PORADCE PRO ZDRAVOTNICTVÍ TOP 09 RUDOLF ZAJAC:
Soupeři TOP 09 určitě poukáží na to, že reformu zdravotnictví připravoval bývalý ministr zdravotnictví Slovenska, který tam s ní v době, kdy byl ve funkci, neuspěl.
S tím nesouhlasím. Reforma prosadila sedm nových zákonů, včetně zákona o léku z roku 2005, který dodnes umožňuje na lécích šetřit. Reforma byla spíše použita jako v ČR k politickému boji. To je ale osud každé reformy.
Kde vidíte hlavní současný rozdíl mezi českým a slovenským zdravotnictvím?
To české musí najít novou základnu. Vždy tady platí ještě zákon o zdraví lidu z roku 1966. S tím se v současných ekonomických problémech daleko nedostaneme. Je třeba mj. definovat, na co má občan bezplatný nárok.
Už jen to ale v lidech může vyvolat strach, že na zdravotní péči nebudou mít peníze.
V moderní zemi není ale možné aby zpoplatnění zdravotnictví bránilo občanovi v přístupu k němu. Nikdo z rozumných politiků přece nepřipravuje něco, aby člověk který onemocní se dostal do sociální bídy a zůstal bez lékařské péče. Reforma ani nesmí zničit to dobré, co ve zdravotnictví existuje, musí poskytnout zvýšenou ochranu dětem a seniorům, samozřejmě bezplatnou pomoc bez spoluúčasti při závažných život ohrožujících onemocněních a stavech. Tady se dělá klíčový problém z toho, zda se bude či nebude za něco platit. Klíčový problém je ale v tom, zda pět miliónů ekonomicky aktivních zaměstnanců a zaměstnavatelů dokáží tak platit, aby se zdravotní systém, který je stále nákladnější, udržel v chodu, a bylo možné financovat dobrou sociální a zdravotní péči pro děti a seniory. To zatím nikdo neřeší a proto se zdravotnictví dostává do problémů.
TOP 09 navrhuje aby spoluúčast pacienta rostla o 3 % ročně. Jaká je míra spoluúčasti v západoevropských zemích?
Mezi 20-25 procenty. Samozřejmě ani tam lidé nejsou nadšeni, že něco musí platit, ale vidí, že za to také něco dostanou, uvědomují si, že zdraví je určitá hodnota, pochopí význam prevence a domáhají se lepších služeb. Největší riziko zdravotnictví tranzitivních ekonomik je, že největší spoluúčast pacientů je u léků. Když se do spoluúčasti započítají náklady na zdravotní péči, prevenci, a právě volně dostupné léky a další léky, tak ale nemáme správnou strukturu spoluúčasti. Máme drahé léky ale například nízké zpoplatnění stomatologické péče, výrazně závislé na prevenci. Na vysokých doplatcích za léky navíc krvácejí starší občané.