Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz
Vyjádření ministerstva zdravotnictví v souvislosti s případem matky, která odnesla novorozence z nemocnice pár hodin po narození, je malou ukázkou z velkého umění klamat veřejnost a vnášet zmatek do vlastního resortu.
Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo v roce 2003 a cestou krajských úřadů rozeslalo „Prohlášení Ministerstva zdravotnictví k propouštění fyziologických novorozenců ze zdravotnických zařízení do domácí péče“. V něm je mj. uvedeno, že novorozence je možno propustit za následujících podmínek:
a) věk novorozence nad 72 dokončené hodiny po porodu (tj. k propuštění dochází mezi 72.–96. hodinou po porodu),
b) zdravotní stav novorozence dovoluje jeho propuštění do domácí péče,
c) nejsou známy jiné závažné okolnosti, které by bránily propuštění dítěte do domácí péče,
d) je provedena kalmetizace,
e) jsou provedena povinná screeningová vyšetření, resp. jsou odebrány krevní vzorky pro povinná screeningová vyšetření: PKU, KH, CAH.
Při naléhání rodičů na časnější propuštění jejich dítěte do domácí péče lze postupovat v souladu s ustanovením §23 odst. 3 Zákona č. 20/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů, které doslovně zakotvuje: „Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte a nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu.“
Nemocnice postupovala ve shodě s normami
27. října 2007 ve zprávách TV Nova vyjadřuje ministerstvo zdravotnictví úplně jiné stanovisko. Je uveden případ matky, která odnesla dítě z nemocnice za pár hodin po narození. Nemocnice postupovala ve shodě s výše uvedeným Prohlášením MZ a s dalšími platnými právními normami a oznámila skutečnost patřičnému pracovišti sociální péče. Následně bylo vydáno rozhodnutí soudu a dítě bylo znovu přijato do nemocniční péče.
| DÁLE ČTĚTE: DÁLE ČTĚTE: Po záměně dětí násilí v porodnicích? |
Ministerstvo zdravotnictví se k tomu ve zpravodajství vyjádřilo takto: „To ale, že se obrátili na sociálku a následně na soud jenom proto, že je matka neposlechla, přestože nehrozilo akutní nebezpečí, to nemá oporu nikde v legislativě.“
Ministerstvo by mělo vědět, že obrátit se na „sociálku“ nevyžaduje žádnou oporu v legislativě. Legislativa je zákonodárství a zákony jsou jejím produktem. Krom zákonných norem existují i právní normy podzákonné síly. Soud rozhodl a ministerstvo by nemělo mít právo toto rozhodnutí zpochybňovat.
Mohlo by Ministerstvo zdravotnictví ČR vysvětlit, proč tedy vydalo ono dosud platné Prohlášení, když jeho obsah nemá oporu v legislativě? Ví ministerstvo zdravotnictví, že ono Prohlášení je dle jiných ustanovení zákona č. 20/1966 Sb. výkladem péče lege artis?
Umění klamat a vnášet zmatek
Jak by se asi vyjádřilo ministerstvo zdravotnictví, kdyby nemocnice případ patřičně neoznámila a došlo by k závažné poruše zdraví onoho novorozence (například ke krvácivé chorobě novorozenců nebo k nepoznanému projevu jedné z vrozených kritických srdečních vad nebo k toxickým účinkům bilirubinu při jeho nepoznané vysoké hladině v séru s následným nezvratným poškozením mozku, případně sluchu, nebo k nepoznání vrozených metabolických vad včetně atyreózy, vedoucí ke kretenismu a dalším)? Nejspíše by vyhrabalo své Prohlášení a sdělilo veřejnosti, že lékaři zase cosi neudělali, jak měli.
Vyjádření Ministerstva zdravotnictví ČR v televizních zprávách dne 27. října 2007 je malou ukázkou z velkého umění klamat veřejnost a vnášet zmatek do vlastního resortu. Představa, že ministerstvo si počíná obdobně i v dalších aktivitách, je docela úděsná. Je na čase založit sbírku kuriózních vyjádření ministerstva zdravotnictví, ale lepší by bylo, kdyby už do ní nic nepřibylo.
MUDr. Jiří Kilian, www.Zdravi.Euro.cz
Vsetín