Mystifikace
Sestřička se objevuje na televizní obrazovce. „Nejčastěji v nějakém stupidním seriálu, kde má roli idiotky, která má jedinou myšlenku, a to ulovit nějakého doktora. Po celou službu pak ještě řeší své osobní problémy,“ konstatovala staniční sestra Věra Stichová ze svitavské léčebny pro dlouhodobě nemocné. Práce zdravotních sester se v nich zlehčuje.
Skutečnost je ale jiná. Kladou se na ně stále větší nároky. Musí ustát tlaky vedení, primáře, lékařů. Občas totiž vázne komunikace. „Hodně záleží na spolupráci nejen s pacientem, to je samozřejmostí, ale i s rodinou a hlavně s lékaři. Když je horší komunikace, tak se práce stává složitější,“ poznamenala Jana Janíková, zdravotní sestra z Letovic. Platí to v běžném životě a ve zdravotnictví dvojnásob. Někteří lékaři neberou sestry jako své partnery. Neváží si jejich práce a to i tehdy, když spoustu činností dělají za lékaře.
Mnohdy bývají oříškem rodiny pacientů. „Všechno vědí, nastudují si, na co mají právo. Ale vynechávají své povinnosti. Po pěti měsících přijdou za devadesátiletou babičkou na návštěvu a strašně se diví, co jsme s ní my udělali. Ale to, že za ní takovou dobu nebyli, jim nevadí,“ řekla Věra Stichová. S prudšími pacienty, ale i rodinnými příslušníky se setkala i Božena Vávrová ze Svitav. „Určitě není lehké to ustát, ale čím má člověk více zkušeností, tím více se učí tyto situace řešit,“ míní staniční sestra ze svitavské chirurgie.
Kvalifikace
O sestrách se hovoří rovněž ve zprávách. „Nejčastěji nám přisuzují, že máme nedostatečné vzdělání. Podle požadavků by sestra měla mít vysokoškolské vzdělání. Ve zdravotnictví pracuji čtyřicet let, ale jsem přesvědčená, že jsem pracovala a stále pracuji velice dobře. Nikdy jsem k tomu, co dělám, vysokou školu nepotřebovala,“ podotkla Věra Stichová.
A pacient? Kvůli němu tady přece jsou. Ledacos jim odpustí, a to i peprné poznámky. Některé sestry jezdí dokonce za svými pacienty domů stejně jako Radka Odstrčilová z litomyšlské charity. Řeší i sociální situaci rodin. Podle ní jsou většinou lidé vděční a dokáží jejich práci ocenit, ale i mezi nimi se najdou výjimky.
Všechny sestry mají jedno společné. Svoji práci mají rády. „Nikdy mě nenapadlo, že bych dělala něco jiného,“ dodala Božena Vávrová.
Na svitavskou konferenci přijel sestřičky povzbudit duchovní a forenzní psychiatr Max Kašparů z Pelhřimova. Hovořil o psychohygieně zdravotní sestry. „Je potřeba, abyste měly dva hřebíky. Jeden si zatlučete u dveří nemocnice a na něj si pověsíte domácí problémy. Druhý si zatlučete u vchodu do bytu a problémy z nemocnice zavěsíte tam. Nebudete je tahat do ložnice, protože s problémy se špatně spí,“ radil sestrám Max Kašparů.