Diskuse o systému vzdělávání středního zdravotnického personálu pokračuje. Otevřel ji dětský kardiolog Vít Rázek, který pracuje pět let v Hamburku.
Na jeho kritický příspěvek reagovala minulý týden Blanka Misconiová z Národního centra domácí péče ČR - (více Problém nového modelu vzdělávání sester není tak jednoduchý).
Zde je odpověď V. Rázka: „Děkuji mnohokrát za reakci na můj názor o vzdělávání sester v ČR. Je to příjemné již jenom proto, ze se o věci mluví a ne slepě plní jakási nařízení shora. Své kritické připomínky jsem adresoval několika odborům MZ již více než před třičtvrtě rokem - bez jakékoli odpovědi.
Pokud se zmiňujete o nutnosti všech zemí EU naplnit kritéria u nás přijatého zákona, musím říci, že zde v Německu se o tom v současné době ani neuvažuje, natož aby se to v dohledné budoucnosti plánovalo. Ale nic není nemožné.
V současné době však má Německo takové hospodářské obtíže, že si lze jen stěží představit, že k takové razantní změně sáhne v nejbližších pěti letech.
Nemějte mi to prosím za zlé, ale za čtyři roky jsem zde opravdu na specializované pooperační JIP dětské kardiochirurgie neviděl jiné „zdravotní sestry“, než jak vy říkate ošetřovatelky (v České republice NZP).
V tom případě by se v Německu asi sestry (dříve v ČR zvané SZP) nevyskytovaly.
Současně musím říci, že jsem bohužel naopak překvapen (oproti vašemu předpokladu, že v ČR lékaři dělají mnoho věcí, co v zemích EU sestry), kolik úkolů našich sester musí zde standardně dělat lékaři - veškeré odběry krve, veškeré odběry krevních plynů, samozřejmě veškeré i.v. aplikace a spoustu papírování.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
|
Problém nového modelu vzdělávání sester není tak jednoduchý\\ Současný systém vzdělávání sester se mi nelíbí |
Ve srovnání s prací v Čechach zde musí opravdu velkou část práce, kterou v ČR vykonávají sestry, vykonávat lékaři.
V současné české situaci, kdy sestřičky dosud nastupovaly po absolvování zdravotnické školy v osmnácti či devatenácti letech do práce, byla ještě reálná šance, že se během dvou až tří let zapracují a pak budou další dva až tři roky pracovat do doby odchodu na tzv. mateřskou ve zdravotnickém zařízení a částečně tak vrátí náklady státem do jejich vzdělání vložené.
Moje obava je, že nyní většina „absolventek“ vysokoškolaček bez dalšího
„zapracování“ přejde rovnou ve 23-24 letech do stavu manželského, pak přijdou děti a teprve někdy daleko později možná nalezne své uplatnění v primárnim zdravotnictví (nikoliv na úřadech, či ve školství).
Tato úvaha vyplývá především ze známé sociologické situace, věku, sňatečnosti a pododobně v ČR.
Ve hře jsou peníze
Nadto mi dovolte buřičskou poznámku - opravdu jsou ve hře peníze a obávám se, že, ať tak nebo onak, sestra vysokoškolačka bude v naší realitě dělat tutéž práci, co dosud: částečně vysoce kvalifikovanou, částečně však také velmi „špinavou.“
Náš systém a stát v nejbižších deseti letech nebude mít pravděpodobně dost peněz na to, aby dlouhé studium patřičně ohodnotil a umožnil zaměstnat více tzv. pomocného personálu. Tak jako dosud budou bohužel z finančních důvodů sestry využívány (a zneužívány) k celému výše uvedenému spektru prací.
Nejlepší studenti medicíny nemusí býtnejlepšími lékaři
Vaší poznámce “úroveň vzdělání = úroveň kompetence” rozumím. Za základní a zásadní však považuji z vlastní zkušenosti praxi a možnost mít se od koho učit.
Určitá hladina poznatků je nutná, ale podle mých zkušeností - a snad i Vašich - ne vždy nejlepší studentky zdravotnické školy nebo nejlepší studenti medicíny jsou nejlepší sestry resp. lékaři.
Ideál je obojí pospolu, ale především dlouhodobá praxe a specializace a dovolte i rutina, je v ošetřovatelství to, co řeší kritické situace s nadhledem, správně a v konečném efektu zachraňuje životy.
Když si vzpomenu na své začátky sanitáře na LDN v Bohnicích po maturitě na gymnáziu, musím říci, že bych byl tehdy z hlediska osobnostního zrání upřednostnil postupné získávání praktických zkušeností na střední škole, namísto toho nastoupit se slušnými znalostmi „biologie človeka“ jako „nepopsaný list“ do praxe.
Pokud opravdu nový systém zabezpečí dostatek absolventů nejen co do počtu, ale současně se nesníží i délka praxe, to znamená pruměrná délka zaměstnání po absolutoriu, pak se domnívám, že je má poznámka o nebezpečnosti nového systému zbytečná.
Pokud ale budeme svědky - a toho se obávám - že sestřičky buď nebudou vůbec, nebo budou pracovat jen dva či maximálně tři roky do zapracování, a pak budou odcházet, potom bude nový systém nebezpečnější nežli ten dosavadní.
Není moudré zvyšovat nároky
Co se týče finanční stránky, musim říci, že pro tuto zemi, která nemá nerostné zdroje a může prodávat jen kvalifikovanou práci, je přístup ke vzdělání co největšího počtu populace zásadní.
Ve chvíli, kdy je ale nedostatek prostředků a kapacit jak ve středním tak univerzitním školství, tento nedostatek ještě zvyšovat novými nároky je nemoudré.
Neznám roční počet absolventek středních škol v ČR. Je však pravda, že o tento počet by se musela zvýšit kapacita středních škol, zřejmě gymnázií, a následně škol vysokých - lékařských fakult.
V zásadě mi vadí, jestliže někdo bude nyni studovat např. potravinářskou průmyslovku jen proto, že je tam volněji, aby měl maturitu a mohl jít na zdravotní školu.
Náklady na studenta na téměř všech středních odborných školách, který půjde po maturitě na vysokoškolská ošetřovatelská studia, půjdou vniveč!
Umělá soutěž o studium na gymnáziích
Stejně tak ale, pokud budou budoucí sestřičky studovat na gymnáziíchch, budou vytvářet umělou soutěž o tyto školy (při jejich již současné nedostatečné kapacitě) a zamezí tak nárůstu vzdělanosti ve všech ostatních oborech univerzitních směrů!
Tento stát ale, vzhledem k vývoji porodnosti, budou v budoucnu buď živit vzdělaní odborníci v průmyslu, nebo nikdo (nikoliv zdravotnictví, ať již lékaři nebo sestry)!
Věřím, že myšlenka tvůrců zákona byla nesena dobrými úmysly - nerespektovala však naši ekonomickou a demografickou realitu.
Svou poznámku o lžích a penězích myslím především argumentaci odůvodněnou vstupem do EU a stavem vzdělávání, jak jsem již řekl, u našich západních sousedů.
Není to jen zdravotnictví, jsou to hygienické, požární, stavební a jiné normy, kde - jak často (ne vždy) vidím - jsme byli před denní realitou minimálně největší země EU - Německem.
Poznámkou o nebezpečné lži myslím situaci, kdy vzhledem k vyšším nákladům na školství obecně, a vzdělávání sester zvláště, nebude pro kapitolu zdravotnictví či medicínskou vědu a výzkum v rozpočtu ČR tolik, kolik je třeba.
A to již rozhoduje o způsobu a také efektivitě léčby - což má vliv na nemocnost a úmrtnost.
Pokud již nyní nějaká nemocnice vydává namísto na lěčbu prostředky na různé kursy ne zcela jisté kvality, které včetně dopravy a ubytování stojí značné prostředky, a dokonce jejich absolutoriem podmiňuje kariérní postup, znamená to bohužel již nyní méně peněz na zdravotní péči v tom či onom zařízení.
Zde si myslím, že je důležité, aby si podobné věci organizovala nemocnice sama s tím, že nejlépe ví, co potřebuje a nejlépe může také hodnotit kvalitu a efekt výuky.
Vít Rázek, www.Zdravi.Euro.cz