Vracíme se padesát let zpátky, stěžují si někteří přívrženci reforem, když vyslechli první výroky ministryně. Přehánějí, ale nejméně o rok se debata vrací nepochybně.
Emmerová je skutečně rezolutní, když říká: O poplatcích u lékaře, konkurenci pojišťoven, informacích o kvalitě péče, ani o převodu nemocnic na obchodní společnosti nechci slyšet.
Zadluženému systému hodlá pomoci tím, že najde finanční rezervy v pojišťovnách a v cenách léků. Stát by také mohl odpustit nemocnicím daně, pokud se z nich stanou veřejnoprávní instituce. V rozhovoru pro Právo naznačila, že pokud se úspory nenajdou, požádá o pomoc státní pokladnu.
Tradiční boj o peníze
Také Marie Součková, ministryně odvolaná letos v dubnu, dokázala z veřejných rozpočtů získat sedm miliard korun navíc, podporu ale nedostala zadarmo.
| Emmerová tedy má podobnoupozici jako Součková, je na tomale o něco lépe. Může spoléhatna to, že vláda ji už před volbamido velkých reforem nutit nebudea spíše se bude starat, jak pětaž deset miliard každý rokzdravotníkům sehnat. |
Především ministr financí Bohuslav Sobotka tvrdě bránil tomu, aby státní rozpočet zachraňoval bilanci pojišťoven a nemocnic, které každým rokem bezstarostně vyráběly další miliardové dluhy.
Proto byl jmenován vicepremiérem a pověřen dohledem nad zdravotnictvím. Když Součková nedokázala podle jeho zakázky napsat potřebnou reformu, musela z vlády odejít.
Dnes se vrací právě tato situace. Zdravotnictví už má další miliardové dluhy a jinde než ve státním rozpočtu pomoc hledat nemůže.
V této chvíli už Sobotka není vicepremiérem, na jeho místo ovšem nastoupil Martin Jahn, který na ekonomickém summitu v polské Krynici řekl, že namísto mimořádných dotací jsou ve zdravotnictví potřeba spíše škrty.
Emmerová tedy má podobnou pozici jako Součková, je na tom ale o něco lépe. Může spoléhat na to, že vláda ji už před volbami do velkých reforem nutit nebude a spíše se bude starat, jak pět až deset miliard každý rok zdravotníkům sehnat.
Zadlužené ústavy začnou volat o pomoc ještě před koncem roku. Výsledek jednání není předem jasný. Ministři se jako každý rok budou bránit, jak nejdéle to půjde, aby konečná částka nebyla tak velká.
Vláda přitom nemusí být úplně vstřícná, protože například ve srovnání se zeměmi Visegrádu není zdejší systém příliš zadlužen - do deseti procent ročního obratu.
Opakuje se tak pocit, který museli mít pozorovatelé v posledních letech při nástupu libovolného předchozího ministra.
| Pokud existovala debatao potřebných změnách,všechno skončilo.Šachovnice se převrhlaa můžeme začít stavětfigurky znovu. Nová partiezačne, jako vždy, hádkouo peníze. |
Pokud existovala debata o potřebných změnách, všechno skončilo. Šachovnice se převrhla a můžeme začít stavět figurky znovu. Nová partie začne, jako vždy, hádkou o peníze.
Tento přístup státu ke zdravotnictví v květnu ve sněmovně kritizovala ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřina Musílková: „Po řadu let nemá ministerstvo žádnou vizi a ani koncepci správy resortu a zdravotnictví vůbec, nebo si alespoň nejsem vědoma toho, že by koncepce existovala, byla veřejně přístupná, veřejně prodiskutovaná a hlavně přijata. Jediným viditelným zájmem Ministerstva zdravotnictví je dostat co nejvíce peněz do zdravotnictví, především do státních nemocnic.“
Na pacienty se zapomíná
Neustále nové začátky jsou nevýhodné nejen pro pojišťovny, škodí především pacientům. Ty přece vášnivé politické spory o dluzích nemocnic a platech lékařů nemusí vůbec vzrušovat.
Občana naopak neobyčejně zajímá, jak kvalitní a jak dostupné jsou zdravotní služby. O tom se ale nedozví nic: těžko může vybírat mezi různými lékaři či nemocnicemi, když nemá přehled o kvalitě nabízené péče, ani o tom, jak dlouhé čekací lhůty na operace mají jednotlivé nemocnice.
Občan to musí cítit jako nespravedlnost, když stát na jedné straně přísně dohlíží, aby se platilo pojistné, na druhé nezaručuje standard služeb, které člověk za své peníze dostane.
Veřejnost se takovými otázkami nezabývala v devadesátých letech, kdy se rychle zlepšoval zdravotní stav obyvatelstva
Od roku 2000 se ale přes další růst výdajů příznivý trend zastavil. Proč najednou zavádění nových technologií účinně nepomáhá a lidé umírají na infarkty a rakovinu stejně často jako dřív? Tak zní kardinální otázka zdravotnictví a spory o peníze od ní odvádějí pozornost.
Zdravotnický expert Tomáš Macháček s odkazem na americké studie upozornil, že není možné omezit zdravotnickou politiku na shánění peněz a hledání úspor.
Napříště je nutné, aby systém vyšel vstříc pacientům. Ti by měli mít dostatečný přístup k informacím, aby mohli volit vlastní cestu za zdravím.
Jinými slovy: pokud se politici a lékaři zaklínají tím, že slouží pacientům, mají fungovat jako běžná služba - s ohledem na zákazníka. Tím se i zvýší efektivita systému.
Milada Emmerová zveřejní své záměry, jak vést zdravotnictví, v podrobné studii během října.
Pokud do té doby nezmění své představy, pak jenom potvrdí, že není zástupcem pacientů, ale spíše mluvčím zájmových skupin, které ze systému čerpají peníze.
Petr Holub, Hospodářské noviny