Ciechanover spolu s dalšími dvěma kolegy získal Nobelovu cenu za chemii v roce 2004 za výzkum odbourávání poškozených proteinů, které ohrožují buňky nebo tkáně.
Nově se jeho laboratoř zabývala proteiny spojovanými se zánětlivými procesy v těle. Jde především o protein označovaný jako p50. Produkuje ho mnoho buněk a je považován za faktor povzbuzující zánětlivý proces. Produkují ho proteiny NF-kB a KPC1. První z nich byl objeven před 30 lety a mnohé studie ho spojují s maligním růstem v tkáni prostaty, prsu, plic, hlavy, krku páteře, mozku a dalších orgánů.
Novinkou nového výzkumu je to, že protein p50 má ve vysokých koncentracích opačný vliv než normálně - dokáže potlačit růst rakovinných buněk. „Připomíná doktora Jekylla a pana Hydea. V určitých situacích se dokáže maskovat a změnit svou roli. Věděli jsem o něm, že se běžně váže na protein p65 a oba dohromady pak podporují rakovinu. V této studii jsme ale přišli na to, že je-li jeho produkce nadměrná, váže se sám na sebe a potlačuje rakovinný růst. Produkuje pak jiné proteiny, známé jako potlačovatelé rakoviny. Je to velmi zajímavý fenomén a zaslouží si další studium,“ řekl Ciechanover.
V rámci studie se pokusy dělaly na myších, jimž byly do těla vpraveny lidské rakovinné mozkové buňky. Jedna skupina byla léčena proteinem KPC1, druhá vysokým koncentrátem p50 a třetí zůstala bez léčby. Po třech týdnech měly myši z poslední skupiny největší nádory, ty léčené proteinem KPC1 poněkud menší a u myší s léčbou koncentrovaným p50 byly nádory miniaturní.
Ciechanover řekl, že jeho tým zjistil podobný účinek u rakoviny trávicího systému a kostí. Zdůraznil ale, že výzkum je v počátečním stadiu a bude v něm třeba pokračovat několik let, než případně vznikne účinný lék.