Hospodaření řady nemocnic se v letošním roce nevyvíjí příliš dobře. „V žádném případě ale nemůžeme souhlasit s přístupem, kdy jsou ekonomické zájmy a snaha o maximalizaci příjmů od zdravotních pojišťoven upřednostňovány před skutečnými potřebami pacientů a jejich odpovídající léčbou,“ říká v úvodu rozhovoru Aleš Zbožínek, ředitel krajské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP).
Proč mají nemocnice opět problém se svým hospodařením?
Odpověď je nutné hledat uvnitř samotných nemocnic, které doposud nedokázaly zareagovat na měnící se potřeby a poptávku po zdravotní péči ze strany pacientů, omezené finanční zdroje v systému a tomu přijímané regulační opatření ministerstvem zdravotnictví prostřednictvím úhradových vyhlášek. Často se objevují snahy poukazovat a obviňovat zdravotní pojišťovny z neochoty platit více, ale je potřeba si uvědomit, že pojišťovna může vydat a vydá pouze tolik peněz, kolik od pojištěnců vybere.
Jenže nemocnice často říkají, že nedostanou za svoji péči zaplaceno…
Ministerská vyhláška nemocnicím umožňuje v rámci takzvaného globálního paušálního způsobu úhrady získat přibližně stejný objem peněz i za menší objem provedených výkonů. Nemocnice jsou v průběhu roku financovány s předstihem prostřednictvím zálohových plateb od pojišťoven, které jsou nastaveny na základě objemů péče z předcházejícího období.
Nemocnice a jejich zřizovatelé namítají, že jim zálohy na péči nestačí, že je nutné odkládat operace a vytvářet pořadníky…
S tím nemohu úplně souhlasit. Vedou mě k tomu podložené skutečnosti o vývoji objemu vykazované péče a poklesu počtu ošetřených pacientů ze strany nemocnic, který v řadě případů meziročně klesl až o 25 procent. Naopak se projevuje významný nárůst poskytované péče v ambulantní sféře. Za této situace mají zařízení, ve kterých poklesly objemy péče, následně problém dostát svým závazkům v souladu s vyplacenými zálohami.
Je tedy v českém zdravotnictví dost peněz?
Odpověděl bych tak, že prostředků není nedostatek, ale v rámci systému neputují správně za pacientem. Přesto čelíme tlakům na odmítání a odkládání našich pojištěnců při poskytování neakutní, mnohdy nákladné péče a vytváření pořadníků pro následná období.
Zveřejňovat pořadníky si nyní žádá i ministerstvo zdravotnictví. Jaká je situace u nás v kraji?
Pořadníky skutečně existují, ale praxe a kvalita jejich vytváření a vedení je různá, což přispívá k nepřehlednosti situace. Máme zkušenosti ze dvou konkrétních zařízení. V jednom se například původně deklarovaný pořadník s 1300 čekajícími pacienty při bližší kontrole a ověření zredukoval na pouhou desetinu. V jiné nemocnici má pořadník zase povahu obyčejného sešitu, ve kterém se přepisuje, škrtá a upravuje pořadí bez ladu a skladu. Sledování pravidel při vytváření pořadníků a zkracování čekacích dob bude jednou z priorit činnosti naší pojišťovny.