Boj s kilogramy si žádá rozumnou strategii, je-li posedlostí, vede až k mentální anorexii či bulimii. Dnes těmito poruchami na celém světě trpí asi osm milionů lidí, převážně žen, nejzranitelnější bývají dívky mezi 15-24 lety. Zatímco anorektičky hladoví (a některé za to zaplatí i životem), bulimičky se přejídají a zvrací. Navíc hlavně anorektičky mívají i silné sklony - až úzkostlivé - dělat vše dokonale.
Poruchy příjmu potravy
Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší - to znamená úspěšnější, šťastnější a přitažlivější. Své štíhlosti obětují cokoliv. Důsledkem takového jednání může být nemoc zvaná mentální anorexie a bulimie.
Zbožnění extrémní štíhlosti začalo s nástupem Twiggy. Tato modelka konce 60. let měřila 168 cm a vážila pouhých 41 kg! Byla pokládána za špičku mezi britskými manekýnkami. Od té doby všechny manekýny podstatně zeštíhlely. Dnes váží o čtvrtinu méně než například průměrná americká žena, která má 63,5 kilogramů. O tom, že se jedná o alarmující skutečnost, nemůže být pochyb!
V současnosti se anorexie či bulimie vyskytuje alespoň u tří dívek ze sta.
Většinou se problémy s váhou objevují s nástupem puberty. Souvisí to s problémy spojenými s formováním osobnosti a strachem z dospělosti. Jako by se tu zadrhl vývoj osobnosti z dítěte v dospělého.
Poruchy příjmu potravy mají původ v boji proti projevům dospívání. Jenže proč se u některých dívek rozvinou tyto poruchy a u jiných ne? Existuje řada spouštěcích mechanismů. Může to být třeba rozvod rodičů nebo rozchod s přítelem. U většiny lidí jde o řadu zdánlivě pominutelných stresů. K tomu ovšem nemůže dojít, pakliže k tomu dívka nemá určité předpoklady. Rozvod rodičů tedy nutně neznamená vznik anorexie dcery.
Mentální anorexie
U této psychosomatické poruchy jde o přemáhání pocitu hladu. Může končit i smrtí. V posledních dvaceti letech zemřelo asi 10 % anorektiků. Dlouhodobé hladovění může přivodit řadu problémů od nebezpečně nízkého tlaku přes těžkou osteoporózu, poškození ledvin a jater až po hrozbu selhání srdce.
Lidé, kteří trpí mentální anorexií, si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí. Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout.
Tato velmi tragická porucha příjmu potravy je svým způsobem logickým vyústěním přehnaného významu, který je v naší společnosti připisován štíhlé postavě žen. Většina žen a dívek si dělá starosti o svou tělesnou hmotnost. Navíc také většina dívek nemá reálnou představu o vlastním těle a domnívá se, že jejich tělo je silnější, než skutečně je.
Některé anorektičky - asi 40 procent - mají období, kdy nedokážou dodržovat svou přísnou dietu a začnou se přejídat: to znamená, že konzumují ve velmi krátké době ohromné množství jídla. Je to proto, že neustále myslí na jídlo, a to i v období, kdy drží dietu.
Po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení, aby se tak snědeného jídla zbavily, protože se obávají, že po něm ztloustnou. Někdy užívají velké dávky projímadel, aby se pročistily. Jiné se vrátí k vražednému schématu diet a cvičení a snaží se zoufale napravit své „špatné“ chování, totiž to, že jedly. Je to schéma připomínající bulimii, ale rozdíl je v tom, že anorektičky si udržují abnormálně nízkou hmotnost, zatímco tělesná hmotnost bulimiček je obvykle v mezích normy.
Mnoho vědců došlo k závěru, že anorektičky si nedělají starosti pouze o svůj vzhled nebo tělesnou hmotnost. Mají vážné potíže i kvůli jiným problémům. Většinou mají dojem, že dokážou zvládat svůj vlastní život tak, jak by chtěly. Proto se soustředí na jedinou oblast, kterou podle svého názoru mohou kontrolovat - na svoje tělo. Připadá jim, že mohou dosáhnout dokonalosti jedině v hladovění a v hubnutí.
Častěji se porucha vyskytuje v zemích, kde je nadbytek potravin. Kde jsou hodnoty zaměřeny na úspěch, výkon, sebeovládání a stylem je charakteristická péče o vzhled a štíhlost, která je spojena s mládím, aktivitou a úspěšností. Velmi negativní roli tu ovšem mají média: časopisy, rozhlas, televize zdůrazňující ideály krásy, módu jsou plné reklam na dietní přípravky a různá cvičení.
Mentální bulimie
Jedná se o psychosomatickou poruchu. Vznikají při ní záchvaty přejídání, při níž člověk dokáže zkonzumovat neuvěřitelné množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit zvracením či pomocí projímadel. Ve chvíli, kdy pociťuje velký hlad, doslova vybílí ledničku a ze strachu, aby neztloustl, se přinutí zvracet. Někdy, aby si byli lidé jisti, že se opravdu všeho zbavili, pijí během zvracení vodu či jiné tekutiny, čímž tělo zatěžují a ničí ještě více.
Bulimičky bývají úspěšné v práci nebo ve studiu. Je zde (stejně jako u mentální anorexie) snaha dělat vše dokonale, ale v jejich chování ani zevnějšku nemusí být patrné vůbec nic. Nemocný člověk se za sebe stydí, pociťuje k sobě odpor a nenávist, má pocit viny a strach z prozrazení svého problému. Může být podrážděný, egocentrický a depresivní. Nemyslí na nic jiného než na jídlo.
Často před mentální bulimií pacientka trpěla mentální anorexií, ale jelikož už nedokázala hladovět a „našla“ tento nový způsob, časem přestoupila do jiného „vlaku“. Každopádně všichni nemocní s poruchou příjmu potravy vedou neustále boj mezi životem a hladem.
Bulimičky mívají normální tělesnou hmotnost s menšími výkyvy. Mnoho lidí si bohužel neuvědomuje, že střídání přejídaní a následného pročišťování je nebezpečné, dokonce i smrtelně nebezpečné! Během záchvatu jsou konzumována hlavně vysoce kalorická, tučná nebo sladká jídla. Věková hranice nemocných je sice 15-20 let, ale neznamená to, že by se nemohla objevit i u čtyřicetiletého člověka!
Příčiny poruch
Rozšíření poruch příjmu potravy má dvě základní příčiny. Za prvé: celá společnost je ovládána perfekcionismem. Za druhé: mezi mladými ženami se šíří napodobování celebrit. A současné modelky a herečky jsou výrazně hubenější než dřív. To vše je velmi svůdné a pro mladé dívky neodolatelné. Nemluvíme o problému nemoci, ale o tom, že se krása neúměrně idealizuje a že spěje k perfekcionismu.
A právě bulimičky i anorektičky mívají sklony k perfekcionismu. Obvykle se až úzkostlivě soustředí na to, aby vše dělaly úplně dokonale. Všechno, co dělají, musí mít svůj řád, kladou důraz na přesnost. Obvykle se zoufale snaží vyhnout jakékoliv chybě, dělají si starosti z důsledků svého konání a za žádnou cenu nechtějí udělat něco nesprávně.
Pomoc je nezbytná!
Nemocní anorexií či bulimií často nevědí, kam se obrátit. Je mnoho „zaručených“ cest, jak proti těmto poruchám bojovat. Jen dvě jsou ale osvědčené a fungující: Najít zbytek odvahy a navštívit psychologa - například v okresních poradnách či poradenských centrech při vysokých a středních školách. Opravdu se není čeho bát. Druhou možností je obrátit se o pomoc přímo na psychiatra.
Psycholog se v terapii obvykle zaměří na zvýšení sebehodnoty postiženého, schopnosti cenit si sama sebe, svých úspěchů - jiných, než je odmítání stravy, na zlepšení stravovacích návyků, případně komunikace v rodině. Velká chyba, kterou mohou rodiče udělat, je své dítě do jídla nutit, většinou tím totiž způsobí bohužel pravý opak.
Co říci závěrem? V jistém smyslu máme všichni pokřivená měřítka krásy. A opakované předkládání určitých vzorů nás dokáže přesvědčit, abychom tyto vzory obdivovali. Dnes jsme tak zvyklí vídat extrémně hubené ženy a myslíme si, že to je ta pravá krása. Ovšem je třeba si uvědomit, že pravá krása spočívá pouze ve zdravém těle.
Připravila: EVA MARAULASOVÁ