Rady některých léčitelů totiž mohou být až životu nebezpečné, třeba když mají vážně nemocní pít dezinfekci. Podle léčitele Tomáše Jarolíma právě nepoctiví šarlatáni kazí pověst těm, co chtějí skutečně někomu pomáhat.
Tomáš JAROLÍM, léčitel: Tam potom bude rozdíl v trestní zodpovědnost léčitele, kterého hned zavřou druhý den, a trestní zodpovědnost lékaře, který má lékařskou komoru, která se za něj postaví, což léčitelé vlastně nemají. My nemáme, my nemáme nikoho, kdo by to centrálně nějak nás ochránil nebo nás pojistil.
Jiří CHUM, moderátor: Hostem Ranního interview je teď psycholog Prokop Remeš, který je zároveň i odborníkem na náboženské sekty, dobrý den.
Prokop REMEŠ, psycholog, odborník na náboženské sekty: Dobrý den, dobrý den.
Jiří CHUM, moderátor: Pane doktore, podle vašeho názoru, měli by být léčitelé, ti nepoctivci, co slibují zázračně rychlé uzdravení, nějak postihováni? Případně jak dle vašeho názoru?
Prokop REMEŠ, psycholog, odborník na náboženské sekty: Já si myslím, že by nějaká zodpovědnost tam měla být. Co se týče trestní zodpovědnosti, trestního postihu, no tak si myslím samozřejmě tam, kde je prokazatelné nějaké ublížení, tak tam samozřejmě nějaká míra tý zodpovědnosti a toho trestního postihu by měla být. Já si nemyslím, že by to mělo být nějaký jako teď hurá na ně a všechny, všechny hned teda trestat, ale na druhou stranu samozřejmě ten současný stav, kdy vlastně ti lidé jsou zcela bez jakékoliv zodpovědnosti za to, co dělají, tak ten si myslím, že je neúnosný.
Jiří CHUM, moderátor: Podle čeho se dá vlastně určit, jestli léčitel pomáhá, anebo už škodí? Kde je ta hranice?
Prokop REMEŠ, psycholog, odborník na náboženské sekty: No to je právě asi ten problém, na kterým stojí vlastně to, že legislativa, co já vím, jako v tomto ohledu funguje v Evropě snad jedině v Norsku, kde je nějaký zákon ohledně teda možnosti stíhání, trestního stíhání léčitelů. Jinak si zřejmě s tím asi moc teda evropské západní státy nevědí rady, takže já toto, co teď formulujete, kde je vlastně ta hranice, to já beru jako velký problém a hlavně asi problém pro právníky, protože to asi není vůbec jednoduchý tohlecto stanovovat.
Jiří CHUM, moderátor: Co vede vlastně člověka k tomu, aby odmítl klasickou léčbu a začal pomoc léčitelů? Dá se třeba vypozorovat, kdy se to nejčastěji děje?
Prokop REMEŠ, psycholog, odborník na náboženské sekty: Já si myslím, že to je situace, když člověk prožívá nějaký zoufalství. Zoufalství v tom smyslu, že má pocit, že mu nepřichází pomoc z těch zdrojů, které běžně, běžně jsou dostupné, to znamená v oblasti teda medicínské, když prostě zažívá, že medicína najednou ta klasická je na jeho potíže, na jeho problémy, na jeho trápení, jaksi nemá léku nebo prostě jenom nedostatečně a ten člověk jaksi v tom zoufalství, v tom hledání pomoci se pak začne utíkat i k oblastem a k nabídkám, které by třeba, kdyby nebyl pod tím tlakem, psychickým svým tlakem, tak by se jim třeba vysmál, takhle v situaci, kdy opravdu hledá stéblo, kterého by se chytnul, tak v ten okamžik je otevřen zkoušet nejrůznější, nejrůznější věci. A v okamžiku, když najednou má pocit, prožitek, že mu bylo pomoženo, a to už potom jako ten člověk nezkoumá, zda to skutečně kauzálně s tím vlivem toho léčitele souvisí, tak je ochoten jaksi se dát tomu člověku, tomu léčiteli zcela do rukou a potom dělat úplně přesně to, co ten člověk na něm chce.
Jiří CHUM, moderátor: Asi těžko soudit toho člověka, co se mu honí v hlavě, když nejsme v jeho kůži, ale co třeba blízcí toho dotyčného nemocného, kterým se ten návrh nebo ten způsob alternativní léčby nezamlouvá, jak by měli toho svého blízkého podpořit a třeba mu to rozhodnutí rozmluvit?
Prokop REMEŠ, psycholog, odborník na náboženské sekty: Já si myslím, že to je hrozně těžký, protože vlastně tady se jedná o lidi, kteří jsou svéprávní, kteří vystupují zcela kompetentně za sebe sama a většinou tato situace vede k tomu, že když to příbuzentsvo nebo ti nejbližší vidí, že, nebo se jim to nezdá a chtějí to tomu člověku vymlouvat, že spíš to vede k rozhádání mezi, mezi tím člověkem a mezi lidmi v jeho okolí. Ten člověk má prostě pocit, že ti ostatní mu nerozumějí, jo, takže tam bohužel to většinou je o tom, že jakákoliv argumentace a snaha o nějaký racionální fakta, jde mimo, protože ten člověk samotný je vlastně motivován svou úzkostí, svým strachem, svým zoufalstvím, svými pocity, že nenachází pomoc, a to vlastně jde mimo tu racionální argumentaci, takže to okolí moc, moc dělat nemá. Asi nemůže teda, asi tomu člověku být neustále nablízku a situaci, kdy ten člověk sám třeba by měl nějaké pochybnosti, tak v tomto, v tomto ohledu ho nějakým způsobem podpořit, aby třeba se spíš obracel k něčemu, co může působit racionálněji než třeba nějaké velmi pochybné léčitelské metody.
Jiří CHUM, moderátor: Psycholog Prokop Remeš byl hostem Ranního interview Radiožurnálu před osmou hodinou. Děkuju vám za vaše odpovědi, za názor, na shledanou.
Prokop REMEŠ, psycholog, odborník na náboženské sekty: Na shledanou.