OTÁZKA: Ke studiu medicíny vás přivedla rodinná tradice?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Rodinná tradice v medicíně u nás není. Ale moji prastrýci patřili mezi zakladatele skautského hnutí v Čechách, skautingu se věnoval také táta a skaut jsem od klukovských let i já, teď jsem oldskaut. Na začátku normalizace náš oddíl jako skautský zrušili, potom jsme nějakou dobu působili jako přírodovědecký kroužek. Pak nás odhalili, na táborech jsme měli totemy a skautské stany, a tak nám už „mladé přírodovědce“ nevěřili. Byl jsem i vedoucím pionýrského přírodovědeckého oddílu, ale chtěli po nás, abychom místo o přírodě vyprávěli dětem o říjnové revoluci, tak jsme toho nechali a já rychle vycouval. I v té době jsem měl ovšem představu, že by šlo dělat aspoň něco dobrého ve skautském duchu. Pomáhat je jedna ze zásad skautingu. Přemýšlel jsem tenkrát, jaká profese by tomu mohla odpovídat, a usoudil jsem, že medicína. Ale také mě lákala chemie, zajímá mě dodnes a mám ji rád. Jsem asi jeden z mála. Navíc pokud nemusím, nevyhledávám matematiku – a na medicíně jí mnoho není.
11.9.2012 11:00:35
OTÁZKA: Jak vzpomínáte na svá studentská léta na lékařské fakultě?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Vzpomínám na fakultu i na život na koleji. Na konci studia jsem si přesně v duchu Urbanova „Brevíře úspěšného lékaře“ najednou uvědomil, že kolej mi dala možná ještě víc než fakulta. Na koleji jsme rychle dospěli. Bydleli jsme totiž velmi špatně. V jedné místnosti nás bylo šest, uprostřed jsme měli chudáka Korejce a ještě dalšího studenta, dnes je primářem interny v jednom středočeském městě. Ti tam v noci leželi a přes den si museli skládat postele, abychom se vůbec vešli. Bylo to z dnešního pohledu téměř nepředstavitelné. Ta parta z koleje dodnes drží spolu, i to byl jeden z přínosů Fakulty všeobecného lékařství (dnešní 1. LF UK). Druhý přínos byl v tom, že to byla škola těžká. Toho jsem si vážil a byl bych moc rád, kdyby se to nezměnilo. Vždy jsem měl pocit, že právě tato lékařská fakulta je nejtěžší, ale současně nejvíc dává.
11.9.2012 11:00:35
OTÁZKA: Kteří učitelé tam na vás nejvíc zapůsobili nebo ovlivnili vaše další směřování?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Například profesor Jan Šula, biochemik, který nám chodil vyprávět o nádorech, o kancerogenezi. Tehdy to byly nepovinné přednášky. Takové učitele jsme měli také na chirurgii. Už od prvního ročníku jsem měl zájem chodit na kliniku, a tak jsem na 1. i 2. chirurgickou klinikou docházel s kolegou Jaroslavem Lindnerem, také budoucím profesorem a nynějším přednostou 2. chirurgie. Jsme kamarádi a spolužáci ze stejného studijního kruhu. Také jsme si oba z toho kroužku vzali své spolužačky – a máme je pořád!
11.9.2012 11:00:35
OTÁZKA: Nechali vás tu tehdy na sále alespoň podržet háky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Ano, jistě. Neprošel jsem samozřejmě jenom touto klinikou, ale právě zde jsem za ta léta vykonával už snad všechny práce a funkce, které tady vůbec jsou, počínaje sanitářem.
Jako medik jsem ve Dvoře Králové, svém rodném městě, chodil na jeden měsíc v zimě a na jeden měsíc v létě zadarmo pracovat do nemocnice, učit se. Tu jsem se motal po oddělení, tu jsem byl na ambulanci… Ale vážně, po druhém ročníku už jsem s jedním z mých prvních primářů operoval žaludky, což se často nepodařilo ani lidem před atestacemi. Již v průběhu medicíny jsem odstážoval rok v okresní nemocnici.
11.9.2012 11:00:35
OTÁZKA: Operativní obory pro vás byly po absolvování studia jednoznačnou volbou?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Ano, ale ve Dvoře Králové pro mě místo nebylo. Měli jej pro lékaře, který vzápětí emigroval a už se nikdy neozval. Zato jsem dostal nabídku zaměstnání tady na klinice. Tehdy jsem však jejímu přednostovi, profesoru Vladimíru Balašovi, řekl, že bych se chtěl něco naučit – a odešel jsem do Náchoda. Dodnes s panem profesorem vycházím skvěle, ale tohle mi dlouho nemohl zapomenout.
11.9.2012 11:00:35
OTÁZKA: Proč jste si myslel, že se z oboru naučíte víc v okresní nemocnici než v prestižním specializovaném zařízení?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Já na chirurgii jako lékař nastoupil na začátku 80. let. Na malé nemocnice jsme odcházeli proto, abychom mohli operovat. Tehdy bylo zdravotnických zařízení podstatně víc a na velké kliniky se tlačily velké případy. Tady na klinice byla oproti dnešnímu stavu jen třetina operačních výkonů a byly složením úplně jiné. Léčebná činnost kliniky v současnosti zahrnuje celou šíři gastroenterochirurgie, hrudní chirurgie, hepatální a pankreatobiliární chirurgii, chirurgii portální hypertenze a navíc traumatologii. Dnes už naše sekundáře nemusím nikam posílat, aby se „vyoperovali“. Sekundáři se tu dostanou k mimořádnému množství výkonů, k atestacím jich předkládají počty, jakých by na malých nemocnicích ani zdaleka nedosáhli. Tehdy tomu tak nebylo a já vnímal, že se potřebuji učit od začátku. Také mi bylo jasné, že potřebuji kontakt s terénem. Jak se to tak ale stává, v náchodské nemocnici nesplnili nic z toho, co slíbili – nedali mi byt, začali mě přesouvat tu na ortopedii, tu na polikliniku… Vzpomínám ale v dobrém, řadu věcí jsem se tam i tak naučil. Po roce jsem pak stejně odešel do Prahy. Měl jsem nabídku od profesora Oldřicha Čecha na ortopedii a vedle toho jsem sám oslovil profesora Balaše. Řekl jen: „No vidíš, já jsem to říkal…“ Vrátil jsem se tedy sem.
11.9.2012 11:00:35
OTÁZKA: Operativní obory bývaly snem absolventů, i to už je ale trochu jinak. Jsou dnešní mladí v něčem zásadně jiní, než jste bývali vy?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Nelze paušalizovat. Jsou mladí lidé, kteří operativní obory dělat skutečně chtějí, je to jejich životní krédo. V něco člověk přece musí věřit, po každém z nás musí něco zbýt. Důstojný protivník není politik, důstojný protivník je nemoc, důstojný protivník je smrt. S tou se v chirurgii potkáte dennodenně. I dnešní mladí chtějí pomáhat. Já vím, zní to jako fráze, ale takoví lidé pořád jsou a v každé generaci budou. Změnil se však životní styl, spadli jsme do konzumu a komfortu, který náš stupeň civilizace umožňuje. Lidé zpohodlněli a chirurgie není o pohodlnosti, naopak. I když bude tisíc nových metod, musíte se je vždy učit, v noci o tom přemýšlet a počítat s tím, že vás zavolají třeba ve tři ráno. Jeden pacient vám odejde zdravý, ale než si tu radost stihnete prožít, přivezou dalšího. I v tuto chvíli jsou v ambulanci tři komplikované úrazy. Jde to donekonečna, ten kruh krve, neustálých problémů, lidské bídy. V tom je chirurgie těžká, není radostná. Tedy… Je to obor chvilkově radostný, ale dlouhodobě stresující.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: V České republice podle statistik ještě nedávno dosahovalo průměrné dožití chirurga pouhých padesáti let. Proč je to o tolik méně než v jiných oborech medicíny?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Je to enormním stresem. Tady na klinice se počet ošetření jen přes noc pohybuje kolem třicítky, s těmi přes den jsou to i tři stovky. Celkem je tu 271 zaměstnanců, z toho třicítka lékařů včetně internistů a intenzivistů. Aktuálně klinika poskytuje ročně 4 až 5 tisíc hospitalizací, 8 až 10 tisíc operací, z toho velkých operací bývá asi 6 tisíc. Jen ambulantních ošetření poskytujeme ročně až 80 tisíc. Nechci snižovat neinvazivní obory, ale pracovat v našem tempu a fyzickém zatížení, to není nic fyziologického. Kromě toho stoupá agresivita pacientů. Ne posledních dvacet, ale padesát let, když se něco nepovede, je to problém zdravotnictví, něco se vytáhne a nastanou čistky, aby se pozornost upoutala tím směrem. To je oblíbená populistická politika. A na chirurgii se útočí nejsnadněji, opravdu nemáme vždy pouze úspěchy. Ve stu procentech případů se o ně ale snažíme. Na chirurgy si lidé vůbec často stěžují, protože chirurgickou léčbu doprovází koreláty krvácení, bolesti, lidé tu často i dlouho leží, projeví se hospitalismus… V řadě zahraničních zemí je vztah pacientů k lékařům podstatně lepší.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Na zahraničních klinikách jste několik let pracoval, konkrétně ve Švýcarsku a Rakousku. S těmito přestávkami působíte na 1. chirurgii takřka třicet let, od roku 2009 jste jejím přednostou. Kterých úspěchů kliniky si za ta poslední léta ceníte nejvíce?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Obrovského skoku ve vybavení přístroji – v současné době není přístroj, který bychom potřebovali a neměli ho. A s výjimkou transplantace není operace, kterou bychom neprováděli. Dostali jsme se na úplnou špičku v chirurgii pankreatu a jater, zcela jistě co do kvantity výkonů. Znamená to, že jsme v této oblasti velmi vyhledávané pracoviště. Výzkumnou činnost v oblasti problematiky nádorů slinivky břišní, nádorů jater, tromboembolických komplikací, chirurgického léčení obezity, polytraumatismů a intenzivní péče v chirurgii řešíme v rámci pěti grantů a dvou mezinárodních studií. Jsme v oboru celostátně dominantním prei postgraduálním vzdělavatelem v kategorii lékařských i nelékařských profesí. Hodně se také podařilo urovnat vztahy tohoto největšího chirurgického pracoviště s jinými, překonat různé animozity. Máme velmi dobré diplomatické vztahy s celou republikou. To všechno ale zdaleka není jenom moje zásluha.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Nicméně jste to vy, kdo teď během našeho rozhovoru po telefonu organizuje překládání pacientů, protože už máte plno. To způsobilo dnešních 32 °C ve stínu?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Asi ano, je změna počasí. Jde o úrazy a akutní stavy. Najednou máme neplánovaně deset lidí doslova z ulice. To není pořád, ale stává se to. Teď jsme v situaci, kdy už máme plné i přistýlky a rezervní lůžka. Tak se obracíme na okolní interny, aby nám tam umístili některé pacienty, kteří jsou po operaci a doléčují se. Budou od nás jen přes dvůr a my si za nimi dojdeme. Teď tedy nezbytně potřebujeme lůžka, to se vyřeší.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Ale jak se to přihodilo, při počtu chirurgických pracovišť po celé Praze?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Protože máme tři rajony. První máme ze zákona. Druhý vychází z toho, že přijímáme pacienty, například po úrazu, ze všech interen VFN, ačkoli jen jedna má ze zákona stejný rajon jako my. Pokud někdo upadne tady na interně, tak ho přece neodvezeme třeba do Thomayerovy nemocnice! Naopak to ale nefunguje. U nás je to striktně zakázáno. A třetí rajon? Máme fungovat jen pro část středu Prahy, ale lidé přijdou nebo se prostě vůbec dostanou k nám coby do nejbližší nemocnice. To je důvod, proč se bráníme uzavření VFN. Protože ona má přirozeným spádem jeden milion lidí.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Narážíte na developerské projekty, kvůli jejichž realizaci by se i celá VFN postavila na zelené louce na periferii?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Není to ani logické. Jestliže ve vnitřní Praze žije a pohybuje se téměř milion lidí, nemůžete jim postavit nemocnici třeba v Butovicích, protože tam nedojdou. Prodloužením metra směrem k Motolu nic nezískáte. FNM dnes nemá, při všech centrech, větší počet úrazových pacientů než my, ba právě naopak. Pokud má někdo představu, že když upadne a zraní se na Václavském náměstí, tak si nastoupí do metra a poveze se do Motola, není to představa reálná. Lidé chodí do přirozeného rajonu. To už pochopili v Paříži, a proto vedle Notre Dame zrenovovali centrální nemocnici, protože tam je ten největší spád. Stejně tak v Curychu.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Chirurgové asi většinou nebývají plaší introverti. Jak řešíte problémy s kolegialitou, pokud se vyskytnou uvnitř vaší kliniky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Jestliže se rozhádá chirurgie, je to konec a je lepší to zavřít. Není možné s někým stát hodiny rameno u ramene a nemluvit s ním. Musíme se na sebe spolehnout. Všichni tu vědí, že když kdokoli z kolegů někoho zavolá, aby mu šel pomoci na sál, a ten člověk nejde, tak já ho tady nechci!
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Zabýváte se také onkochirurgií. Jak je to z vašeho úhlu pohledu s občasnými námitkami onkologů, že onkologický pacient patří primárně k nim, protože onkologická onemocnění jsou primárně systémová?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Jistě, onkologické onemocnění je primárně systémové, o tom není pochyb. Ale domnívám se, že onkolog musí respektovat i to, že jde o problém multidisciplinární. To znamená, že nemá cenu řešit nádor, který je odstranitelný, dlouhodobou onkologickou léčbou. Jediné řešení je společný onkologický indikační seminář, pokud na to onkologové přistoupí. Naši onkologové na to přistoupili a scházíme se. Veškeré onkologické případy, které se dostanou na naši kliniku, předkládáme na společném semináři, ať už jde o pacienta před operací nebo po ní. Případů nádorových onemocnění míváme ročně přes tisíc, ale pokud má pacient podstoupit výkon, musí to být na základě závěru potvrzeného radiologem, chirurgem a onkologem. To platí pro všechny onkologické indikace bez ohledu na to, zda jde o nádor prsu, slinivky břišní nebo třeba o melanom.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Nehraje jistou roli i to, že chirurgické řešení některých tumorů může snižovat profit výrobců a distributorů farmak?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Absolutně souhlasím, protože chirurgický postup je nejlevnější terapií nádorů. Pokud se nejedná o pokročilé stadium, případně o diseminaci, pak minimálně zbavíme pacienta tumorózní masy a tím pádem i zjednodušíme a zlevníme případnou následnou onkologickou léčbu. Dnes se v onkologických studiích ukazuje, že postup, v němž je prvním krokem léčba radioterapeutická, druhým chemoterapeutická a až třetím chirurgická, je u některých orgánů úspěšný v méně než 25 procentech případů. U 75 procent pacientů funguje špatně. Na 1. chirurgii se sjíždí obrovské množství pacientů z celé republiky, a tak často slýcháme podobné úvahy: „My bychom chtěli nejdřív začít…“ nebo „my ho dáme do studie“… A já odpovídám: „Tak to máte tříčtvrtinovou šanci, že pacienta jenom zhoršíte…“ A v tomto duchu vzájemné diskuse a argupřece nechceme brát chleba a akceptujeme přínosy onkologie v léčbě.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: V rámci ČLS JEP tradičně existuje jak chirurgická, tak i hematologická společnost, vy jste vedle toho jedním ze zakladatelů České společnosti pro trombózu a hemostázu? Proč vznikla?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Problematika trombózy a hemostázy je jedním z nosných programů této kliniky už sto let, je to i naše tradice. Tady se dělal první výkon na dolní duté žíle, aby se zabránilo trombóze a embolii. Profesor Josef Pavrovský, žák profesora Arnolda Jiráska a jeho pokračovatel ve vedení kliniky, jako první zaváděl nefrakcionovaný heparin, aby zabránil úmrtím v důsledku embolizace, my pak později zaváděli nízkomolekulární heparin a další formy prevence. Já se na problematiku trombóz a hemostáz – vedle svých dalších úkolů – soustředil na pokyn profesora Balaše, v té době tady totiž podle jeho názoru byla relativně vysoká úmrtnost na embolii. Později jsme se na kongresech věnovaných komplikacím po chirurgických výkonech potkávali po celém světě s naším předním hematologem profesorem Janem Kvasničkou, sešli jsme se s profesorem Johnem Heitem z Mayo Clinic, profesorem Vijayem Kakkarem z Londýna a dalšími kolegy. Zjišťovali jsme, že všude ve světě už fungují speciální společnosti, které sdružují odborníky na krvácivé stavy a tromboembolickou nemoc v chirurgii, ortopedii nebo třeba gynekologii. Na sumarizaci nikde nestačí ani chirurgická, ani hematologická rozhodující je, aby skutečně byla partnerem lékařů, kteří se s těmito stavy setkávají. Zahraniční kolegové nás vyzvali, abychom takovou organizaci založili i v České republice. Proto jsme se dohodli s kolegy v Brně, Hradci Králové, Ostravě a Plzni a v roce 2005 vytvořili odbornou společnost pro trombózu a hemostázu, která je součástí ČLS JEP.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Provádíte nejsložitější chirurgické výkony, vedete kliniku, publikujete, přednášíte, organizujete chirurgický kongres… A ještě k tomu všemu jste i pokladníkem právě společnosti pro trombózu a hemostázu…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
On tam na mě ten pokladník při volbách zbyl. To je vůbec hrozné, já jsem byl vždycky pokladník, už ve třetí třídě. To je za trest… Ale ono nejde ani tak o vybírání příspěvků od členstva. Mým hlavním úkolem je organizovat sjezdy společnosti, příští bude letos na podzim. S malou nadsázkou jsem spíš než pokladník cosi jako ekonom mající na starosti plánování a musím zajistit prostředky tak, aby se to vůbec dalo uspořádat. Takže vždy oslovím spoustu firem, hotel, dohodnu se na sálu…
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Co vám osobně dělá radost, kromě práce? Odpočinete si někdy a dopřejete si čas i na nějaké koníčky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Já od medicíny odpočívat nechci, mě opravdu baví! Pokud si však opravdu chci udělat volno, jedu na čtyři pět dní do Norska na ryby. Tak jednou za rok. To jsem ochotný na medicínu zapomenout. Ale vlastně tam se mnou jedou doktoři. To je paradoxní… Hrával jsem to nebyl čas. Neustále tady někdo klepe s golfovými holemi, ale tomu se nevěnuji. Snad bych to i zvládl, ne že bych nebyl pohyblivý, ale prostě není čas. Dokončujeme publikaci věnovanou onkochirurgii, už teď má přes tisíc stránek. Bude to první česká velká monografie o této problematice, autory mám z celé republiky. Teď jsem zrovna sháněl profesora Vladimíra Beneše ze Střešovic, aby odevzdal nějaké kapitoly. Doděláváme také „Speciální chirurgii“. To je nejčtenější chirurgická publikace v Česku i na Slovensku, musí však po sedmi nebo osmi letech vyjít znovu, aktualizovaná. A pak jsou tady také ty počty operačních výkonů. Ale mě to prostě baví.
11.9.2012 11:00:36
OTÁZKA: Má medicína ve vaší rodině nějaké pokračovatele?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc.
Ani náhodou… Máme dva syny. Mladší studuje na Fakultě sociálních věd UK ekonomii a mediální studia, na jeden semestr byl v Kostnici, teď se chystá na Nový Zéland. Starší syn je stavební inženýr. Mrzelo mě to. Představoval jsem si, že zvlášť ten mladší by na medicínu jít mohl. Ptal jsem se synů, proč nechtějí na lékařskou fakultu. A oni odpověděli: „Když vás večer vidíme, jak tam sedíte a spíte, jeden v jednom křesle a druhý ve druhém křesle… A když už v sobotu vůbec někam jedeme a náhodou se oba sejdete, tak se bavíte jenom o těch vašich mrtvolách… My to dělat nechceme!“ Nevyčítám jim to, ale mně to tak nepřijde. Každé ráno tu začínám v šest, a pokud to je vůbec možné, tak odsud v šest večer odcházím. Když pak přijdu domů, padnu.
11.9.2012 11:00:36