I špatný zákon je zákon, a dokud platí, měli bychom ho dodržovat.
Nám, lékařům, zákon ukládá vybírat regulační poplatky a pacientům platit za běžná vyšetření 30 Kč. Pouze za ošetření při lékařské službě první pomoci či v nemocnici v rámci ústavní pohotovosti se platí korun 90. Od placení poplatků jsou ze zákona osvobozeny všechny preventivní prohlídky.
Žádný lékař by neměl nutit platit pacienty více, než kolik zákon ukládá. Toto pochopitelně platí i pro zubaře, kteří se, krytí shovívavostí ministra Julínka, snaží v rozporu se zákonem inkasovat i ve svých řádných ordinačních hodinách od pacientů, kteří u nich nejsou registrovaní, za ošetření nikoliv zákonných 30 Kč, ale 90 Kč, jako by šlo o první pomoc.
Zákon o veřejném zdravotním pojištění ve svém § 28 pohotovostní službu definuje jako zdravotní péči poskytovanou v akutních případech mimo ordinační hodiny lékaře nebo jako lékařskou službu první pomoci či jako ústavní pohotovostní službu v nemocnicích. Poskytování lékařské služby první pomoci (LSPP), zpoplatněné částkou 90 Kč, je však v souladu s § 5 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních možné pouze na základě speciální smlouvy zdravotnického zařízení s krajským úřadem.
Je tedy vyloučeno, aby ošetření zubním lékařem v jeho ordinačních hodinách mohlo být považováno za první pomoc. Ostatně pokud by zubařskou logiku používali i ostatní lékaři, pak byl možná polovina všech pacientů zaplatila třikrát tolik, než kolik platit má.
Oporu v zákoně nemá ani další stomatologická novinka - podmiňování nároku na bezplatné preventivní prohlídky tím, že pacient byl tímto stomatologem v daném roce již ošetřen s poplatkem. Občan, kterého zuby nebolí a který se pouze snaží problémům předcházet, je tak nucen platit za službu, kterou vůbec nechce ani nepotřebuje, s tím, že prevence mu bude provedena „až příště“.
Takové pojetí preventivní péče však staví její smysl na hlavu a zpochybňuje základní účel regulačních poplatků, kterým by mělo být omezení zneužívání péče. Preventivní prohlídky v oboru stomatologie přitom jasně upravuje § 29 zákona o veřejném zdravotním pojištění tak, že tyto jsou prováděny u dětí a dorostu ve věku do 18 let dvakrát ročně, u těhotných žen dvakrát v těhotenství a u dospělých jedenkrát ročně. Nikde ani slůvko o nějaké další podmínce.
Někdo považuje ministerstvem tolerované stomatologické překrucování zákona za „vyčuranost“, jiný v tom může spatřovat snahu ministra Julínka odvděčit se stomatologické komoře za aktivní podporu v kampani před volbami 2006. V každém případě to přispívá k diskreditaci reformy zdravotnictví.
Milan Kubek - prezident České lékařské komory, Právo