„Do konce června kraje dokončí audity nemocnic a pak se budeme s nimi jednotlivě domlouvat, jak se nemocnice, které mají dluhy, jich zbaví,“ řekla v úterý ministryně zdravotnictví Marie Součková.
Některé kraje již audity ukončily a zdá se, že dluhy nemocnic, které od ledna převzaly do své péče - a jde většinou o okresní a městské nemocnice - dosahují zhruba pěti miliard korun.
V současné době je v České republice asi 67 tisíc akutních lůžek. To by se mělo výrazným způsobem změnit. |
Právě oddlužení bude okamžikem, kdy dojde i ke změně struktury nemocnic. V současné době je v ČR asi 67 tisíc akutních lůžek a to by se měla výrazným způsobem změnit.
Do konce června kraje vypracují tabulky, z nichž bude patrné, kolik lůžek akutní i následné péče potřebují a totéž udělá i ministerstvo zdravotnictví u velkých, zejména fakultních nemocnic.
„Největší řez se bude týkat asi Jihomoravského kraje, který má ve fakultních nemocnicích o třetinu lůžek víc než je potřeba a v jednotlivých okresech je toto číslo ještě vyšší,“ uvedla ministryně Součková.
Hejtmani jednotlivých krajů chtějí aby ministerstvo jasně řeklo zdroje oddlužení nemocnic. „Ty jsou zatím nejasné, a to je pro nás znepokojující a varující,“ tvrdí Jan Březina, hejtman Olomouckého kraje.
Jeho kolega Josef Pavel, hejtman Karlovarského kraje, se s ministryní dostává do sporu kolem nemocnice v Chebu.
„Má dluh 56 miliónů a další na penále. Když ministerstvo nepomůže, my tyto peníze nemáme,“ tvrdí Pavel a dodává, že nemocnice by se tak mohla zavřít.
Součková ale říká, že penále je možné odpustit, ale základní dluh se zaplatit musí.
Hejtman Pardubického kraje Roman Línek tvrdí, že pět nemocnic v kraji má dluh 356 miliónů.
„Oddlužení plošně asi očekávat nelze, ale není možné udělat čáru a dál se tímto dluhem nezabývat. Je odpovědnost státu krajům pomoct,“ uvedl Línek.
Do konce roku tedy čekají nemocnice velké změny. Součková potvrdila, že ministerstvo chce „kvantitu změnit v kvalitu tak, aby zařízení bylo třeba i méně, ale poskytovala vysoce kvalitní zdravotní péči“.
Václav Pergl, Právo, 4.6. 2003