OTÁZKA: Váš otec byl oftalmolog, jste tedy z lékařské rodiny. Chtěl jste být od dětství lékařem (bylo to „nalinkované“), nebo jste pomýšlel i na zcela jiné obory?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Otec byl primářem očního oddělení. Pracoval ve vojenské nemocnici v Jaroměři a do důchodu odcházel z Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Dětství jsem prožil na malém městě, v Jaroměři, tam jsem také maturoval na gymnáziu. Na střední škole jsem byl ještě hodně nevyzrálý, pořádně jsem nevěděl, co bych chtěl dál dělat. Byl jsem rozhodnutý jít na vysokou školu, ale více mě lákaly humanitní obory. Popravdě řečeno, tehdy skutečně zasáhli rodiče a přesvědčili mě, abych šel raději na medicínu. Bylo to v polovině 60. let, to byla doba politického uvolňování. Na vysokou školu jsem se dostával už bez nějakých stranických posudků a prokazování dělnického původu – otec lékař, matka učitelka, to by o pár let dřív i později byl pro přijetí na medicínu docela problém. Za mě naštěstí mohl pro přijetí mluvit hlavně prospěch a výsledky u přijímaček, takže mě na Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové vzali bez problémů.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Již během studia jste se dostal i na zahraniční stáž, bylo to také díky společenskému „tání“?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Ano, i jako medik jsem měl možnost vyjet na stáž na Západ, o tom se studentům po nás desítky let ani nesnilo. Byl jsem v roce 1968 na výměnné stáži v Hamburku a potom ještě v Innsbrucku. Na obou stážích jsem vždy několik měsíců pracoval v nemocnici. Byly to vynikající zkušenosti.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Měl ty „vynikající zkušenosti“ vzorný student?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Vzorný student jsem tedy opravdu nebyl, hlavně ne v prvních ročnících. Učit jsem se samozřejmě musel, ale sem tam jsem taky nějakou zkoušku neudělal… Vyhodili mě při zkoušce z histologie a pak z patologické anatomie, to je druhý a třetí ročník. Ale jenom napoprvé, na druhý pokus jsem uspěl. Tedy, ono to nebylo ani v jednom případě neprávem, já jsem taky uměl být docela flink a užíval jsem si studentského života… Fakt ale je, že jsem se postupně zlepšoval, začal jsem být pilnější a studijní výsledky šly nahoru. V pátém ročníku už jsem dokonce měl prospěchové stipendium a dělal „pomvěda“, byl jsem demonstrátorem na anatomii. Za to byly i nějaké peníze – těch pět set korun měsíčně bylo pro studenta tenkrát docela jmění. Anatomická praxe se mi později ostatně velmi hodila při chirurgii.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Kam jste mířil po fakultě?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Po ukončení studia jsem byl rok na vojně. Když jsem se vrátil, bylo mi téměř jedno, na který medicínský obor se dostanu. Nastoupil jsem na rentgen a začal pracovat na radiologické klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Tam jsem byl dva roky, ale pak se mi velmi zhoršil krevní obraz a z radiologie jsem musel odejít. Hledal jsem proto jinou specializaci a měl štěstí – uvolnilo se místo na Oční klinice ve Vinohradské nemocnici. Sem jsem tedy v roce 1974 nastoupil a u očního už zůstal. Původně jsem očním lékařem vůbec být nechtěl, ale právě tahle volba byla šťastná a už bych neměnil.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Lákala vás oftalmologie i tím, že je to chirurgický obor?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Na začátku 70. let oftalmologie ještě tak chirurgickým oborem nebyla, tím se stala až později. V očním lékařství stejně jako v některých jiných oborech nastal obrovský technický a technologický rozvoj až na konci 70. let. Samozřejmě, že se na očních odděleních tehdy operovalo, ale dvě třetiny pacientů byly léčeny konzervativně. Tady na Oční klinice na Vinohradech bylo velké lůžkové oddělení, bývalo tu přes 80 lůžek, z nichž operačních byla asi čtvrtina, zbytek byl vyhrazen pro konzervativní léčbu. A když jsem tu začínal, byli pacienti běžně hospitalizováni 14 dní i déle po zákrocích, které se dnes běžně provádějí ambulantně.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Jaké byly vaše začátky a první léta tady na klinice? Na co jste se specializoval a jak se k vám stavěli starší a zkušenější kolegové?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
O oboru jsem po svém nástupu na oční kliniku mnoho nevěděl, měl jsem za sebou jen jednosemestrální oftalmologii zakončenou zkouškou, jako každý absolvent. V úplných začátcích mi opravdu hodně pomohl otec jako zkušený oční praktik. Mým prvním šéfem byl přednosta oční kliniky profesor František Vrabec, který se zabýval hlavně oční morfologií, ale samozřejmě to byl také klinik. Právě on mě učil základům vědecké práce, vedl mé první kroky v publikační činnosti a umožnil mi účast na odborných kongresech v zahraničí. Velmi jsem si toho vážil, i když poslat mě mohl pouze do zemí tehdejšího sovětského bloku. Nástupcem profesora Vrabce ve funkci přednosty oční kliniky byl od roku 1978 profesor Jan Kolín, vynikající operatér, od kterého jsem se naučil opravdu hodně. Zaváděl na klinice v té době velmi moderní diagnostické postupy, například fluorescenční angiografii a mikrochirurgické metody. Po jeho odchodu do důchodu jsem vedení této kliniky převzal. Ve svých operačních začátcích jsem se soustředil na zadní oční segment, tedy na problematiku sítnice a sklivce. Až po řadě stáží, na které jsem se postupně dostával po celé západní Evropě a po roce 1989 hlavně do USA, jsem postupně přešel i na přední segment, rohovku a čočku, začal transplantovat rohovky, operovat šedý zákal a provádět refrakční chirurgii.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Přednostou Oční kliniky 3. LF UK a FNKV jste dvacet let. Ve které oblasti zaznamenala největší rozvoj?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
V rámci republiky jsme tady na klinice byli vždy vepředu v chirurgii šedého zákalu a velmi úspěšní jsme v chirurgii sítnice. V současnosti jsme také na špičce v chirurgii rohovky, provádíme nejmodernější metody lamelárních keratoplastik. To je možné i díky oční tkáňové bance, kterou jsme založili již v roce 1992 jako první v tehdejší ČSFR i ve střední Evropě. Dodnes je v této oblasti vedoucím pracovištěm, které dodává tkáně pro transplantace. Díky oční bance můžeme používat rohovkové terče dárců. Používají se pro pacienty, kteří nevidí například kvůli rohovkovým jizvám a zkalením po úrazech. Tyto tkáně jsou vysoce kvalitní, mají mezinárodní certifikáty, a tudíž je o ně velký zájem. Je to velmi úspěšný projekt, který pomohl již mnoha pacientům.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Operace katarakty se provádí v lokální anestezii, což musí být docela nápor pro pacientovu psychiku. Nešlo by to dělat nějak milosrdněji?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
My s pacientem během operace potřebujeme mít kontakt. V polovině 70. let, když jsem s chirurgií oka začínal, a ještě několik let po tom jsme šedé zákaly často operovali v takzvané neuroleptanalgezii, což je způsob anestezie využívající kombinace nitrožilně podaných silných analgetik s neuroleptiky. Cílem bylo, aby s pacientem byl alespoň částečný kontakt, ale nic ho nebolelo. Pak se často operovalo v celkové narkóze, případně v retrobulbární anestezii. Až v posledních asi patnácti letech operujeme v topické anestezii, při níž se anestetikum podává lokálně, v kapkách. Tento postup má obrovské výhody, protože pacienta vůbec nezatěžuje například intubací nebo různými látkami vpravovanými do žil. Často jde o pacienty ve věku nad šedesát let a toto je pro ně minimální zdravotní riziko jak ve srovnání s celkovou, tak i retrobulbární anestezií. Bezpečnost je vůbec nejdůležitějším faktorem celé operace, samozřejmě nejen v souvislosti s analgezií.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Po operaci katarakty pacienti doslova prozřou. Pobavila vás někdy nějaká jejich „hláška“ z tohoto momentu radostného překvapení?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
„Veselé historky z natáčení“ se ve skutečnosti v praxi moc nekonají. Pacienti jsou hlavně rádi, že to mají úspěšně za sebou, že je nic nebolelo a výkon proběhl co možná nejrychleji. A jejich nejčastější otázka po operaci? Většinou se ptají, jestli ty nové čočky, co jim teď dáváme, opravdu vydrží na celý život. Odpovídám, že ano, a je to tak. Pak se také často zeptají, jestli nebudou k těm čočkám ještě potřebovat další brýle, třeba na čtení…
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Odstraňování dioptrických vad a šedého zákalu, spolu s prováděním plastických operací očních víček, je také těžištěm činnosti vámi vedeného Očního centra Praha. Jak moc je to adrenalinový sport, obstát v takové konkurenci nabídek?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Oční centrum Praha jsme založili před 11 lety jako jednu z prvních soukromých oftalmologických klinik u nás. Jejím posláním i heslem je „Návrat do jasného světa“ – pomáháme lidem s očním onemocněním k prožití plného a kvalitního života. Nabídka soukromých očních lékařů je velká a značná konkurence funguje obzvlášť v refrakční chirurgii. Tyto výkony nehradí zdravotní pojišťovny. Platí si je pacient, například když se chce zbavit brýlí. „Bojuje“ se ale i o pacienta s šedým zákalem.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Netrumfují se mezi sebou tak trochu oční kliniky v oblasti moderních technologií? Co říkáte novince několika pracovišť, která teď začínají operovat kataraktu laserem?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Konkrétně femtosekundová technologie, která se nově na operaci katarakty nabízí i v České republice, je ve světě úplně v začátcích. Pravděpodobně je to chirurgie budoucnosti, ale v tuto chvíli není zcela jasné, do jaké míry se uplatní – už pro samotnou skutečnost, že je to velmi drahá záležitost, kterou ani nadále nebudou hradit zdravotní pojišťovny. V USA i v Evropě je s její pomocí odoperováno dohromady jen několik desítek pacientů, čili jde zatím spíše o módní vlnu a metodu, se kterou ještě není dost zkušeností. To trumfování se nabídkami je v komerčním světě běžné, ale v prostředí byť i soukromé kliniky je někdy směšné, pokud si pořídí velice drahý přístroj hlavně kvůli publicitě a ne kvůli tomu, aby jím operovali pacienty.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Pacienti z celého světa hodně jezdí za oční chirurgií do Mexika. Rozmáhá se ve vašem oboru „zdravotnická turistika“ také směrem do Česka?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Zejména v severním Mexiku je odoperována řada i zahraničních pacientů – a dokonce nejnovější technikou. V USA je totiž přísný, dokonce velmi přísný Úřad pro kontrolu léků a potravin (FDA), jehož kontrole podléhají mimo jiné i oftalmologické výkony, a tak američtí oftalmologové jezdí zkoušet nové postupy do Mexika, protože doma by jim je nepovolili nebo pouze omezeně v rámci studií. A co se týče zahraniční klientely v České republice? Mohu mluvit jen za Oční centrum Praha, kde máme většinou pacienty z Česka, i když cizinci nejsou výjimkou. Převládají Rusové.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Máte bohaté zkušenosti s řízením i provozem oftalmologické kliniky ve státním i soukromém sektoru. V čem je největší rozdíl? Co vás baví ve fakultní nemocnici a co „v privátu“?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
To jsou dva segmenty, které by zdaleka neměly být tak odlišné, jak ve skutečnosti jsou. Státní a soukromý sektor funguje ve zdravotnictví pospolu na celém světě, ale u nás je odlišnost státního sektoru velmi akcentována rigidností „úřednického šimla“ – všechno strašně dlouho trvá a následně se vleče zavedení čehokoli nového. Privátní zdravotnická zařízení jsou schopna reagovat mnohem pružněji. Nejde jenom o to, že lépe investují peníze, pružnost se projevuje třeba i v mnohem větší schopnosti informovat pacienty. Jde tam samozřejmě hodně o komerci – a tahle mince má i druhou stranu. Bez dobře provedené práce, by další pacienti nepřišli. Lékař, který přejde na soukromou kliniku, si musí jasně uvědomit, že tam nejde proto, aby se tam teprve učil nebo dělal zajímavý výzkum. Musí ale odvádět stejně dobrou práci jako na klinice a zároveň si může vydělat více peněz. Klinické pracoviště mu naproti tomu umožňuje mnohem pestřejší práci. Dále má možnost přednášet medikům, pracovat v postgraduálním doškolování lékařů a samozřejmě se podílet na výzkumné činnosti.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Učíte mediky i své budoucí kolegy, oční lékaře. Máte vedle rad odborných i nějakou moudrou radu, kterou byste rád předal nastupující generaci?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Asi hlavně to, že na sobě člověk musí strašně moc pracovat. Aby v životě uspěl, potřebuje mít i štěstí. Ve velkém procentu případů si štěstí přivoláte, jen když na sobě tvrdě pracujete. Smůla je, že na to mladí lékaři často nebývají zvyklí. Ale když studují a zajímají se o svou práci, přece to dělají hlavně pro sebe a tím sekundárně i pro kliniku. Často jim schází vytrvalost, cílevědomost a také trpělivost. Ale ono je to hlavně dáno postkomunistickým stavem celé společnosti a pak také letitým zanedbáním systému postgraduální edukace. Na druhé straně tu ale lékaři mají výhodu mnohem menší konkurence, než jaká panuje třeba v USA nebo Německu.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Máte za sebou tisíce operací očí. Je pro vás operování pořád ještě adrenalinovou záležitostí? Těšíte se na to?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Vědomí, že jdu pracovat na operační sál, už mi adrenalin rozhodně nevyplavuje, operování je prostě součástí mé práce. Když mám před sebou operační program, prostě ho musím udělat. Každopádně mě operovat baví, ačkoliv i tahle práce se stává rutinou, ostatně je to jako u každého jiného řemesla. Ale hodně důležitý je pro mě pocit dobře vykonané práce po skončení operace, když se všechno dařilo, jak mělo. Těší mě vidět spokojené pacienty, pak mám z práce opravdu radost.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Jde někdo z vašich potomků ve stopách vašeho otce a vašich?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Nejde. Máme třicetiletého syna, který vystudoval astrofyziku a astronomii ve Francii a nyní pracuje v NASA v Los Angeles. Ale co do činění s oftalmologií měl zrovna nedávno – když tu byl na Vánoce na návštěvě, dělal jsem mu refrakční operaci, aby nemusel nosit brýle.
28.3.2012 15:14:47
OTÁZKA: Pocházíte z Vrchlabí – narodil jste se „s lyžemi na nohou“? Jak trávíte volný čas, čím se nejlépe odreagujete od své náročné práce?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc.
Ve Vrchlabí jsem se sice narodil, ale brzy jsme se odstěhovali. Sportuji rád a dnes už dávám přednost běžkám před sjezdovkami. Můj oblíbený sport je tenis, snažím se hrát co nejčastěji. V zimě chodím dvakrát týdně do haly, v létě jsem na kurtu třeba i pětkrát do týdne.
28.3.2012 15:14:47