Jeho lidé jezdí také do Mladé Boleslavi vyjednávat pracovní podmínky zaměstnanců ve zdravotnictví.
O co vaše organizace přesně usiluje?
Naším krédem jsou samozřejmě pracovní podmínky pro zaměstnance. Patří do toho jejich finanční odměňování, nás ale zajímá také poskytování kvalitních veřejných služeb. Tím se odbory ve veřejném sektoru liší od odborů v průmyslu. Vidíme problém v tom, že stát dosud neuměl stanovit potřebná kritéria, takže hodnocení jednotlivých nemocnic a odvedené práce je složité a nejsou nastavena žádná měřítka. Z toho plyne řada problémů včetně nasmlouvání zdravotní péče zdravotními pojišťovnami a výše úhrad za ni. Z toho zase plyne nasmlouvání odměny za práci pro zaměstnance. Máme zájem, aby peníze plynuly k zaměstnavatelům, nejlépe k těm, kteří poskytují skutečně kvalitní péči pacientům. Protože my především chceme, aby byli naši lidé motivováni k dobré práci a aby ji uměli prodat. A to je naše role. Dnes se musíme vyrovnávat se situací na trhu práce, která je standardní. Hlavním problémem ve zdravotnictví je to, že pracujeme v regulovaných cenách - často je nasmlouvaná cena jiná, než má produkt skutečnou hodnotu. Druhá věc pak je regionální hodnota práce.
Z úst samotného zdravotnického personálu jsou ale někdy slyšet takové argumenty, jako že je to chyba samotných nemocnic…
Tak samozřejmě, proč by se zaměstnanci dívali někam dál - oni mají svého zaměstnavatele, a tak možná všechny chyby svalují na něho. Dneska je bohužel taková doba, že se lidé moc nezajímají o souvislosti, takže ani nemají přehled. Zvláště zdravotní sestry jsou v práci tolik angažované, že když přijdou domů, tak nemají chuť zabývat se souvislostmi se svým zaměstnáním. Je logické, že je čeká práce s domácností a rodinou, tedy žijí svým soukromým životem. Takže to, že neznají příčiny problému, jim nelze zazlívat.
Velkým problémem ve zdravotnictví jsou mzdy. Především zde na Mladoboleslavsku v porovnání se mzdami v automobilce jsou mzdy v nemocnici daleko menší. Vidíte nějaké řešení tohoto problému?
Jestli se nepostaráme o zdravotní sestry, jak o jejich mzdové ohodnocení, tak o obsah práce, tak to bude špatně pro české zdravotnictví. Byla vysoko nastavena kvalifikační laťka, to znamená, že po sestrách chceme, aby měly vysokoškolské vzdělání, ale odměňujeme je stále na úrovni středoškoláků. Samozřejmě v regionech jako je Mladá Boleslav a Praha jsou vysoké průměrné mzdy v ostatních odvětvích obrovskou konkurencí. A to je třeba vyrovnat, pakliže chceme, aby nemocnice měly dostatek kvalifikovaného personálu. To dlouhodobé řešení bohužel nevidím v tom, jak současná vláda reformuje zdravotnictví. Ale je mi jasné, že to není jednouchá věc. Krátkodobé řešení situace by mohly zajistit přebytky hospodaření zdravotních pojišťoven z minulého roku, kde si myslím, že by do nemocničního sektoru mohly vstoupit řádově dvě miliardy korun, a tím dočasně sanovat tento problém. To znamená, že by nemocnice mohly dostat dodatečné zdroje za to, co vlastně odvedly ve zdravotní péči v minulém roce a mohly by z toho zaplatit zdravotnický personál.
Mluvil jste o kvalitě zdravotní péče. Lze ji ale měřit?
Nemámeli hodnocení kvality, tak nevíme, zda mají mít nemocnice všechny stejně, nebo dokonce ani nevíme, zda vůbec mají ten daný lékařský obor dělat, a to by nám měl říct stát. A nejen zaměstnavatelům, nejen pojišťovnám nebo občanům, ale i nám, protože my už budeme vědět, o čem máme jednat s tím daným zaměstnavatelem. Měla by být dána celostátní kritéria - když to funguje v jiných zemích, tak proč ne u nás? V tomto je v Česku nejdále například onkologická společnost, která zhodnotila, kde se neposkytuje jaká služba v tomto oboru, a následně rozhodla, kolik center onkologické péče v ČR bude a co které pracoviště bude přesně poskytovat. Informace o kvalitě by samozřejmě rád uvítal i pacient, který se nyní nedozví skoro nic. Nejsou objektivní žebříčky hodnot kvality.
Často se mluví o vietnamských zdravotních sestrách, které by mohly částečně vyřešit nedostatek českého zdravotního personálu v nemocnicích. Jaký máte názor na toto řešení?
Ve všech rozvinutých zemích Evropy je nedostatek zdravotnického personálu z vlastních zdrojů a je doplňován z ciziny. Jde o migraci od východu na západ. Ve všech zemích jsou zvyklí, že zde pracují lidé, kteří jsou z prostoru mimo Evropskou unii. A jestliže my se těmto zemím přibližujeme ekonomicky, tak musíme počítat s tím, že to tak bude i u nás. Samozřejmě to není potřeba vnímat jako konkurenci našim vysoce kvalifikovaným zdravotním sestrám, ale jako doplnění ošetřovatelského zdravotnického personálu z těchto zdrojů. Například je známo, že Velká Británie se dnes neobejde bez ošetřovatelek z Filipín a dalších zemí jihovýchodní Asie ale i střední Afriky. Lidé se ještě dnes dívají divně na to, kdyby v nemocnici pracovaly Vietnamky, ale chodit k nim na trh pro tenisky nebo oblečení, to jim už divné nepřijde. Přece když má člověk odpovídající kvalifikaci, tak by neměl být v ničem problém. A navíc o vietnamských lidech víme, že jsou velmi pracovití a svědomití.
Jak si podle vás stojí naše Klaudiánova nemocnice?
To mohu soudit pouze podle toho, co jsem slyšel od našich členů, zaměstnanců. Jsem spokojen, že vedení nemocnice komunikuje s našimi odbory. Střední Čechy realizují svojí koncepci a vaše nemocnice má v ní své místo. Týká se to i investic, které by měly přispět ke kvalitní medicíně i k prostředí pro pacienty a zaměstnance. Rádi bychom s vaší nemocnicí spolupracovali na pilotním projektu, který má za cíl najít cesty, jak snížit objem přesčasové práce zdravotníků.
Hana Koišová, Regionální deník
