Lékaři nejsou povinni umožnit pacientovi, aby si přečetl obsah celé své zdravotní dokumentace nebo si na vlastní náklady pořídil kopie záznamů. Podle současného zákona záleží na vůli lékaře, zda přání pacienta vyhoví či ne. Na toto téma diskutovali čtenáři Zdraví.Euro.cz.
Tento týden posíláme knížku Miroslavu Havrdovi, Stanislavu Fialovi a Věře Procházkové.
Nové téma k diskusi najdete na stránkách Zdraví.Euro.cz ve čtvrtek.
MUDr. Martin Vedral
Zdravotní dokumentace, kterou si ve své ambulanci vedu je výhradně a jen mým majetkem. Je navíc produktem mé duševní práce. Jsem si vědom, že jsem povinen umožnit přístup do ní vybraným pracovníkům ZP. K tomu jsem se zavázal smluvně. Nejsem však jakkoliv povinen ji předávat nemocnému. Není v žádném případě jeho majetkem i když popisuje jeho potíže a jeho nálezy… Na druhou stranu, a myslím si, že je to správné, kterémukoliv nemocnému nebo jeho zákonnému zástupci vytisknu kompletní opis dokumentace za požadované období. Nemám s tím nejmenší problém.
MUDr. Miroslav Havrda
V rámci privátní ordinace uplatňuji maximální přístup pacienta ke všem dokumentům ohledně jeho zdravotního stavu. Výsledky mých vyšetření a dalších vyšetření v papírové podobě vydávám vždy, stejně tak vydávám daňové doklady v případě nadstandardní práce či materiálu. Pokud chce pacient něco navíc, postupuji podle cenníku analogicky jako u advokáta nebo notáře. Za další množení dokumentace, využití např. diskety nebo CD účtuji pořizovací cenu + příslušný privátní administrativní kód. Celá řada pacientů již má dnes zájem o zápis do IZIPu nebo o zaslání dokumentů prostřednictvím internetu. Toto je poskytováno v bezplatně. Jsou spokojeni všichni, já i můj pacient.
Dr. Stanislav Fiala, Asociace českých a moravských nemocnic
Nelze souhlasit s názorem, že současné zákony přístup k pacientům k dokumentaci neupravují, že záleží na vůli lékaře. Mezinárodní úmluva o lidských právech a biomedicíně, ratifikovaná Parlamentem ČR, je součástí právního řádu ČR a nadřazena zákonům ČR. Ta zakotvuje právo pacienta na veškeré informace o svém zdravotním stavu. To znamená nejen na písemné informace a nejen v dokumentaci. Jinými slovy má právo zejména na existující písemné informace a tím spíše, jsou-li ve zdravotnické dokumentaci vymezené zákonem. Nelze souhlasit ani s rozšířeným názorem, že zdravotní dokumentace je majetkem lékaře nebo zdravotnického zařízení. Zdravotnická dokumentace není pořizována z vůle lékaře, ale ze zákona, z veřejnoprávního předpisu. Její vedení je nedílnou součástí zdravotní péče a jako takové hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Jako nelze mluvit o vlastníkovi u poskytnuté zdravotní péče, nelze to ani u nedílné součásti této péče - u zdravotnické dokumentace. Právě proto, že nemá a nemůže mít vlastníka, nelze ji ani prodávat a kupovat. Stejně jako v civilizovaných zemích nelze obchodovat se zdravím, s lidskými orgány nebo dokonce s lidmi.
Luboš Olejár, Svaz pacientů ČR
Rozhodně má pravdu Dr. Stanislav Fiala a jen nevzdělanost některých poskytovatelů zdravotní péče brání mnohdy uplatnění práva pacienta na informace o svém zdravotním stavu.
Nadřazenost Úmluvy nad českými zákony je známa, Úmluva byla ratifikována i Parlamentem ČR a jen proto, že není součástí publikací se zákony jako jsou č. 20/1966 Sb., 48/1997 Sb. atd., tak se nedostala do povědomí poskytovatelů. Takže přes zdravotní rady se to pokusíme napravit.
Jinak stejně platí ustanovení § 67b, odst.12, zákona 20/1966 Sb., kde pacient má právo na veškeré informace o svém zdraví a je jen na jeho rozhodnutí v jaké formě si to vyžádá. V novém zákoně o péči snad to bude pregnatněji ošetřeno.
MUDr. Tomáš Rozsíval
Co jediné jsem povinen na vyžádání pacienta poskytnou, je výpis z dokumentace. Moje dokumentace je sice součástí kódu hrazeného pojišťovnou, nicméně není jejím majetkem. souhlasím, že zdravotní dokumentace je produkt mého duševního vlastnictví a já s ním také nekupčím. Dovolte ale abych si já určil jak se svými kartami naložím.tyto údaje nikomu nesděluji ani nepředávám a to nejen pro jeho obsah chráněný zákonem, ale i např. proto, že někdy používám v psaní své dokumentace výhradně pro mou potřebu nejrůznější, často i expresivní poznámky, které snese pouze moje oko a pro jiného by mohly být ,když to řeknu slušně, třeba i důvodem k nejrůznějším dohadům. A protože tomu, co si tam píši, případně co tam doplňuji např. o svých pacientech léčebných metodách, případně svých soukromých názorech na různé věci týkající se léčebného procesu určitého pacienta, nemůže nikdo rozumět bez pochopení intimních vztahů a souvislostí, které jsou také součástí léčebných úvah lékaře, tyto záznamy nikomu nepředávám. Po skončení své praxe si celou kartotéku vezmu sebou a eventuálně ji skartuji, nebo uskladním na místě,které si sám určím. Zákon nezákon. Na to kašlu. Po povodních v roce 1997 jsem takto skartoval 12 pytlů zničené dokumentace přičemž jsem o tom neinformoval okresní archiv a nikdo proti tomu nenamítal nic. Chci vidět toho, kdo mi bude v mých 70 letech dělat nějaké potíže s tím, že jsem někam nepředal kartotéku.
MUDr. František Hegar
Pracuji jako praktický lékař. Nemám žádný problém s poskytováním údajů ze zdravotní dokumentaci v jakékoliv formě, ale v poslední době mám nepříjemný pocit, že se společnost snaží až příliš zasahovat do povolání lékaře. Přece u právníka, pokud jej navštívíte s určitým problémem, také si založí tzv. kartu, kam si píše své postřehy a nikdo mu neříká, aby je předkládal nebo dokonce předával jinému právníkovi. Co je to zase za blbost chtít toto s dokumentací zdravotnickou?
>b>MUDr. Jiří Wicherek
Za 25 let svého působení v medicíně jsem s přístupem nemocných k dokumentaci neměl nikdy sebemenší problém. Již od dob mého působení v chirurgické ambulanci dostával nemocný zásadně do rukou kopii toho, co jsem dám ukládal do obálky.
Stejně tak činím i dnes ve svých ordinacích. Nemocný má tedy totéž, co já a nevidím v tom nejmenší problém. Pokud mohu pozorovat ve svém okolí, klegové činí obdobně jako já.Mám za to, že problém s dokumentací je uměle vyvolán a může se snad týkat v některých případech pouze chorobopisu v lůžkových zařízeních. Ani zde však nevidím důvod, proč by si nemocný nemohl pročíst svůj chorobopis.
Výjimkou by snad mohly být pouze případy, kdy by psychický stav nemocného nezaručoval bezpečí dokumentace před jejím možným nenávratným poškozením či zničením. Otázkou je nahlížení do dokumentace druhými osobami. Zde bych byl velmi opatrný, protože ani prohlašovaná příbuznost (byť třeba i osobními doklady doložená) s nemocným není jednoznačným důvodem k poskytnutí dokumentace nemocného.
Ze životní praxe víme, že mnohdy jsou s pouhými sousedy lepší vztahy než s příbuznými. A právě sdělování zpráv o zdravotním stavu nemocného některým příbuzným je to poslední, co by si nemocný přál. Za zásadní proto považuji postoj nemocného k poskytování informací o jeho zdravotním stavu – vydá-li či nevydá souhlas. Jinou věcí je samozřejmě předkládání dokumentace kontrolním orgánů, soudu. Ale to je něco jiného, než je tématem této diskuse.
MUDr. Procházková Věra, nemocnice Sokolov
Pokud se mám k otázce vyjádřit jako jednatelka nemocnice, pak sděluji, že mám dle požadavků příbuzných či pacientů v měsíci vyhražen den pro ně. V tomto dni, pokud si požádají předem, připravím dokumentaci k nahlédnutí (příbuzným jen se souhlasem pacienta). Pokud si přejí cokoli okopírovat, za manipulační poplatek to tak učiníme.
Pokud se k tomu vyjádřím jako lékařka, tak vždy, když dělám záznam do karty pacienta, vydávám mu do rukou kopii, kterou potřebuje dle mého názoru pro jiné lékaře i pro sebe, aby věděl, co má užívat atp. Nepotřebuje tedy tzv. zdravotní knížku. Všichni lékaři v naší nemocnici tuto praxi dodržují. Co se týče propouštěcích zpráv z lůžkových oddělení, je vždy kopie odesílána obvodnímu lékaři i ev.příslušejícímu specialistovi. Tato praxe je dle mého názoru běžnou a dlouho praktikovanou a nechápu, proč by to mělo být jinak.
MUDr. Jiří Somberg
Pracuji jako soukromý lékařchirurg. Ve své ordinaci nemám problémy s přístupem pacientů k dokumentaci. Každý ošetřený pacient ode mne dostane jeden výtisk zprávy. Tuto zrpávu má pro svého praktického lékaře, eventuelně pro svoje další potřeby. Vzhledem k tomu, že dokumentaci mám vedenou pomocí počítače, není problém pacientovi na požádání vytisknout kopii nálezu, ev. celé dokumentace za jím požadované období. Myslím si, že takto by to mělo i správně být a že většina odborných lékařů i takto postupuje, a že pacient by měl mít možnost /až na určité malé vyjímky - některé psychiatrické nebo onkologické diagnosy/ přístupu ke své dokumentaci.
MUDr. Jan Pokorný
Diskuze o tom, zda má člověk nárok na svou zdravotní dokumentaci je diskuzí z minulosti.Může do ní nahlížet,dostane kopii,celou zprávu vytištěnou z PC za jaké období chce.Samozřejmě ,že za tuto činnost musí někdo zaplatit a to je jiná.Mnoho pacientů chce pak zprávu ,co nejstručnější.Vzhledem k tomu,že jsem specialista,tak ve většině případů dostává přesnou kopii pro odesílajícího kolegu.Bohužel někdy musíme těžkého pacienta chránit před sebou samým,aby pravdivou zprávu unesl a neskočil hned cestou z ordinace pod vlak.
(ivb), www.Zdravi.Euro.cz