Zkušenosti s německým zdravotnictvím popisuje dětský kardiolog Vít Rázek
Jak se žije českým lékařům v Německu? Dobře, i když ne tak skvěle, jak někteří představitelé ve zdravotnictví uvádějí. Za prvé - platy většiny lékařů zdaleka nedosahují uváděných astronomických částek. Za druhé - obzvláště mladší lékaři to mohou mít v Německu hodně těžké. Německý specialista si své znalosti úzkostlivě střeží a mnozí lékaři nejsou ochotni sdílet své zkušenosti s méně zkušenými kolegy. Musí se také připravit na to, že pracovní postup v nemocnici mu bude trvat hodně dlouho. Za další - měl by počítat s tím, že v Německu ho čeká mnohem více administrativy. Takové jsou zkušenosti dětského kardiologa Víta Rázka, který pracuje na univerzitní klinice v Hamburku pět let.
ČTK nedávno citovala z bulletinu německé lékařské komory: „Přesčasy, masivní zatížení administrativními úlohami, přílišná hierarchie v nemocnicích a nepřátelské klima přimělo mnohé německé lékaře k odchodu do za-hraničí.“ Poznáváte v tomto popisu německé zdravotnictví?
V mnohém má autor textu pravdu.
Tak rozeberme ty problémy jednotlivě. Přesčasy.
Třetinu platu tvoří přesčasy nebo příslužby. Tabulkové platy v Německu totiž nejsou vysoké. Jestliže někteří čeští představitelé zmiňovali, že si tam dvouatestovaný lékař vydělá v přepočtu 300 tisíc korun měsíčně, tak já jsem se s takovým lékařem v Německu nesetkal. Možná, že jsou někde smluvní platy, ale lékaři placeni podle tabulek rozhodně takových částek nedosahují. Můj plat je 2000 eur čistého, se službami a přesčasy pak kolem 3000 eur čistého, což není mnoho, když zvážíte, že bydlíte a žijete za německé ceny.
Masivní zatížení administrativními úlohami.
V Německu se hodně papíruje, stejně jako u nás. Ale v České republice dělají řadu administrativních úkolů sestry. V Německu jsou sestry daleko více pečovatelkami, starají se o pacienta, ale odborné věci a administrativu s tím spojenou dělají lékaři.
Přílišná hierarchie.
Na mnoha klinikách chybí „střední třída“ v odborném slova smyslu. Pracuje tam poměrně velké množství profesorů, kteří mají doživotní pozice jako přednostové kliniky. V Německu je označení profesor ani ne tak odborné jako funkční. Pak je tam řada mladých lékařů, kteří jsou extrémně přetěžováni. Personál nemocnice na ně pohlíží jako na ty, kdo se teprve učí. Lékařů ve středním věku na primářských funkcích - jako jsem třeba já - je tam poměrně málo.
Předplatitelé najdou celý článek ZDE.