HN: Jak důvěrně znáte výraz „kulich,“ který jako označení prominentních pacientů zpopularizoval šéf motolské nemocnice Ludvík?
Ten výraz samozřejmě znám. Označuje tradiční systém, který se používá už od dob hlubokého socialismu. Mohl bych vyprávět příběhy, jak se využívali pacienti, kteří byli na významných funkcích, k tomu, aby pomohli získat peníze. Dělalo se to vždycky. Je to dáno tím, že část prostředků, které jdou do zdravotnictví, je vázána na dotační systémy.
HN: Vy jste měl, ještě jako ředitel královéhradecé nemocnice, také své „kulichy“?
Když se snažíte prosazovat nějaký projekt, který závisí na politickém rozhodování, hledáte cesty, jak se dostat k politikovi, který to může ovlivnit. Takže jestliže narazíte na pacienta, který je ochoten pomoci nemocnici tím, že cestu zprostředkuje…
Bez toho v politickém rozdělování neuspějete. Šance prosadit se jen cestou odborně zdůvodněných projektů je velmi chabá. Požadavky jednotlivých nemocnic vždycky v součtu převyšují možnosti, které rozpočet má.
HN: Vy jste kulichy aktivně využíval?
Občas je používá každý. A já myslím, že když ředitel sedí v koutě a nehledá své kontakty, tak ničeho nemůže dosáhnout.
HN: Může vaše reforma systém „kulichů“ změnit?
Dá se to udělat třeba jako v Holandsku. Když jsem tam před osmi lety studoval, žádné dotace tam nebyly. Úhrady pojišťoven pro nemocnice byly nastaveny na jistou míru ziskovosti. Aby nemocnice mohla umořit investice, které už udělala, a aby mohla investovat dál. Třeba když nemocnice chtěla rozšířit svůj přístrojový park o jednu magnetickou rezonanci, musela dostat příslib od zdravotní pojišťovny, že to bude uhrazeno, a pak dostala půjčku od banky. A z úhrad pojišťovny pak postupně splatila dluh.
HN: Jenže, není systém kulichů u nás napojen i na financování přes zdravotní pojišťovny? Jednoduše, kdo má známého na pojišťovně, tomu se platí víc?
O tom se vykládají historky, ale nikdo to úplně přesně neví. My bychom byli rádi, aby pojišťovny zveřejňovaly všechny nové smlouvy…
HN: Ministerstvo neví, kolik která zdravotní pojišťovna konkrétním nemocnicím platí a za co?
Momentálně ne, ale mám snahu, abychom se k tomu dostali.
Armáda všechno nevyřeší
HN: Petr Nečas říká, že stát bude na odchod lékařů připraven. Bude opravdu?
V rámci možností. Všechno bude úplně jasné až ve chvíli, kdy budeme vědět, kolik lékařů doopravdy odejde. Máme rezervní kapacity, třeba pro případy hromadných neštěstí. Ty samozřejmě využijeme. Je také jasné, že se tak objem práce zvýší, lékaři budou pracovat nad rámec toho, co umožňuje zákoník práce. Problém není plošný, výpadky jsou spíš lokální. Takže se musí vykompenzovat přesuny pacientů. Nyní mapujeme, jestli to zvládneme tak, abychom byli schopni poskytnout zdravotní péči v patřičném rozsahu.
HN: Hodně se spoléháte na armádu - 230 armádních lékařů přece nemůže nahradit 3800 odcházejících doktorů?
To máte pravdu, ale takhle jsme to nikdy nemysleli. Já jsem vždycky rovnou říkal, že kapacity v armádě jsou poměrně malé. Když to vezmeme po profesích, tak třeba anesteziologů je jen pár desítek. V takových případech je každá ruka dobrá, ale že by to s těmi armádními lékaři bylo nějaké podstatné číslo, tak to vůbec ne. Počítáme s tím, že se tři vojenské nemocnice zapojí do režimu, kdy se bude upřednostňovat akutní péče a odkládat péče chronická. Armáda může pomoci i s dopravou - sanitkami.
HN: Z práce chce ale odejít i 280 gynekologů. Masový výskyt téhle specializace v armádě se jen těžko dá předpokládat. Kam budou rodičky jezdit po prvním březnu?
Tam, kde budou fungovat nemocnice. A právě to v tuhle chvíli mapujeme. Největší problém je na východě republiky a na Vysočině. Kdybychom mohli teoreticky zkoncentrovat všechny porodníky do několika nemocnic, kde je dostatek porodních sálů, tak by to taková katastrofa nebyla. V průměru za celou republiku by se péče zajistit měla.
Za porody se bude cestovat
HN: Máme tomu rozumět tak, že maminky budou těsně před porodem křižovat Česko a žádná žena si nebude dopředu jistá, jestli porodí v Třebíči, nebo v Karlových varech?
No, je to v podstatě tak. Ale republiku nebudou samozřejmě křižovat maminky. V každém kraji budou informační centra, která budu mít přehled o tom, kde je právě volno, a do těch nemocnic budou maminky sváženy. Je to dohodnuté se zdravotními pojišťovnami. Takhle se to běžně dělá v Praze už teď.
Nemocnice budou také muset uvolňovat své kapacity rychleji, než je uvolňují. U nás je průměrná ošetřovací doba po porodu čtyři až pět dnů. To je možné zkrátit. Ve Spojených státech to jsou třeba jen dva dny.
HN: Bude u všech porodů gynekolog?
Rodit budou gynekologové. Ale ve větší míře budou zapojeny porodní asistentky. Lékař bude k dispozici v záloze pro několik rodiček. Celkově to není nic příjemného. Ale vy to formulujete tak, jako bych to způsobil já. My jenom řešíme, jak to udělat co nejpřijatelnější.
HN: Stojí vám to za tu půlmiliardu, o kterou se s lékaři dohadujete?
Nevím, proč se takto nezeptáte pana Engela nebo pana Kubka…
HN: Protože tady teď sedíme s vámi.
Tak já vám to řeknu. My jsme stáli před otázkou, jestli to stojí za to už před časem. A odpověď je, že jsme dali dvě miliardy. Takže otázka není, jestli to stojí za dvě miliardy, ale za dvě miliardy pět set milionů. Požadavek odborářů je nehorázný.
HN: Vy jste nejdřív řekli, že dáte lékařům dvě miliardy, pak jste ale půl miliardy uloupli a dali je sestrám, které nechtěly vůbec nic. To vypadá jako schválnost.
To se tedy ostře ohrazuji. Já jsem od začátku říkal, že seženu dvě miliardy a z toho větší část půjde pro lékaře. Pak jsme upřesnili, že čtvrtina půjde pro nelékařský personál. Ta nabídka byla velmi velkorysá. Sami odboráři říkali, že chtějí zvýšit platy na trojnásobek průměrné mzdy. A my se touto nabídkou k tomu velmi přiblížili. A odborářům najednou jeden a půl miliardy nestačí.
HN: Počkejte. Trojnásobek průměrné mzdy v Česku je téměř osmdesát tisíc hrubého. Když vy přidáte k základnímu platu lékaře šest a půl tisíce, tak jsme u zkušených atestovaných lékařů na nějakých třiceti tisících.
Vy to počítáte špatně. To mluvíte o tarifu. Ale oni nemluvili o tarifu. Oni mluvili o průměrném platu. A průměrný plat lékaře s dvěma směnami přesčasů za měsíc je u nás 47 tisíc korun.
HN: Lékařům jste ustoupili v tom, že jim přidáte peníze do tarifů, aby si mohli být jisti, že je skutečně dostanou. A ne, že je šéfové nemocnic použijí jinak. Přidáte ještě nějaké peníze?
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.