Louny - Ing. Zdeňkem Stružkou.
Je finanční situace nemocnice opravdu kritická?
Ano, je velmi napjatá. Nemocnice jednak táhne za sebou dluhy z minulosti. Navíc její náklady jsou měsíčně zhruba kolem 15 miliónů korun a příjmy, bohužel, jen málo přes 12 mil. Když jsem nemocnici přebíral, narůstal dluh měsíčně o 3 miliony. Udělal jsem řadu ozdravných opatření v ekonomice a snížil měsíční deficit na dva miliony. Bohužel vládním nařízení o navýšení tarifních platů lékařů a zdravotnického personálu se měsíční ztráta navýšila opět na 2,5 až 3 miliony. V nárůstu přitom nejsou rozpočítány 13. platy. Během posledních dvou let nám tak přikázané navýšení platů zhoršilo hospodářský výsledek o 35 milionů korun. S tak nastaveným hospodařením nemůže dosáhnout vyrovnaný výsledek ani pánbůh.
Někteří lounští radní ale tvrdí, že recept na vyrovnané hospodářství znají.
Bylo by možné, jen pokud by se zadlužení nemocnice skutečně pohybovalo mezi 2-6 miliony ročně, jak mi bylo při nástupu sděleno referátem zdravotnictví Okresního úřadu Louny. Navíc v době, kdy ještě pracovalo okresní shromáždění volených zástupců obcí, byl dluh NsP po skončení každého roku vyrovnán z přebytku okresního úřadu. To ovšem od letošního roku už neplatí, loňskou ztrátu nikdo ani nesnížil, ani neuhradil. Úsporný program, který jsme loni nastartovali, tak nařízené navýšení tarifních platů zcela eliminovalo a při současném systému vyrovnané hospodaření nelze dosáhnout. Jedinou možností by bylo navýšení úhrad ze strany zdravotních pojišťoven. Ty nyní ke krytí nákladů nemocnice nestačí.
Předsedkyně zdravotní komise města hovoří o možnosti likvidace nemocnice. Opravdu hrozí?
Ano, protože situace je kritická a zadlužení se stále hrozivě prohlubuje. Každý měsíc proděláváme 2,5 až 3 miliony korun. K poslednímu březnu je dluh přes 45 miliónů korun. Představy, že zrušením některých činností v nemocnici se může její ekonomika zlepšit, jsou naivní - jakmile kteroukoliv činnost zruším, zdravotní pojišťovny okamžitě sníží o příslušnou část svoje úhrady. Naproti tomu při zavedení nových činnosti se náhrady VZP navyšují až v dalším, nikoliv běžném roce.
Okresní tisk přinesl informace o vašich krocích v Parlamentu ČR. Co se skutečně odehrálo?
Současnou situaci v NsP Louny jsem nastínil starostovi města Emilu Volkmannovi a tajemníku Janu Kernerovi. Řekl jsem jim, že bez výrazné finanční výpomoci a bez změny statutu nemůžeme dál. Uměl bych situaci řešit smluvními platy, jak to běžně dělají soukromé nemocnice a tisícem dalších opatření. Ta však nelze realizovat, pokud je nemocnice státní příspěvkovou organizací, ovšem bez příspěvků státu. Vysvětlil jsem představitelům města, že se objevil zájemce, který dokáže přinést finanční prostředky na oddlužení. Dokáže i revitalizovat jednotlivé provozy, když si nemocnici na určitou dobu pronajme a bude ji provozovat jako soukromý subjekt. Nejde o Podřipskou nemocnici v Roudnici, jak se po městě tvrdí, ale o Medistyl Praha. Dal jsem starostovi Emilu Volkmannovi kontakt na jejího představitele MUDr. J. Řeháka. Společnost má připraveny finanční prostředky v desítkách milionů korun na záchranu lounské nemocnice. Bylo třeba udělat jediný krok, protože stát nemůže nemocnici pronajnout, to neumožňuje současná legislativa. Nemocnici by muselo převzít město na sebe a obratem ji pronajmout.
Na program jednání parlamentu navrhla převod majetku OkÚ Louny poslankyně KSČM. Proč zrovna ona?
Protože současně probíhalo v Parlamentu ČR jednání o převodu majetku státu na obce a kraje, chtěli jsme je využít, aby se zastavil hrozivý růst dluhů nemocnice. Medistyl Praha je společnost více firem, která mimo provozování nemocnic podniká i v oblasti distribuce léků a zdravotnického materiálu. Její velikost umožňuje snížení obchodní marže a tudíž i větší zisky. Z nich pak může dotovat ztrátový provoz nemocnic.
Jaké jste nalezl na radnici pochopení?
Je pravda, že se tajemník Kerner zajímal o formu privatizace - zda by šlo o veřejně prospěšnou společnost a namítal, že na vhodného partnera by muselo být vypsáno výběrové řízené. To může být vypsáno, ale také nemusí, to zákon umožňuje. Spěch je na místě, neboť ztrátové hospodaření prohlubuje zadluženost každým dnem a málokdo si dokáže představit důsledky. Pokud převod neproběhne rychle, nemocnice skončí. Visí nad námi doslova Damoklův meč. Nejde mi o místo, jde mi o nemocnici. Já přece zatím ani nevím, zda - pokud by soukromá společnost nemocnici převzala - bych zůstal na svém místě i nadále.
Ověřila si radnice reference o nabízené společnosti?
Představitelům města jsem také tlumočil, že jednatel společnosti je ochoten přijít kdykoliv na jednání městské rady nebo zastupitelstva a vysvětlit podrobnosti. Jednatel společnosti nás ujistil, že od města nebudou chtít ani haléř při převzetí ani do budoucna. Předal jsem tedy starostovi všechna telefonní čísla včetně mobilu dr. Řeháka, aby všechno proběhlo co nejrychleji. Nebylo potřeba nic víc, než mnou přednesený návrh nechat projednat radou a následně zastupitelstvem, město by záchrana nemocnice nic nestála.
O převzetí nemocnice však musí oficiálně požádat zřizovatel, což je Okresní úřad Louny?
Byl jsem pochopitelně za přednostou úřadu Josefem Kopicem, který by jako zřizovatel měl o převod na město oficiálně požádat. Bylo mi řečeno, ať se nestarám, že zajde za starostou a o převod nemocnice oficiálně požádá. Tím jsem měl převod nemocnice za zajištěný. Současně jsem navštívil ministerstvo zdravotnictví a jednal s náměstkem Pohankou. Podle předchozí dohody mi přednosta OkÚ Kopic slíbil poslat přímo do parlamentu fax o výsledku jednání s radnicí. Ve faxu stálo, že jednání o změně provozovatele bylo nesmírně komplikované, nicméně starosta přislíbil jeho projednání v orgánech města. Předseda zdravotnického výboru parlamentu mi doporučil, že bude vhodnější, pokud návrh na změnu provozovatele předloží někdo z poslanců. Proto jsem se obrátil na poslankyni Jirousovou, která se několikrát o stavu naší nemocnice přesvědčila a má o její zachování zájem.
Angažoval se v převodu i poslanec za náš okres Martin Starec?
Ano, ovšem před schůzí musel kolegyni Jirousové jen sdělit, že převod dosud neprojednalo zastupitelstvo. Jirousová se tedy telefonicky ptala, co dál, a musel jsem jí říci, že radnice příslušné kroky nepodnikla a že tedy nezbývá, než stáhnout převod nemocnice z programu jednání.
Co teď čeká nemocnici?
Radnice mohla převzít celou nemocnici se vším všudy, movitý i nemovitý majetek, zaměstnance a Medistyl byl ochoten se smluvně zavázat, že při pronájmu na nejméně 15 let, aby se mu vložené peníze zase vrátily, nebude stát při převzetí ani v budoucnosti nemocnice město ani korunu. To vše bylo možno ošetřit smlouvou o smlouvě budoucí. Nestalo se nic z toho. Je mi z toho smutno. Úvahy o „vyrovnaném hospodaření“ jen potvrzují, že jejich autoři o provozu a financování nemocnice nic nevědí.
TÁŇA VAVŘÍNOVÁ, Deník Lučan, 7.5.2002