Jsou podle vašeho názoru reformy zdravotnictví nutné?
Pokud vím, v Česku se diskutuje o reformě zdravotnictví již 18 let a všichni odborníci se vždy shodli na tom, že je tato reforma nutná, ale obvykle se v této diskusi dále nedostali. Za ta léta se zdravotnictví všude ve světě ubírá vpřed a už jen z logiky pokroku v diagnostice a léčbě je nutné, aby se hrálo podle tomu odpovídajících a potřebných pravidel.
Nejlépe to minulý rok v předvolební diskusi o reformě shrnul David Rath, když se rozhlédl po sále a s úsměvem řekl: „Všichni se tady známe, neřekneme si nic nového.“ Zde se nediskutuje a nehledají se řešení, ale vedou zákopové války. Mám dojem, že ti, kteří souhlasí s nezbytností reformy, tím myslí, že se mají zreformovat všichni ostatní kromě nich samotných. Naučili se v tom „chodit“ a mám podezření, že jim to celkem vyhovuje.
Proč se podle vás lékaři tak brání reformám či změnám?
Nemyslím, že se všichni lékaři brání reformám nebo změnám. Myslím, že se brání ti, kteří si v rámci stávajícího systému našli zaběhnutý způsob získávání výhod a mají obavu z toho, že by o ně přišli.
Věříte, že reformy ve zdravotnictví skutečně zlepší postavení pacientů?
Ano. Návrh zákona poprvé komplexně řeší postavení pacienta ve zdravotnickém systému, jeho práva a povinnosti, a dává mu především záruky na slušné a důstojné zacházení.
Lékaři však namítají, že pacienti mají už dnes možnosti jak se bránit proti případnému nedodržování svých práv, jen je málo využívají. Problém vidí spíše v přístupu jednotlivců – pacientů i zdravotníků. Do jaké míry tedy zákon může pomoci zěnit i samotné chování lidí?
Většina věcí v tomto zákonu není pro mnoho lékařů, kteří se řídili a řídí zdravým rozumem, logikou a empatií vůči pacientům, ničím novým. Bohužel je však mezi nimi ještě hodně takových, kteří se tvrdošíjně řídí jenom literou zákona, a proto je důležité, aby ta práva byla v zákoně uvedena. Nový návrh zákona obsahuje i některá práva, o nichž většina pacientů nevěděla. Je to například právo na vyžádání konzultační služby od jiného poskytovatele zdravotní péče, přítomnost osoby blízké (zde je důležité, že to jsou také osoby určené pacientem), na zákaz podávání informací bez ohledu na legální vztah pacienta a tazatele, právo znát jména zdravotnického personálu či přijímat návštěvy s ohledem na zdravotní stav. Slyšela jsem i o případech, kdy bylo příbuzným řečeno, aby přišli druhý den v době návštěvních hodin, a pacient mezitím zemřel.
Samozřejmě, že je to všechno o přístupu jednotlivců. Je zapotřebí vzdělávat obě strany. Jestliže chceme něco ve zdravotnictví zlepšit, je nutné, aby se obě strany chovaly korektně a vzájemně se respektovaly. Pacienti respektují to, že lékaři vědí, jak jim mohou pomoci a že jim pomáhají. Ale ne vždy lékaři vnímají pacienta jako člověka, který je postižen nemocí. Pacient může trpět bolestmi a někdy mívá pocit, že je závislý jen na dobré vůli lékaře a ošetřujícího personálu. Lidský přístup a laskavé slovo může pacientovi pomoci překonat strach. Vnímám stížnosti lékařů i pacientů stejným způsobem a většinou jsou oprávněné. Chce to zlepšovat a kultivovat prostředí patřičnou osvětou a vzděláváním.
Na jaké úrovni je v současnosti dle vašeho názoru komunikace mezi pacientem a lékařem? V čem by se měla změnit a zlepšit především?
Podle vyjádření prezidenta České lékařské komory Milana Kubka v jedné diskusi o zdravotnictví se většina stížností pacientů, které přicházejí na ČLK, týká hlavně špatné nebo nedostatečné komunikace ze strany lékaře. Změny navrhované novým zákonem by značně zlepšily postavení pacienta ve zdravotnickém systému – ač to ČLK vidí jako zbraň namířenou jen proti ní. Myslím, že většina pacientů si velice váží práce svých lékařů a korektní jednání obou stran by mohlo jen zlepšit vztahy a posílit vzájemnou důvěru.
Jaká opatření byste udělala, kdybyste se na den stala ministryní zdravotnictví? Jak byste řešila současnou problematickou finanční situaci ve zdravotnickém systému?
Okamžitě bych podala demisi. Myslím, že je to jeden z nejtěžších resortů, a obdivuji každého, kdo má odvahu ujmout se jeho řízení. Ministerské návrhy změn jsou podle mého názoru dobrým začátkem a je skutečně nutné, aby se ve zdravotnictví přestalo plýtvat. Žel zde neexistuje možnost postihu špatného managementu nemocnic, který za miliony nakupuje přístroje, které jsou pak využívány jen pár hodin měsíčně. Je nutné změnit a racionálně využívat akutní lůžka, propojit financování některých sociálně-zdravotních lůžek s resortem práce a sociálních věcí a zajistit lepší kontrolu využívání (potažmo zneužívání) péče.
Důležitým zdrojem příjmu by mohla být daň z cigaret a alkoholu, která by šla přímo do zdravotnictví a mohla by do jeho rozpočtu přinést několik miliard ročně. Je naprosto logické, že když si pacienti ničí své zdraví cigaretami a alkoholem, měli by přispívat na nákladnou léčbu, která pak většinou musí následovat. Máme sice solidární pojištění, ale proč by se mělo solidárně přispívat na odstraňování následků onemocnění u lidí, kteří si své problémy přivodí sami a dobrovolně?
Celý rozhovor najdete v příštím vydání Zdravotnictví a medicína.