Ministrem prosazovaný zákon představuje skutečně podstatnou reformu, která má po celém Německu zajistit dostatečnou síť všech druhů péče a služeb, a to ve vyšší kvalitě. Pacient sám si rozhodne, kde chce trávit své poslední roky, měsíce či dny, a nezávisle na místu jeho pobytu se mu má dostat vše, co individuálně potřebuje. Může si přát stonat doma a pak má mít k dispozici veškerou nezbytnou (mobilní) pomoc, a to včetně zajištění nezávislého poradenství. Může využívat speciální ambulantní služby a stejně kvalitní péče se mu podle ministra dostane také v jakékoli ústavní péči, ať už to bude paliativní stanice v nemocnici nebo v domově důchodců. Zákon totiž přinutí zdravotní pojišťovny hradit stejně kvalitní péči o umírající nejen v oblasti zdravotnictví, ale i v sociálních zařízeních.
Doprovázení vs. napomáhání
Mezi pojišťovnami, nemocnicemi a lékaři budou dodatečně nasmlouvány další výkony, včetně zapojení ostatních profesních pracovníků. Některá bližší pravidla, např. k domácí a specializované ambulantní péči, upřesní ve své směrnici (pod dohledem ministra) spolkový výbor pojišťoven a lékařů. Hospicová pracoviště získají o 25 % vyšší denní sazbu úhrady (má vzrůst na 255 eur). Pamatuje se nejen na dospělé pacienty, ale i na dětské.
Nemocní mohou počítat s tím, že je v těžké fázi života budou na jejich přání doprovázet i lékaři, ačkoli se už z vlastní vůle vzdají některých život prodlužujících či udržujících výkonů. Toto doprovázení však neznamená aktivní napomáhání k uspíšení smrti – pacient si sice může vyžádat vyšší dávky bolest tišících prostředků, ale jejich primárním účelem není způsobit smrt (ačkoli nechtěným vedlejším efektem může být zkrácení posledních dnů, na což lékař musí nemocného upozornit).
Tabu jménem eutanazie
Zástupci lékařské komory stále převážně trvají na tom, že chtějí být „průvodci umírajícího, ale nikoli vykonavateli smrti či pomocníky“ jejího dřívějšího příchodu. Podle nich by se to neslučovalo s profesní etikou. V německém parlamentu byla zatím přerušena rozsáhlá diskuse k návrhu novely trestního zákoníku z pera ministerstva spravedlnosti. Slovo eutanazie zůstává společenským tabu. Záměrem vlády je zakázat organizovanou formu zprostředkování či poskytnutí asistované sebevraždy na výdělečném principu (hrozil by trest odnětí svobody až na tři roky) a naopak vyjmout z trestního postihu příbuzné či osoby blízké umírajícímu pacientovi, pokud jeho sebevraždě nezabrání, respektive v nouzové situaci se na ní budou určitým způsobem spolupodílet. Ze stenozáznamů ve Spolkovém sněmu vyplývá obtížnost rozhodnutí o těchto i dalších zvažovaných paragrafech. Ministr Gröhe, který chce zejména bránit tomu, aby si některé organizace vydělávaly peníze na uspíšení smrti, trvá na tom, že nejprve je nutné zajistit, aby měl každý nemocný pocit, že nezůstává sám, že není vyhoštěný ze společnosti.