Dopravní letoun sovětské výroby TU- - 154 doletěl do Indonésie za více než den, na cestě tam a zpět strávil ve vzduchu 33 hodin a urazil 22 tisíc kilometrů. Na přelomu roku byl mezi prvními osmi letadly, která do jihovýchodní Asie přivezla humanitární pomoc.
Patří mu ovšem další zvláštní prvenství: postiženým přivezl zřejmě vůbec nejdražší zboží. Léky a balené vody na palubě přišly jen na tři miliony korun; pokud se ovšem započítá také cena samotného letu, stály až sedm milionů korun.
Armáda původně počítala s cestovními náklady do výše čtyř milionů korun, nyní doufá, že cena po vyúčtování faktur ze zahraničí o něco klesne.
„Na ceně se podepsaly především náklady na palivo a přistávací a navigační poplatky,“ říká Petr Sýkora z informační služby ministerstva obrany.
Letadlo totiž muselo po každých čtyřech tisících kilometrech přistávat, aby doplnilo palivo. Pro srovnání: moderní západní stroje na běžných linkách urazí stejnou cestu s jediným mezipřistáním.
Palivo tankovalo také při vykládání nákladu a přijímání pasažérů: celkem devětkrát. Armáda se “ prohne“ také kvůli samotným účtům za palivo. Zatímco srovnatelný Boening 737 spotřebuje 2,6 tuny leteckého kerosinu za hodinu, TU154 spolyká za stejnou dobu až 5,5 tuny.
Armáda a ministerstvo zahraničí nejsou z čísel šťastni, starý český stroj vezoucí pomoc do Asie ale přesto hájí.
„Nemůžeme říci, že je cena v nepoměru. Pro lidi, kterým pomohla, měla naše zásilka nevyčíslitelnou hodnotu,“ uvádí mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek.
Také kolega Vít Kolář z ministerstva zahraničí let obhajuje: “ Těsně po katastrofě ještě měl smysl. Teď už bychom ho neobhájili. Proto lidem říkáme, ať do Asie neposílají oblečení. Za peníze, co by stála doprava, by se na místě dalo nakoupit značkové vybavení.“
Cesta leteckého speciálu měla ještě další problém. Vojáci dostali od krizového štábu za úkol posbírat na cestě do Indonésie české turisty, kteří ještě zbyli v oblasti. Do Prahy s ním však přiletělo jen sedm Čechů a šest cizinců. Ostatní krajané v oblasti letěli domů speciály Českých aerolinií nebo na palubách jiných evropských dopravců. Například Austrian Airlines vozily zdarma do Vídně všechny občany států EU.
„Kdybychom tu vzdálenost poměřovali jen repatriací českých občanů, patrně by to nebyla úspěšná akce. Je ale lepší udělat více než méně,“ říká náměstek ministra zahraničí Pavel Svoboda.
Hlavním úkolem speciálu podle něho byla právě doprava humanitárního materiálu. Je ale fakt, že armáda počítala s větší evakuací. Na palubě totiž vezla vojenského lékaře, zdravotní sestru a psychologa. Letadla, která vozí po světě českou humanitární pomoc, jsou totožná se stroji, jimiž létají ústavní činitelé. O drahém provozu takzvané vládní letky se v minulosti diskutovalo už několikrát. Například po cestě ministra zahraničí Cyrila Svobody do Kazachstánu, na Filipíny, Nový Zéland a do Austrálie.
„Výlet“ stál přibližně devět milionů korun a náklady na dopravu činily 80 procent této částky. Svoboda si v souvislosti s tím stěžoval, že česká armáda používá šrot.
Na „tučkách“ mohu navíc vojáci létat pouze do roku 2006. Pak je evropská letiště nenechají přistát kvůli překračování imisních a hlukových limitů. Ministr obrany Karel Kühnl proto připravuje návrh na modernizaci vládní letky.
Tomáš Menschik, Týden