Na Slovensku bude pacient za léčení některých nemocí platit. A v ČR?
Nic takového neplánuji. Pokud vím, tak slovenskou reformu zdravotnictví zpracovala Světová banka a podle toho je také laděna. Řekněme pravicově.
Světová banka ale před časem nabídla pomoc i ČR.
Ano. Návrhů si vážím. S některými souhlasím, s některými ne. Zpracovávám koncepci zdravotnictví v duchu sociálnědemokratických zásad.
Proč nepůjdeme cestou jako Slovensko?
Lékaři říkají, že dříve nebo později se k ní přistoupit musí, protože peníze na moderní léčbu nestačí. Nechci s tímto názorem polemizovat. Ani nemohu tvrdit opak. Ráda bych zavedla novou organizaci zdravotní péče na základě nových podmínek a pokroků medicíny. Chci především ošetřit výdajovou stránku léčení. Pokud se to podaří, peněz by mohlo být dost.
A pokud se to nepodaří a peněz bude málo?
Pak nezbude než hledat peníze další. Nechci ale teď hned ukázat na občana a říci -ty budeš platit.
Některé poplatky jsou možná určitými regulátory čerpání zdravotní péče, ale občanům, kteří mají do kapsy hluboko, například důchodcům, nechci situaci zhoršovat, a ovlivňovat tak jejich léčení. Poplatek za recept, třeba padesát korun, pro ně většinou není únosný.
A co připlácení v nemocnici? Hovořilo se o 50 Kč na stravu?
| EMMEROVÁ O PENĚZÍCH VE ZDRAVOTNICTVÍ: |
|---|
| „Pokud nebudou penízeve zdravotnictví stačit?Pak nebude než hledatpeníze další. Nechci teďukázat na občana a říctty budeš platit.“ |
Ani to neplánuji. V nové koncepci ale zřejmě bude vícezdrojové financování zdravotně-sociálního lůžka. Jde o pacienty, u nichž už převážily sociální důvody hospitalizace nad zdravotními. Dosud se toto lůžko platí ze zdravotního pojištění.
Tudy unikají peníze. Nově by mělo být hrazeno z více zdrojů včetně příspěvku od pacienta.
Kolik korun měsíčně?
Výše stanovena zatím nebyla. Diskutujeme o ní.
Podporujete kritizovaný paragraf, k němuž dala podnět bývalá poslankyně ČSSD Fischerová? Podle něho si v ČR lidé nesmějí připlatit na péči, která je hrazena ze zákona, například v případě endoprotéz.
Jsem nucena na tomto paragrafu trvat. Lepší protézu, včetně toho, komu více prospěje, by měl vždy zvažovat lékař.
Zůstane tedy tento paragraf v zákoně dál?
Ano. Kdyby nebyl, prolomila by se zábrana připlácení. Dnes by to bylo na endoprotézy, zítra na kardiostimulátory a kdoví na co pozítří. Lidi, kteří na to nemají, není možné diskriminovat a dávat jim horší materiály.
Lékaři namítají, že totální náhrada, kterou by si lidé mohli zaplatit, by jednak přinesla do zdravotnictví peníze a jednak by se zkrátily čekací doby pro ty, kteří si připlatit nemohou.
Možná že na tom něco je, ale byl by to příspěvek pro zrušení zmíněného paragrafu. Myslím, že by to lidi rozdělilo. A argumentů proti je nyní víc. Proto nadále na tomto paragrafu trvám.
Jak se díváte na názory lékařů, že životní priority by se měly týkat i zdraví. Se zdravím je to prý jako s volbou auta: mám na drahé, koupím si drahé, nemám na ně, koupím si levné. Jedou stejně. Komfort je však rozdílný.
Opakuji: nechci, aby peníze určovaly kvalitu zdravotní péče. Všichni občané přispívají do veřejného zdravotního pojištění, a mají tedy mít léčbu stejně dostupnou. A naše medicína je kvalitní. Je jen potřeba, abychom péči lépe organizovali a neplýtvali penězi. Pokud někdo mluví o krizi zdravotnictví, pak je to vždy krize finanční, nikoli medicíny.
Platy lékařů se stávají opět horkou otázkou. Jste pro jejich další zvyšování?
Ano. Srovnáme-li, kolik berou naši lékaři a kolik jejich kolegové v EU, rozdíl je až pětinásobný. To je na pováženou. Pokud by takovýto stav zůstal, lékaři by mohli odcházet na západ za lepším výdělkem a k nám by přicházeli lékaři z východu. Ne, že by byli špatní, ale ráda bych, aby naši lékaři zůstali doma.
A jak by se měl plat lékařů vyvíjet?
Skokově to nejde, počítám s postupným zvyšováním. Dnes platy stagnují. Zabýváme se myšlenkou, že by pro zdravotníky byl jiný systém financování než pro státní zaměstnance, protože nejsou placeni ze státního rozpočtu, ale ze zdravotního pojištění. Je třeba také sjednotit platy ve státních a nestátních zdravotnických zařízeních. Protože za stejně vykonanou práci je nárok na podobnou odměnu, a ne diametrálně odlišnou. Koncepce zdravotnictví, kterou navrhuji, bude obsahovat i tyto záměry.
Lékaři vyhrožují i stávkou, pokud se jim nepřidá.
Četla jsem takový záměr v jednom dokumentu, který mi předal předseda Lékařského odborového klubu Milan Kubek. Při jednání s ním o zvýšení platů zdravotníků ale tato hrozba nepadla. Asi proto, že souhlasím se zvyšováním platů a budu se snažit ho prosadit. Záměr chci konzultovat s řediteli přímo řízených organizací. Jde o jednorázové vyplacení 30 procent z průměrného měsíčního platu navíc. Lékaři by tyto peníze mohli dostat před Vánocemi, a tím by se letošní propad jejich platů vyrovnal.
Vztah lékař-pacient rozhodně ideální není. Zlepšíte ho? Tento vztah nevyřeší
žádná směrnice ministra. Záleží na primářích, přednostech klinik, aby šli příkladem. Lékař by měl s pacientem nebo jeho příbuznými mluvit vždy. Musí si na ně udělat čas. Měla by to být součást terapie.
To se ale neděje. Ukázal to i případ Ivana Hlinky.
Zmatky, které vznikly kolem zdravotnické dokumentace tragicky zemřelého Ivana Hlinky, byly naprosto zbytečné a částečně je mají na svědomí i lékaři.
Chorobopis je pro ně přece hlavně prostředkem k interpretaci a rozhovoru s nemocnými i s jejich příbuznými. Lékař je povinen informovat pacienta a v případě jeho úmrtí i pozůstalé.
Stále tvrdím, že pacient má plné právo na informace. To zákon přímo stanovuje. Umožňuje mu ještě, byť ne zcela jasně, do zdravotní dokumentace nahlížet. V jiné právní úpravě tak mohou činit pozůstalí. Co už ale zákon neumožňuje, je vydání dokumentace.
Odnést si ji fyzicky třeba domů zatím prostě nejde. A správně by to ani nemělo být zapotřebí. Já jsem ve své sedmatřicetileté praxi nikdy neměla konflikt s pacientem ani s příbuznými či pozůstalými, ani mě nikdo nežaloval.
Protože jsem s lidmi mluvila. K tomu musí mít vůli i čas každý lékař. Nemá-li vůli, měl by se v medicíně raději věnovat něčemu jinému. A nemá-li čas, musí si jej umět udělat.
Znamená to, že chorobopis dál bude majetkem té zdravotnické organizace, která ho pořídila?
Ano. Chorobopis by měl být vždy k dispozici ošetřujícím lékařům, eventuálně znalecké komisi nebo policii.
A mohou si pacienti a pozůstalí pořizovat z chorobopisů výpisy?
Stávající právní úprava výslovné právo pacienta na výpis ze zdravotnické dokumentace nezakotvuje.
Václav Pergl, Právo