí dnem, kdy končí dočasná pracovní neschopnost. Nejdéle lze však nemocenské pobírat 380 kalendářních dní (v minulosti pouze 1 rok). Výše nemocenského se liší podle délky trvání pracovní neschopnosti a poskytuje se za kalendářní dny. Náhradu mzdy vyplácí zaměstnavatel, nemocenské OSSZ (okresní správa sociálního zabezpečení). U svého zaměstnavatele si však musí zaměstnanec požádat o nemocenské.
Tuto žádost zaměstnavatel zašle s potřebnými doklady nutnými k výpočtu nemocenského místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Nemocenské vyplácí OSSZ na bankovní účet zaměstnance (bankovní spojení musí být uvedeno v žádosti) nebo ho nechá vyplatit prostřednictvím pošty. Správa sociálního zabezpečení je povinna vyplatit zaměstnanci nemocenské do jednoho měsíce od dne, v němž žádost obdržela. O každé výplatě nemocenského je zaměstnanec písemně informován.
Kdo kontroluje nemocného?
Kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného občana provádí zaměstnanci místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ). Kontrolu může iniciovat OSSZ sama, nebo může dostat podnět od lékaře či zaměstnavatele. V prvních 14 dnech nemoci musí občan umožnit kontrolu svému zaměstnavateli. Nárok na nemocenské nemá zaměstnanec, který si přivodil dočasnou pracovní neschopnost úmyslně. Zaměstnanec, který si způsobil pracovní neschopnost ve rvačce, při spáchání úmyslného trestného činu nebo v důsledku opilosti, má nárok na nemocenské pouze ve výši jedné poloviny.
Kdy má nárok na nemocenské OSVČ
Osoby samostatně výdělečně činné mají nárok na nemocenské pouze tehdy, platí-li si dobrovolné nemocenské pojištění. V praxi je to ale tak, že si dobrovolné nemocenské pojištění platí pouze přibližně 10 procent všech OSVČ. Nárok na náhradu mzdy samozřejmě OSVČ nemají. Nemocenské dostane OSVČ rovněž až od 15. dne nemoci (prvních 14 dní nemoci je bez příjmu). Výše nemocenského pojištění činí 1,4 procenta z vyměřovacího základu. V roce 2010 je minimální výše nemocenského pojištění 56 Kč, pokud je zvolen minimální vyměřovací základ 4000 Kč.
Navíc je nutné si platit nemocenské pojištění alespoň po dobu 3 měsíců předcházejících pracovní neschopnosti. Nelze tedy kalkulovat, že se OSVČ přihlásí k dobrovolnému nemocenskému pojištění těsně před očekávanou nemocí, například před plánovanou operací. V případě, že platba nemocenského pojištění není připsána na účet OSSZ do 20. dne následujícího měsíce (ale třeba až 21. den), dochází k zániku nemocenského pojištění (od p;rvního dne měsíce, za který nebylo pojistné řádně a včas uhrazeno).
Výpočet nemocenského
Základ, z něhož se vypočítává nemocenské (denní vyměřovací základ), se zjišťuje z hrubých příjmů dosažených ve 12 předcházejících kalendářních měsících v průměru na jeden kalendářní den. Denní vyměřovací základ pro stanovení nemocenského se redukuje, redukční hranice od 1. 1. 2010 jsou: 791 Kč, 1186 Kč a 2371 Kč. Do první redukční hranice se počítá 90 procent. Z částky nad ni do druhé redukční hranice se počítá 60 procent. Z druhé do třetí redukční hranice se počítá 30 procent. K částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Nemocenské potom činí 60 procent z denního vyměřovacího základu.
