Reagoval jsem vícekrát na počínání redaktorů deníku Dnes, kteří, tu v převleku a tam zas simulující, zkoumali po svém kvalitu zdravotní péče poskytované zdravotnickými zařízeními v ČR. Vytýkal jsem nekompetenci a vytýkal jsem i to, že nedodrželi ani ta pravidla, která si noviny samy pro onu průzkumnickou činnost stanovily.
Vytýkal jsem jim i to, že jejich počínání bylo v rozporu s právními normami, byť proklamovali dobré úmysly. Pan docent v úvodu své stati posměšně předjímá reakce mudrlantů na reportéra deníku, který se stal zaměstnancem LDN, aby získal nějaké zkušenosti a sdělil je veřejnosti.
Pan docent sděluje, že reportéra do LDN na týden umístila redakce. Pan docent sděluje, že jím prováděné kontroly prostřednictvím desítek jeho studentů přinesly zjištění, která barvitě popisuje. Nevím, jak při těch kontrolách zajistil dodržování zákonných norem, ale hlavně jak se zjištěními dále naložil a jak je využil při práci na různých postech, které jsou ke shlédnutí ZDE.
Popis péče LDN vydal nyní reportér na základě zkušeností zaměstnance. Je to zvláštní forma investigativní žurnalistiky, nicméně způsob, kterým neporušil právní normy zákonné síly (nanejvýš možná některé interní akty zaměstnavatele).
Je to popis vlastního vnímání celého dění kolem péče, vnímání z postu ošetřovatele, tedy aktivního účastníka poskytování péče. Je to popis zdařilý, alarmující a kárající, ale i vysvětlující. Žádné klacky etiky (nauky o morálce) nejsou, učit nelze bitím, tedy doufám. Že by marně?
Bytostně nesouhlasím s tvrzením, které pan docent uvádí jako bezmála axiom, že úroveň péče o lidi závislé na pomoci jiné osoby je u nás doslova na strašné úrovni.
Jednak by pan docent měl sdělit, jakou péči míní, zda zdravotní nebo jinou, jednak by si mohl uvědomit, už s ohledem na posty, které zastává, že mezi lidmi závislými na pomoci druhé osoby jsou děti a že zdravotní péče, poskytovaná u nás dětem, na strašné úrovni ani zdaleka není a nesdělovat nazdařbůh opak, případně vážit slova, která užije – přesné vyjádření se od autority očekává.
Bytostně nesouhlasím s náhledem, že ti, kteří selhali, mají sami odejít. Stát je ten, kdo garantuje dostupnost a kvalitu zdravotní péče, a stát to je, kdo má mít zdravotní péči pod svou kontrolou.
Jakkoli z hlediska mravních principů je špatné, když zdravotní péči poskytuje někdo s odporem, nelze spoléhat jen na charaktery lidí pečujících o bezmocné.
Jestliže lidé s handicapem (ve smyslu jeho koncepce dle WHO) trpí skrytě, bez svědectví o netečnosti k jejich utrpení, jestliže se tito lidé roky nedostanou na čerstvý vzduch, jestliže živoří v zámcích hrůzy, je to především selhání společnosti a jejího státu, nikoli selhání páru mizerně placených sester, kterých nebýt, nepostará se o ty lidi nikdo a nijak.
A pokud si někdo myslí, že systém kamer něco spraví, hluboce se mýlí. Kamera sama neřekne nic, její obrázky musí někdo prohlížet a reagovat na ně – ne toliko jako na důkaz příčiny smrti.
A ptá-li se pan docent, jak dlouho budeme čekat, pak by mohl sdělit, co on sám z těch všech postů, vyjmenovaných v odkaze výše, učinil. Jaký návrh na zajištění kvality péče vzešel od něj a komu byl předán a jak s ním bylo naloženo. Posměšně označovat druhé za mudrlanty je horší než mlčet.
MUDr. Jiří Kilian, www.Zdravi.Euro.cz
