Arachnofobie
Pravděpodobně nejrozšířenější a také nejznámější je arachnofobie, což je chorobný strach z pavouků nebo případně i z dalších pavoukovitých tvorů, jako jsou například štíři. Lidé trpící touto fobií cítí silnou úzkost kdekoli, kde by se podle nich mohli vyskytovat pavouci nebo kde jsou viditelné známky jejich přítomnosti (pavučiny).
Jakmile pacienti s arachnofobií vidí pavouka, ochromí je strach a panický šok, nemohou se k němu přiblížit ani ho zneškodnit. Někdy se snaží dostat co nejrychleji pryč nebo vyhledávají vyvýšená místa. Ačkoli velice těžko snáší pohled na fobický podnět, musí mít pavouka raději stále na očích, aby se náhodou neobjevil někde v jejich těsné blízkosti. Zároveň se často cítí poníženě, pokud je v takové situaci někdo vidí.
Kromě arachnofobie existuje také celá řada dalších fobií spojených s různými živými tvory. Celkově se panický strach ze zvířat označuje jako zoofobie. Pokud jde o konkrétní živočichy, velice častý je abnormální strach z hmyzu (entomofobie), z hadů (ofidiofobie), z myší (musofobie) nebo z ryb (ichtyofobie). Ačkoli se to může některým lidem zdát divné, existuje také fobie z koček, psů nebo třeba koní.
Akrofobie
Neopodstatněný chorobný strach z výšek či hloubek se odborně nazývá akrofobie. Pokud se s tímto problémem potýkáte, rozhodně nejste sami. Akrofobie totiž trápí až 10 % světové populace a ženy jsou navíc postiženy dvakrát častěji než muži. Lidé trpící akrofobií typicky zažívají pocity závratě a ve chvíli, kdy dosáhnou kritické výšky, se u nich projeví silné pocity paniky a strachu. Mohou tak ohrozit nejen sebe, ale také své okolí.
Hranice problematické výšky či hloubky může být pro každého pacienta trpícího akrofobií úplně jiná. Některým vadí pouze vysoké věže a budovy, jiní nezvládnou vylézt po žebříku a pro některé je dokonce problém jít nahoru po schodech. Obecně ale platí, že pro tyto pacienty bývá problematické cestovat letadlem, vyrazit na výlet lanovkou, stoupat na vysoké rozhledny, dívat se dolů z balkonu nebo se pohybovat po hřebeni hor.
Tetrafobie
Pro mnoho lidí bude tetrafobie nejspíš naprosto nepochopitelná, jedná se totiž o chorobný strach z čísla 4. Tento problém je rozšířený především v zemích východní Asie, čínské označení pro čtyřku totiž zní velice podobně jako slovo smrt. Proto je v zemích ovlivněných čínskou kulturou zvykem, že při číslování místností lidé raději čtyřku přeskakují a vynechávají také veškeré číslice, které ji obsahují.
Aby toho nebylo málo, podle tradice je nutné vyhnout se jakékoliv reprezentaci čísla 4 v běžném životě, tedy například v telefonních číslech a adresách, na kreditních kartách nebo vizitkách. Rozhodně ho nesmíte zmiňovat ani ve chvíli, když je někdo z rodiny nemocný. Kvůli této fobii se za velice nešťastný den považuje 4. duben a stala se také pravděpodobně důvodem, proč Peking raději stáhl svou kandidaturu na pořadatelství olympijských her v roce 2004.
Tetrafobie ale není jediný strach z čísel, kterým lidé trpí. Kromě toho existuje také chorobný strach z čísla 6 (hexafobie), z čísla 8 (oktofobie) nebo třeba z ďábelského čísla 666 (hexakosioihexekontahexafobie), jež se vyskytuje v Apokalypse. Velice podobná tetrafobii je také triskaidekafobie neboli strach z čísla 13, který je tak rozšířený, že kvůli němu lidé toto číslo v běžném životě také vynechávají.
Coulrofobie
Velice známou a rozšířenou fobií, kterou ve svůj prospěch často využívají tvůrci hororových knih a filmů, je také coulrofobie neboli chorobný strach z klaunů. Ačkoliv tento problém většinou trápí děti, výjimkou nejsou ani případy coulrofobie u dospělých. Původcem přehnaného strachu je většinou nějaká osobní negativní zkušenost s klauny nebo děsivé zobrazení klaunů v televizi.
Klaustrofobie
Mezi nejznámější fobie patří také klaustrofobie neboli chorobný strach z uzavřených nebo nějak omezených prostorů. Nepříjemné fyziologické i psychologické reakce u lidí trpících klaustrofobií vyvolávají především malé a stísněné místnosti, dále také výtahy, tunely, jeskyně, metro, letadla, vlaky, ale také třeba magnetická rezonance. Stejně jako u ostatních fobií není vznik tohoto problému úplně jasný, často se ale projeví u lidí, kteří mají se stísněnými prostory nějakou předchozí zkušenost (například uvíznutí ve výtahu).
Klaustrofobií údajně trpí až 5 % populace a ženy se s tímto problémem potýkají mnohem častěji než muži. Tato choroba se může u některých pacientů projevit pouhými pocity nejistoty, u jiných ale vyvolává silné klaustrofobické záchvaty. Život s ní může být pro člověka velice náročný, protože se jedná o určitý psychický blok. K léčbě slouží především speciální psychoterapie, při které se pacient snaží odvyknout svému panickému strachu pomocí postupného přivykání na pobyt v uzavřených prostorách.
Mysofobie
Máte chorobný strach ze špíny a nečistoty? V tom případě pravděpodobně trpíte mysofobií. Jedná se o poměrně častý problém, který pacientům velice ztěžuje život. Člověk trpící mysofobií má totiž panický strach dotýkat se věcí, na kterých by se mohly vyskytovat jakékoliv bakterie. Neustále si proto myje ruce mýdlem a dalšími dezinfekčními prostředky, předmětů denní potřeby se dotýká pouze prostřednictvím ubrousku či kapesníku a nemůže mít ve svém bytě ani smítko prachu.
Aichmofobie
Další velice známou a rozšířenou fobií je aichmofobie neboli chorobný strach z ostrých předmětů, jako jsou například jehly, nůžky, dráty, ostrá pera nebo také špičaté konce deštníků. Tento strach je pravděpodobně spojený se zážitky z dětství, téměř každý z nás totiž míval hrůzu z odběrů krve, očkování či z toho, že se řízne ostrým nožem.
Lidé trpící aichmofobií se pro jistotu vyhýbají lékařským zákrokům a v případě nutnosti ošetření mohou být velice agresivní, protože cítí přímé ohrožení svého života. Kromě aichmofobie existuje také trypanofobie, což je přímo chorobný strach z injekčních jehel, nebo také hematofobie neboli strach z krve. K překonání těchto fobií se většinou používá behaviorální terapie v kombinaci s léky, které zmírňují úzkost.
Tanatofobie
Jestliže vás trápí chorobný strach ze smrti, jedná se o tanatofobii. Její název pochází z řeckých slov Thanatos (bůh smrti) a phobos (strach). Člověk trpící tanatofobií se většinou děsí vlastního umírání a smrti, často ale může pociťovat hrůzu také ze smrti obecně. Tento iracionální strach bývá spojený s nějakým nepříjemným zážitkem z minulosti, kdy pacient sám těsně unikl smrti nebo viděl umírat někoho blízkého.
Někteří lidé zaměňují tanatofobii s nekrofobií, jedná se však o jiné choroby. Pokud pacient trpí nekrofobií, projevuje se u něj chorobný strach z mrtvol a veškerých věcí, které jsou se smrtí spojené. Pocit hrůzy v něm proto vyvolávají například rakve nebo hřbitovy. Samozřejmě existuje také název pro iracionální strach z oživlých mrtvol, který se označuje jako zombiefobie.
Nomofobie
Mezi chorobné strachy, které se rozšířily až během 21. století, patří také nomofobie. Tento problém, jehož název je zkratkou anglického úsloví „no mobile phobia“, spočívá v závislosti na mobilním telefonu nebo smartphonu. Pacienti trpí absurdním strachem ze ztráty signálu, z nedostatečného pokrytí v odlehlých oblastech, z vybití baterie nebo ze ztráty samotného přístroje. Nejsou schopní svůj telefon vypnout, neustále ho kontrolují, cítí tzv. fantomové vibrace (i když telefon nevibruje) a mají nutkání okamžitě reagovat.
