Základní otázky studia v rámci pracovního poměru jsou řešeny zejména v § 227 až 235 zákoníku práce, některé souvislosti ve vazbě na specializační studium nelékařských zdravotnických pracovníků pak lze nalézt i v zákoně č. 96/2004 Sb. (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Přesto mám dojem, že ve vašem případě dochází ke směšování nároků účastníků studia za účelem zvýšení kvalifikace a zaměstnanců kvalifikaci si prohlubujících. Neboť zákon č. 96/2004 Sb., stanoví, že specializační studium nelékařských zdravotnických pracovníků je prohlubováním kvalifikace. V ustanovení § 53 se celoživotním vzděláváním rozumí průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Celoživotní vzdělávání je povinné pro všechny zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky. Podle § 54 formy celoživotního vzdělávání jsou:
a) specializační vzdělávání, b) certifikované kurzy, c) inovační kurzy v akreditovaných zařízeních, která jsou akreditována pro vzdělávací program, jímž se získává odborná, specializovaná nebo zvláštní odborná způsobilost pro konkrétní činnosti, v nichž si má zdravotnický pracovník obnovit znalosti a dovednosti; inovační kurzy pro činnosti, které jsou součástí odborné způsobilosti, mohou pořádat také zdravotnická zařízení, která zajišťují praktické vyučování pro střední, vyšší odborné nebo vysoké školy v příslušném oboru, d) odborné stáže v akreditovaných zařízeních, jež jsou akreditována pro vzdělávací program, kterým se získává odborná, specializovaná nebo zvláštní odborná způsobilost pro konkrétní činnosti, v nichž si má zdravotnický pracovník stáží prohloubit znalosti a dovednosti, e) účast na školicích akcích, konferencích, kongresech a sympoziích, pokud tak stanoví právní předpis upravující kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků, f) publikační, pedagogická a vědeckovýzkumná činnost, nebo g) samostatné studium odborné literatury.
Účast na celoživotním vzdělávání podle písm. a) až e) se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákoník práce. Tedy specializační vzdělávání je třeba i ve smyslu zákoníku práce kvalifikovat jako prohlubování kvalifikace.
Za celoživotní vzdělávání se pro účely tohoto zákona považuje také studium navazujících studijních programů. Navazujícím studijním programem se pro účely tohoto zákona rozumí akreditovaný doktorský studijní program, akreditovaný magisterský nebo akreditovaný bakalářský studijní obor nebo studijní obor vyšší odborné školy, který je zdravotnického zaměření nebo svým zaměřením úzce souvisí s odborností příslušného zdravotnického pracovníka a je absolvován po předchozím získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.
Aby konkrétní zaměstnanec spadal pod režim prohlubování kvalifikace ve smyslu zákoníku práce, je nezbytné, aby mu specializační vzdělávání také bylo zaměstnavatelem uloženo, např. nějakým závazným pokynem zaměstnavatele. V režimu prohlubování kvalifikace, pak platí § 230 odst. 3 zákoníku práce, tedy že účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Na specializační vzdělávání se tedy v pravém slova smyslu žádné pracovní volno neposkytuje, neboť vše – nejen účast na školení – se považuje přímo za výkon práce, pokud se tak děje za účelem prohloubení kvalifikace.
Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se tedy považuje za výkon práce a náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel. Vždy však záleží na zaměstnavateli, zda zaměstnance na studium vyšle. Pokud by tak zaměstnavatel neučinil, není mu stanovena žádná povinnost takové prohlubování kvalifikace zaměstnanci hradit nebo mu poskytovat pracovní volno. Je plně v kompetenci zaměstnavatele, zda zaměstnance vyšle za účelem prohloubení kvalifikace k výkonu práce, kterou po něm požaduje. Jestliže zaměstnavatel má zaměstnanců uvedené kvalifikace dostatek, může dojít i k situaci, že nebude mít zájem na tom, abyste si zrovna touto formou prohlubovala kvalifikaci k výkonu své práce.