Vědci hledají způsob, jak nahradit tradiční očkování v prevenci a léčbě zákeřných infekcí. Velkou naději vkládají do výživy.
Skončí éra klasického očkování? Experti to nevylučují, ale zatím si boj s infekčními chorobami nedovedou bez vakcín představit.
O zrušení plošného očkování se dá hovořit v okamžiku, kdy vědci vyřeší klíčový problém, a sice, jak posílit organismus tak, aby se dokázal virům a bakteriím bránit. Jeden zaručený recept existuje: nechat infekčním chorobám volný průběh. Imunita populace by se zlepšila, ovšem za cenu, že zřejmě velká část obyvatelstva by zemřela. To je proti etice a civilizačním trendům. Odborníci se vydávají jinou, složitější cestou. Budoucnost vidí především ve změně vyživovacích návyků a podílu tzv. funkčních potravin, které budou účinkovat jako skrytá vakcina.
„V problematice vlivu výživy na obranyschopnost organismu proti choroboplodným zárodkům se před námi otevírá nová kniha,“ charakterizoval vývojové stádium tohoto oboru imunolog Petr Šíma z Mikrobiologického ústavu Akademie věd. „Kdybychom našli jinou možnost než klasické očkování nebo se omezilo očkování proti nemocem, které nejsou tak závažné, nedocházelo by k nadměrné zátěži organismu, a možná, že by se obranyschopnost lidí ještě zvýšila,“ předpovídá Šíma.
Vědecké týmy za podpory Světové zdravotnické organizace hledají model živo to s právy, která umožní lidem pracovat bez absencí a dosáhnout vysokého, a přitom aktivního stáří. Nemusí být utopií, že organismus získá takovou obranyschopnost, že dokáže odolávat i nejtěžším infekcím. „Žádnou z chorob, proti kterým se očkuje, nelze označit jako v každém případě smrtelnou. Znám dokonce lidi, kteří se uzdravili z obávaného tetanu,“ uvedl Čestmír Beneš ze Státního zdravotního ústavu. Podle jeho slov je smrtelná jen vzteklina, pokud postižený okamžitě nevyhledá lékařskou pomoc.
Proti nákazám však ještě dlouho bude nejúčinnější zbraní očkování. Díky němu se podařilo zcela vymýtit například dětskou obrnu nebo záškrt. Jiné nemoci - zarděnky, příušnice se objevují stále (i když v mnohem menší míře). Na Českolipsku se objevil již čtvrtý případ tuberkulózy v letošním roce. Jak je to možné?. „Očkování nevyloučí vždy nákazu, ale pokud k ní dojde, zmírní průběh choroby a sníží nebo zastaví úmrtnost,“ vysvětlil Beneš., Jak dodal, infekční onemocnění kromě nebezpečí úmrtí mívají trvalé následky, proto se také vakcinace provádí.
Celosvětově jsou infekce příčinou čtvrtiny úmrtí - umírá na ně asi 13 milionů lidí ročně. Světová zdravotnická organizace se proto snaží, aby všechny země přijaly imunizační prevenci formou očkování proti vybraným nemocem jako nekompromisní závazek. To ale neznamená, že si experti neuvědomují rizika.
„Plošná vakcinace se přesto ukazuje jako kontraproduktivní,“ míní Šíma. „0čkování dětem neumožní, aby se u nich některé nemoci plně rozvinuly. Výsledkem je, že imunitní systém je nedokonalý, proti virům dostatečně nechrání a u lidí se stále více objevují civilizační choroby,“ upozornil. „Očkování ale nemůžeme zrušit. Vymýtilo ve světě řadu nebezpečných nemocí. Nevíme, jak by to dopadlo, kdyby přišly no ve epidemie a jejich původci by napadli nepřipravené a nechráněné lidstvo,“ vy světlil Petr Šíma.
Vývoj vakcín
Konec 18. století - Edward Jenner vyvinul první vakcínu proti pravým neštovicím. Zjistil, že osoby, které dojily nemocné krávy a nakazily se tzv. kravskými neštovicemi, nikdy neonemocněly pravými neštovicemi. Jenner odebral tekutinu z puchýřku dojičky, která se nakazila od krav, a očkoval zcela zdravého chlapce, kterého později infikoval pravými neštovicemi. Hoch zůstal zdráv.
1880 - Louis Pasteur připravil očkovací látku, která využila oslabených forem patogenu. První „mrtvé“ vakcíny vytvořil ze vzorku infekční látky zneškodněné teplem.
1970 - Byly představeny nebuněčné vakcíny, které obsahují jen část nebo jedinou buňku organismu.
80. léta 20. století za vedení prvních vakcín kombinujících kapsulární sacharidy s proteinovým nosičem proti nákaze, která způsobuje meningitidu.
21. Století - Vakcíny nové generace neobsahují celý patogen, ale jen jeden nebo více komponentů jeho organismu. DNA vakcíny obsahují část genetického materiálu patogenu. Vědci pracují na vývoji vakcín, které by mohly být podány v potravě nebo ve formě sprejů do nosu.
Postup V Česku
Pravidelné očkování se v České republice provádí proti nemocem;
Tuberkulóza, záškrt, tetanus, dávivý kašel, dětská obrna, spalničky, zarděnky, příušnice.
Od loňského roku hepatitida B a nákazy vyvolané Haemophii influen (způsobuje meningitidu - zánět mozkových plen a zánět hrtanové příklopky).
MARIE VAŠÍČKOVÁ, JAN PERTL, Střední Čechy, 30.4.2002